"Na svahu i v nemocnici jsem dost brečela, ale pak jsem se musela soustředit na návrat," vzpomíná Eva Adamczyková (rozená Samková) na pád v závodu smíšených dvojic na Světovém poháru v Montafonu, kde si zlomila oba kotníky, což jí zabránilo startovat na olympiádě. Rehabilitace byly náročné, každý pohyb ji bolel, neměla sílu na nic jiného.
Když ji tři dny po operaci postavili s chodítkem na nohy, zpotila se vyčerpáním.
Za 14 dní ztratila všechny svaly, o které se deset let snažila. Normálně váží 68 kg, díky ztrátě svalů zhubla na 62 kg. "Občas mě to trápilo, rozčilovala se, jindy na tom byla lépe. Nerada se ale ve věcech babrám, beru vše, tak jak je. Mám super rodinu, která se o mě postarala, mohla jsem být více doma s manželem (hercem Markem Adamczykem)," dodává.
Hodně spala, odpočívala, dost času trávila se svými koňmi, odjela na dovolenou. A energii přetavila v dokončení studia, napsala bakalářku a připravovala se na státnice. "Nějaká pozitiva to mělo," směje se.
Naplno trénovat začala v červenci a nebylo to snadné. Vše ji bolelo. "Ale byl to super pocit se zase hýbat. I když na začátku to třeba bylo jen o tom dojít o berlích do posilovny a cvičit vršek. Důležitá je fyzická kondice. Když jsem dobře připravená, jsem v jízdě sebevědomější," dodává před startem na Mistrovství světa v gruzínském Bakuriani.
Každý pád na prkně ale neprožívá, to by prý nemohla jezdit snowboardcross. Stejně ležérní přístup má i k medailím, nemá je doma nikdy vystavené, jsou v krabici v poličce. Jeden křišťálový glób ze světového poháru je v Dolní Branné v Muzeu lyžování, zbytek na půdě ve Vrbchlabí. "Jako dítě jsem chtěla hlavně sportovat a nevadilo mi být předposlední. Teď už chci vyhrávat, ale když nevyhraji, nehroutím se, nechci to zabalit. Užívám si tréninky a celý ten sportovní život, medaile nejsou mojí hlavní motivací. Ale ten pocit dole v cíli, když to klapne, je parádní," dodává.
Zdroj: Rozhovor s Evou Samkovou
