Nejste ultra sportovkyně, ale přitom máte postavu jako bývalá atletka...

Už nejsem nejmladší a tělo reaguje jinak. Pravidelně se hýbu, jím zdravě a ono se to nějak poskládá. Jako dítě jsem hrála tenis, tancovala lidové i společenské tance, na JAMU jsem byla čtyři roky v pohybu (akrobacie, tanec, step). Tělo si vytvořilo paměť a teď stačí jen trochu víc zabrat a reaguje.

Zabrat jste musela například při přípravě filmu Ostrov, to jste měla i trenéra. Dala jste si do těla?

S Radkem Lacim jsme se snažili dostat tělo do slušného tvaru, aby se tam rýsoval i nějaký ten sval. Nejčastěji jsem cvičila s vlastní vahou a posilovacími gumami. Došlo dokonce na činky, které nemám ráda. Pak jsem měla ještě čas cvičit během natáčení v Thajsku, ale bohužel jsme měli skvělý catering, takže existuje jedna fotka s Jirkou Langmajerem z natáčení pořízená po obědě, kde je vidět, že jsme měli nejméně dva dezerty. Natáčení Ostrova byla krásna práce, odpočinuli jsme si od covidu, žili na pláži, ráno jsem vstávala v pět a chodila se dívat na východ slunce. Bylo to pět týdnů intenzivní práce a splněný sen, ještě bych si to někdy ráda zopakovala. Filmu jsme věnovali veškerý čas, neustále jsme se o něm bavili, hráli si s dialogy… Byla jsem nadšená.

Chodíte do posilovny i po skončení natáčení?

Nechodím, ale cvičení mi zůstalo. Radek má skvělý program na webových stránkách a taky si spoustu cviků pamatuji. Ráda cvičím ráno, protáhnu se a pak vyrazím do života. Baví mě to, naopak běh je pro mě už od základní školy utrpení a bolí mě. Teď jsem ale musela kvůli filmu Němá tajemství vyběhnout, protože hlavní hrdinka je bývalá sportovkyně. Do parády si mě vzala trenérka Helča, vysvětlila mi základní postavení těla, rukou, nohou, naučila jsem se atletickou abecedu. Netroufám si soudit, jak jsem to zvládla, naštěstí tam toho není tolik. Hned když jsme točili první záběry v lese, jsem špatně šlápla a začal mě bolet sval. První lekce pro nezkušeného běžce. Pak jsme šli běhat na stadion a já si říkala: ty brďo, já jsem rychlá… Nadšeně jsem se holek, které sportovně běhají, ptala: jaké to bylo? Říkaly, že jsem běžela hodně na pohodu.

Jsou na vás zbytečně přísné… Ani trenérka vás pro běh nenadchla?

Helča byla skvělá, v daný moment tréninku to všechno fungovalo, ale víte, nerada své tělo trápím. Nejlepší posilovnu mám na chalupě v Krkonoších. Rekonstruujeme ji, pustili jsme se do budování zahrady, po které nachodím kilometry, tahám konve na zalévání, hrabu, zvedám kupy sena, až je tělo vyřízené. Lýtko, biceps, cítím vše. Chalupa mě moc baví, baví mě přijet z velkoměsta do ticha. Ani nemáme čas Krkonoše si užívat turisticky, ale snad nám v létě se překonáme. A po Praze se snažím chodit co nejvíce pěšky. Bydlíme na Vinohradech a do Divadla Na Zábradlí je to místy pěkná procházka. Myslím, že přes všechnu sportovní lenost, svému tělu dopřávat dost pohybu.

Nějaký další sport, který máte ráda?

Když je hezké počasí, jezdíme na in-liny, buď v Praze podél Vltavy nebo do Kostelce nad Labem, do Brandýsa. A jako dítě jsem hrávala tenis. Vydržela jsem rok a poslední půl rok jsem chodila „za tenis“. Měla jsem těžkou dřevěnou pálku, pořád třísky v ruce a nebavilo mě to, a ani jsem se k tomu nikdy později nevrátila.

O čem bude nový film?

Drama s kriminální zápletkou se točí kolem afázie, poškození řečového centra, která postihuje pacienty po mrtvici nebo po pádu. Znamená to, že pacient ztrácí schopnost komunikace. Musí se znovu naučit písmena, skládat dohromady slova, vety, obnovovat nervová spojení v mozku. Je to strašně moc práce, aby se mohli vrátit do normálního života. Hlavní postava, kterou hraje Marián Mitaš, prožívá tu nejtěžší formu, kdy je malá šance na návrat. Je to silný příběh a uprimně se velmi těším, až ho diváci budou moci vidět v kině.

Viděla jsem film Život pro samouky a tam to vypadá, že ani s kolem nejste nejlepší kamarádka…

Ano, vypadá to tak, jelikož z něj padám, ovšem děje se to díky scénáři. Není to žádné akrobatické číslo, jen jsem tak lehce položila kolo a udělala, že jsem spadla.

Co pro Vás znamená zdravý životní styl?

Synonymum rovnováhy a naslouchání svému tělu. Když mám chuť na čokoládu, tak to neznamená, že ji tělo potřebuje. Na druhou stranu nejsem asketa, co chci, to si víceméně dám. Pokud si nejsem jistá, tak si položím otázku: Chceš opravdu tohle? V případě čokolády je odpověď těla jasná. Mám totiž sladké ráda. Ale není to tak, že bych snědla celou a jindy zase mé tělo odpoví „ne“. Když panuje v životě rovnováha a harmonie, dá se s tělem dobře vycházet a dopřát si i to sladké. V malém množství.

Čím hřešíte? Čemu nikdy neodoláte?

Nemám ráda slovo hřešit. Když mi něco nedělá dobře, tak to nejím. Nemám nic, co bych si dala na tajňačku. Když mám hlad, najím se i v noci po představení.

Na co byste do vašeho domovského Divadla Na Zábradlí pozvala? Která hra Vás baví nejvíc?

Asi největší herecký prostor mám v představení Hamlety, to si užívám celých osm let pokaždé, když to hrajeme. Z posledních věcí bych vypíchla klasiku Ztracené iluze nebo Persony.

Teď jste toho docela hodně natočila, ale co vás čeká dál?

Bylo to hektické, nakupili se mi tři filmy, to znamená tři premiéry. Před prázdninami jsem ještě byla v Itálii točit debut Zuzany Kirchnerové Karavan v hlavní roli s Aňou Geislerovou. Kvuli roli jsem se pro změnu musela začít mluvit italsky, protože hraji Češku žijící v Itálii. Teď jsou letní prázdniny, pak následuje zkoušení dvou nových inscenací, podrobnosti ale zatím neprozradím.

Z filmu Ostrov vám zůstalo pravidelné cvičení, budete pokračovat i v italštině?

Kdo ví. Já si to takhle vždycky vyzkouším a pak se rozhodnu, zdali budu pokračovat či ne. Italština byla pro mě těžká. Často jsem si myslela, že jsem něco pochopila a najednou se objevila další výjimka a cely dosud vytvořeny systém se zbořil.

Kde dobíjíte baterky?

Na chalupě, když sázím, sekám trávu nebo jen tak ležím pod třešní a koukám. Když mám v Praze volný den, jdu někam na procházku nebo si zajedu do Průhonického parku. A tam sedím na lavičce, koukám na běžce a rikam si, ze je dobre, ze jsem na te lavicce.

Zdroj: Autorský rozhovor

Jana Plodková

Seznam filmů, kde hrála 41letá Jana Plodková, je hodně dlouhý. Jedná se o více než třicet filmů a přes dvacet televizních inscenací, za film Protektor získala Českého lva. Jana absolvovala JAMU v Brně, poté účinkovala v HaDivadle, dnes má stálé angažmá v Divadle Na zábradlí. Hraje v představeních Persony, Mýcení, Vzkříšení, Freudovo pozdní odpoledne, Ztracené iluze.