Canicross je běh se psem, přičemž pes by měl pomáhat běžci svým tahem k lepšímu výkonu. Tato definice je trochu zavádějící, protože způsobů, jak se dá běhat se psem, je hned několik. Důležité je také ujasnit si, jestli chcete běhat závodně a naučit psa tahat anebo budete mít psa spíš jako parťáka u sebe a o jeho výkon vám až tak nepůjde. Podle toho si pak zvolíte správný postroj a se svým psím miláčkem vyzkoušíte nová dobrodružství.

„Dlouhý typ postroje vede od hlavy přes celou délku zad až ke kořeni ocasu. Pes tak může dát do tahu veškerou svoji sílu. Zároveň je pro něj také nejpohodlnější. Ovšem jen v případě, že pejsek umí dobře táhnout, a na to je potřeba trénovat. Tento typ postroje je pro páníčky, kteří to s caniscrossem myslí vážně,“ vysvětluje Karolina Cipro, trenérka a odbornice na běhání se psem. Pokud si vyberete dlouhý postroj, je nezbytná kvalitní příprava psa i páníčka. Teprve pak následuje společný trénink. Časem zjistíte, že se svým psem můžete doslova létat.

„Další typ postroje, který nazýváme krátkým, je do půli zad pejska. V něm totiž pes nemusí celou dobu táhnout, takže ho volí lidé, kteří se svým psím přítelem chtějí běhat hlavně pro radost a tah pro ně není zas tak důležitý. Spíš chtějí mít svého čtyřnohého miláčka pod kontrolou, aby se nezačuchal u každého stromku a neztěžoval jim běh.“ S krátkým postrojem je možné dovolit si i delší vzdálenosti. „Tím, že pes není neustále ve stoprocentním tahu, je pro něj běh méně náročný,“ doplňuje Cipro.

Ke třetímu typu běhání se psem už postroj nepotřebujete, postačí pouze vodítko, na které si pejska občas přicvaknete. Jinak totiž běhá na volno. „Všechny typy běhů se psem mají svá specifika. Jedno ale mají společné – váš pes by měl mít po základním výcviku, měl by vás poslouchat, umět přijít na zavolání a zvládat základní povely. Tím se vyhnete problémům na trase při střetu s jinými psy nebo lidmi,“ říká Cipro.

Můžete běhat jen tak v lese pro radost nebo se účastnit závodů na různých úrovních. Pozitivní je, že běhat se dá s jakýmkoli plemenem, a to do poměrně vysokého věku vašeho i psího. Určitě je ale potřeba vždy zohlednit věk a aktuální fyzickou kondici vaší i vašeho čtyřnohého přítele. Roli hraje i rasa pejska. A co vám oběma společný běh přinese? V první řadě si společným běháním budujete a zlepšujete vztah s vaším pejskem. Běh v tahu je pro psa velmi zdravý. „Pokud je pes ve stoprocentním tahu, nasvalí si symetricky celá záda a kyčle. Tím, že jsou kyčle více obalené svaly, se snižuje riziko často obávané dysplazie,“ vysvětluje Karolína Cipro. Oběma pak běh přinese zdraví, dobrou náladu a kondici. Pokud vašeho pejska společné běhání chytne, bude vás pro svůj podíl radosti a zábavy tahat za nohavici z gauče, a to je dobrá motivace k pohybu.

1. Kdy a jak začít trénovat

Kateřina Cipro doporučuje začít s běháním, jakmile je pes dospělý po psychické i fyzické stránce. „Určitě by to nemělo být dříve než ve dvanácti měsících. S bíglem nebo Jackem Russellem můžete začít běhat v roce, s většími a molosovitými plemeny doporučujeme začít v roce a půl, kdy je pes již plně fyzicky vyvinutý. Oproti tomu běhání na volno můžete s vaším pejskem zkoušet už od šesti měsíců,“ vysvětluje Karolína Cipro. Pes si kondici buduje pravidelným běháním. Ideální samozřejmě je, pokud si ji budujete oba společně. „Lidé si často pořizují psy, aby byli sami motivováni k pohybu. Zvláště v období pandemie pejsků v rodinách hodně přibylo. Majitelé se chtějí se svým pejskem hýbat společně. Z našich zkušeností víme, že právě těmto ‚párům‘ společné běhání nejdéle vydrží,“ podotýká Cipro.

Zatímco pro člověka může být motivace různá – vyhrát závod, zhubnout –, jedinou motivací pejska, proč by měl běhat, je radost a zábava, proto ho běhání s vámi musí hlavně bavit. Jak už jsme řekli, pes vám musí rozumět, pochopit, co po něm chcete, a poslechnout vás. Začněte s ním chodit na výcvik pro štěňátka mezi jiné psy, socializujte ho. Berte ho na kratičké výběhy na volno. Navažte s ním vztah, a jakmile dosáhne dospělosti, můžete zlehka začít zkoušet tahání.

Nejdříve jde o to, aby si váš pes na postroj zvyknul a pochopil, co znamená, když ho má na sobě – prostě jde se běhat. V tu chvíli jde stranou očuchávání neboli čtení psích esemesek, značkování a dovádění s ostatními psy. Začněte zvolna s pár stovkami metrů a vzdálenost postupně zvyšujte. Vaše cílová vzdálenost by měla být 4–5 km. Trénovat byste měli společně třikrát týdně.

Podle Karolíny Cipro, dělá pes pouze věci, které ho baví. Počítejte s tím, že i línějšího psího parťáka začnou tréninky bavit zhruba po třech týdnech. Za tu dobu zároveň pocítíte i vy zlepšení fyzické kondice. Optimální týdenní trénink pro vás i vašeho pejska zahrnuje jeden trénink na volno, kdy si oba budujete obecnou vytrvalost, jeden trénink v tahu, při kterém běháte společně krátké úseky, při nichž váš pes trénuje výbušnost, a posledním typem tréninku je jízda v tahu na koloběžce. Tím si váš pes trénuje tah ve vyšší rychlosti. Podle Karolíny Cipro mají psi tento typ tréninku rádi právě kvůli rychlosti.

Poslední a velmi důležitá věc je pestrost. Psa musí trénink bavit, proto střídejte místa, typy povrchů, volte různé délky tréninku a berte si s sebou různé sparingpartnery, psí i lidské. Po tréninku nebo i v jeho průběhu se nebojte svého psího kamaráda odměnit a pochválit, když se mu něco povede, nebo i jen za snahu. Hlavně se vyhněte trestům a přetěžování, to byste mohli se společným běháním rychle skončit.

2. Co budete potřebovat

Řekli bychom: postroj, boty a les, ale tak jednoduché to zase není. Nejdříve si musíte ujasnit, jak vážně to s canicrossem myslíte a jaký typ postroje svému psímu parťákovi pořídíte. S krátkým postrojem bude váš psí miláček lépe ovladatelný. Zároveň mu dáváte možnost méně táhnout. Oproti tomu dlouhý postroj, kdy je pes ve stoprocentním tahu, je vhodný i na závody. Podle Karolíny Cipro se dlouhý postroj stává pejskovou pátou nohou. Podmínkou je ovšem právě tah. V opačném případě se totiž postroj hýbe, psovi se může vyvlíknout a všechny tyto komplikace jsou pro něj přinejmenším nepříjemné.

Kromě typu postroje je důležitý i tvar okolo krku a celková mohutnost postroje. „Vybírejte si z postrojů, které mají u krku tvar ‚véčka‘. Ty ‚účkové‘ mohou tlačit na dýchací cesty. Vnímejte i polstrování okolo krku. Pokud je příliš mohutné, může psa limitovat v přirozeném pohybu předních končetin, začne cupitat a přední nohy méně zatěžovat, čímž dojde k přetížení svalů mezi lopatkami. V tu chvíli máte zaděláno na problém,“ vysvětluje Karolína Cipro.

Stejně jako správný postroj je důležité vybrat i vhodné vodítko s amortizérem. Ten má za cíl odpružit nerovnosti pohybu člověka a psa. Nesmí se stát, že vodítko škubne. Škubnutí je pro psa velmi nepříjemné a může mu zkazit radost z pohybu.

Další nezbytností je opasek a sedák pro běžce. Při výběru vnímejte, že tah musí jít přes váš zadek, ne přes bedra. Tah v bedrech totiž způsobuje automatické prolomení v zádech a zaklonění, které vede k běhu po patách, což je velmi nezdravé a také bolestivé. Ideální je zajít si na trénink vedený profesionály, kde vám s výběrem i správným používáním postroje, opasku a sedáku poradí. Pokud se rozhodnete pro běh na volno, postačí vám vodítko, na které jste zvyklí, důležité je, abyste ho byli v případě potřeby schopni rychle použít.

3. Jak si trénink zpestřit

Nejjednodušší je vyrazit na závody. Ty jsou pro psa skvělou motivací díky jiné atmosféře a vám poslouží jako ukazatel, jak se společně s hafanem zlepšujete. Pro začátek je dobré vyzkoušet nějaké kratší závody, třeba na 2–3 km. Ale můžete také volit neobvyklé disciplíny, jako je třeba Dog biatlon – běh na 3× 900 m se zastávkou na střelbu z laserové malorážky (střelba je jen na 6 m a strefit se není nemožné) nebo třeba překážkový závod, kde musíte prokázat mimo fyzické výkonnosti i ovladatelnost psa. Na tratích kolem 3 km je 15–20 překážek.

„Vyhrávají pouze sladěné páry. Nejde vzít dokonalého atleta a dokonalého psa a dát je dohromady. Mezi vámi a psem musí panovat absolutní souhra, a to je na tom to krásné a zároveň složité,“ vysvětluje Karolína Cipro.

Rady a tipy

1. Pro vašeho psa je důležité, aby poznal co nejvíce tras a povrchů, jen tak ho běhání s vámi bude bavit. Nejlépe se mu běhá po trailových cestách, které mu umožňují nejpřirozenější pohyb a trénování rovnováhy. Nejméně příjemný je pro pejsky asfalt, zvláště ten letní horký.

2. Dejte pozor na ostré kameny, které mohou psovi způsobit zranění. Pro tento účel se prodávají speciální psí botičky z tenkého, ale odolného materiálu, který packy ochrání. Podobné, ale tenčí botičky je dobré pořídit vašemu psímu parťákovi do sněhu. Ten totiž ulpívá mezi polštářky na chlupech a namrzá. Výsledkem jsou rozpraskané packy.

3. Dejte si pozor i na seběhy. Při nich totiž psa brzdíte, má tendenci běžet rychleji a nárazy jsou pro něj podstatně menší než pro vás. Pokud váš pes patří k menším plemenům, dokážete ho na vodítku přitáhnout. Jestliže ale vlastníte vlčáka nebo labradora, naučte ho z kopce běžet za vámi. Jinak se z kopce budete řítit pravděpodobně vyšší rychlostí, než vám bude příjemné. Tím, že se zakloníte, poběžíte po patách a můžete si je nepříjemně odrazit. Naučit psa netáhnout ale můžete, až když ho naučíte dokonale táhnout, takže si zpočátku seběhy radši odpusťte.

4. Psí sportovci stejně tak jako ti lidští potřebují při vyšší fyzické zátěži dokonalou výživu. Pokud se psem trénujete třikrát až čtyřikrát týdně, je dobré mu podávat kloubní výživu už od raného věku. Nikdy nezapomeňte na dostatek tekutin – i váš pes potřebuje dodržovat pitný režim. Karolína Cipro své psy 1–2 hodiny před tréninkem cíleně napájí vodou s rozdrobenými piškoty nebo se speciálním energetickým nápojem. Platí, že na 1 kg váhy by měl pes vypít 15 ml tekutiny.

5. Největší riziko pro vašeho psa je přehřátí. Vadí teplo i dusno. Jakmile u svého psa zaregistrujete první příznaky přehřátí, okamžitě přerušte trénink a nechte ho odpočinout. Před tréninkem v teplejším počasí je dobré psa namočit vodou.

Kam se dál obrátit: Běhej se psem

Odkaz na tréninkový plán pro začátečníky: Tréninkový plán