ČR jako raftařská velmoc

Možná málokdo z vás ví, že přestože v naší nepříliš velké zemi nemáme mnoho divokých toků jako třeba naši rakouští sousedi, jsme raftařskou velmocí. Na konci prázdnin uspořádal Svaz vodáků České republiky Mistrovství Evropy v raftingu, které Češi doslova ovládli. V jednotlivých kategoriích dokázali získat celkem 11 titulů absolutních Mistrů Evropy v raftingu pro rok 2023. Celá akce byla o to složitější, že realizační tým závodu tvořili sami závodníci. Jednou ze závodnic byla i Anička Kašparová mistryně světa v raftingu povoláním učitelka. Podle Aničky pro náš národ platí úsloví: co Čech to vodák. „Češi mají rádi pobyty v přírodě a u vody obzvlášť. Z toho se pak odvíjí aktivity s vodou spojenými jako je vodácká turistika – vodáctví. Zkrátka nás to na vodě baví," vysvětluje reprezentantka, která se k raftům postupně dostala přes vodáckou turistiku, slalom a sjezd na kánoích a kajacích.

Zdroj: Youtube

Co bychom měli vědět, než vyrazíme na raft

Podle Anny Kašparové je vždy důležité vědět kam jedeme a co můžeme od vody očekávat, včetně zmapování jezů a stavu vody. „Nebojte se zeptat zkušených, co vás na vodě čeká a jaké vybavení budete potřebovat. Nechte si poradit, jestli plavbu zvládnete sami nebo je bezpečnější využít služeb guida. Nezapomeňte na záchranné vesty, které by měly být součástí povinné výbavy. Přinejmenším děti by je na sobě měli mít vždy," upozorňuje Anička.

A jaké chyby na raftu nejčastěji děláme? Podle reprezentantky, jejíž koníčkem je zároveň vodní záchranářství je velkou chybou špatný posed. „Lidé často sedí na rozpěrách uvnitř člunu místo na bocích raftu. To ztěžuje pádlování. Nedosáhnou tak správně do vody a záběr je nedokonalý. Také sedí špatně předozadně. Buď jsou nacpaní ve předu nebo naopak vzadu, což způsobuje horší ovládání raftu a také to, že se otáčí," sdílí svoje postřehy z českých řek Kašparová. Největší chybou je, že rafty, ale i kánoe neumíme řídit. Než vyplujeme měli bychom vědět, jak pádlo správně držet a jak ho používat, aby loď zatáčela tam, kam chceme a nezatáčela kam nechceme.

Nejzrádnější je vracák

Na řece jezdíme obvykle přes peřeje a válce. „Válec je místo, kde se voda vrací proti proudu a vytváří tak zvaný "vracák". Vždy záleží na tom, kolik vody v toku teče, co je na dně a jak velký rozdíl je mezi horní a spodní hladinou vody. Na českých řekách máme naštěstí velmi dobře propracovaný systém značení. Pokud natrefíte na jez, který není sjízdný, je vždy označený. Důležité je značku respektovat, protože je tam umístěna z určitého důvodu. „Například nenápadný "váleček" může mít relativně dlouhý "vývar", což znamená že úsek zpěněné vody, která se vrací zpět k jezu může být poměrně dlouhý. Můžete mít falešný pocit, že jste jez krásně a bezpečně sjeli, ale zpěněná voda vás může natáhnout zpět a způsobit vám velké problémy. Tato voda má ohromný tah a nepustí vás," varuje Anička. Než aplikovat radu jako je vracák podplavat je lepší se do problémů vůbec nedostat.

Jestliže se plavíte ve větší skupině není špatné mít ve výbavě záchranný pytlík neboli "házečku". V podstatě to je smotané lano, které v případě potíží hází člověk – záchranář vodákům – zachraňovaným do řeky, aby je "odlovil". I zde platí několik pravidel. „Musíte stát pod jezem v klidnější vodě a pevné obuvi, abyste byla stabilní a měla dostatečně dlouhé lano, které dosáhne až k zachraňovanému vodákovi," vysvětluje vodačka.

Dalším nebezpečím může být stav vody, pokud si ho předem neověříme. Podle ní nejsme dost pozorní ve sledování stavu toků. „Můžeme si kilometráž nakoukat při patnácti – dvacíti kubících vody na WW II (označení pro divokou vodu: mírně těžké peřeje, praktická hranice sjízdnosti pro otevřenou loď), jakmile ale stoupne stav vody na 120 kubíků, řeka se chová úplně jinak, může být nebezpečná a nesjízdná.

Největším problémem českých turistických vodáků bývá alkohol, který stírá zábrany i když dodává odvahu. Pokud pomineme jedno pivo na žízeň, alkohol na vodu opravdu nepatří. Tolerance každého z nás vůči alkoholu je jiná. Někomu může pozornost snížit už jedno pivo. „Člověk pod vlivem alkoholu je nebezpečný sám sobě, ale i skupině. Jakmile se mu něco stane, musí ho skupina zachraňovat a její členové se tak sami dostávají do nebezpečí," varuje A. Kašparová. Lepší je dát si pivo večer v kempu nebo v hospodě.

Rafting – sport, který vás otuží i utuží

S raftingem mohou děti začínat kolem dvanáctého roku věku. Ovšem za předpokladu, že už nějaký sport dělaly a jsou dostatečně fyzicky zdatné. Rafting je těžký a fyzicky náročný. Nejdříve se začíná pádlováním na libovolném plavidle. Využívají se doplňkové sporty jako je cyklistika, běhání a v zimě běžky. Teprve pak se přechází k samotnému raftingu. „Rafting je podle mě ideální sport do dnešní doby. Trochu nepohodlí jako je zima, mokro, bolest svalů a pocit hladu dnes potřebujeme občas zažívat všichni, abychom se stali odolnějšími a lépe zvládali stresové situace, které jsou součástí běžného života," usmívá se Anička.

Dalšími výhodami jsou podle ní adrenalinové zážitky, týmová práce a taky soustředěnost na daný okamžik, protože když najíždíte do "vracáku" určitě vám nezbývá prostor pro jiné myšlenky. A to mohu potvrdit.

Zdroje:

Anna Kašparová

Svaz vodáků ČR