Pokud chtějí mít rodiče doma spokojeného mladého sportovce, měli by s ním také umět dobře komunikovat. Sportovní psycholog Václav Petráš se svou přednáškou s názevm „Komunikace s mladým sportovcem“ vystoupí také na netradiční konferenci zaměřené na opomíjené aspekty sportovní přípravy dětí s názvem SportTrend, která se koná 11. až 13. listopadu v Sušici. Více informací naleznete na www.sporttrend.cz/#program.

Jaký přístup rodičů je podle vás v komunikaci s mladým sportovcem ideální? Z pohledu rodičovských ambic, podpory. Jak reagovat na neúspěch?

Pokud bych měl odpovědět jedním obecnějším doporučením, řekl bych, že nejlepší přístup je takový, kde se rodič snaží být více vzorem, nežli „lektorem“. Je pochopitelné, že si rodič kupříkladu přeje, aby se mladý sportovec po chybě v zápase nezačal ihned rozčilovat či aby zůstal odhodlaný a motivovaný i při občasných překážkách. Ale předtím, než mu začne říkat „nesmíš se chovat takhle a takhle“ či „prostě si to tak neber,“ by se měl zamyslet nad tím, co dělá on sám, když jej něco vytočí či když je demotivovaný. Jaká je jeho reakce na dopravní zácpu? Jak dodržuje zdravý životní styl i v ty dny, kdy je extrémně frustrovaný z práce?

To jsou každodenní příležitosti k tomu, aby se mladý člověk něco od svého rodiče naučil. Být ve své komunikaci otevřený a nebýt ve svém chování pokrytecký, to jsou základní nástroje, jak podporovat rozvoj mladého sportovce, ať už jste ambiciózní rodič, či nikoli.

Vybavíte si vysloveně nějaké typické „rodičovské hlášky,“ které neříkat?

„To jsme tady ani nemuseli jezdit, když se pak na to takhle vykašleš!“ – je jednou z mnoha příkladů hlášek, které vytvářejí na mladého sportovce zbytečný tlak. Téměř žádný sportovec na světě nepředvádí špatný výkon záměrně. To, že se mladému hráči nedaří, není většinou způsobeno jeho nízkou snahou – často je tomu přesně naopak. Je přemotivovaný, příliš fixovaný na nutnost vyhrát, dát gól... To pak vede k tomu, že nad vším příliš přemýšlí, vrtá se v chybách a řeší to, co mu asi jeho rodič po zápase v autě řekne. Potřeboval by tedy spíše pomoci se zvládáním chyb, s lepší reakcí na trému a s tím, jak si pročistit hlavu, nikoli ještě další várku kritiky a osočování za to, že se „málo snažil“.

Dá se říct, které sporty jsou z pohledu komunikace pro rodiče nejtěžší?

Řešíme velmi podobné záležitosti napříč různými sporty. Možná je v něčem výhodnější, když si rodič uvědomuje, že dané sportovní disciplíně nerozumí natolik, aby přejímal roli druhého trenéra a radil dítěti, co má dělat. V populárních sportech, jako je hokej či fotbal, si řada lidí myslí, že dané disciplíně rozumí a zasahují pak do kompetencí trenérů. A to z obecného hlediska rozhodně není prospěšná věc. Narušování trenérské autority tím, že třeba rodič dává svému dítěti rozdílné pokyny, vystavuje dítě do neřešitelné situace – nechce zklamat ani trenéra, ani rodiče. A to pak často vede k té nejhorší variantě – k váhavému mladému sportovci, který se bojí cokoli udělat, aby hlavně neudělal chybu.

Zdroj: www.sporttrend.cz, www.psychologievykonu.cz