Do švýcarských Alp se letos v létě sjelo 82 žen z různých koutů světa, aby položilo nový světový rekord a ukázalo světu, že švýcarské Alpy jsou přístupné a bezpečné pro ženy bez rozdílu věku. Směska žen přitom byla pestrá – byly tu ženy z evropských, ale i vzdálených zemí jako Thajsko nebo Ekvádor. „Takhle vysoko v horách jsem poprvé v životě,“ sdělila mi dívka z Portugalska v lanovce končící na výstupní stanici Klein Matterhorn (3 883 m n. m.). Jde o nejvýše položenou lanovou dráhu v Evropě. Doveze vás na Theudolský ledovec, kde se lyžuje 365 dní v roce.


Náš cíl: vrchol Breithorn (4165 m n. m.)


Celoročně sněhem pokrytý velikán Breithorn leží na hranici mezi Itálií a Švýcarskem v blízkosti horského městečka Zermatt, odkud vás do cílové stanice Klein Matterhorn doveze lanovka. Po výstupu z lanovky hned nazouváme turistické mačky, které nám usnadní chůzi po ledovci, a soukáme se do horolezeckého úvazku. Na vrchol půjdeme navázány k sobě na laně ve skupinkách po pěti ženách plus horská průvodkyně. To kvůli bezpečnosti, svah je strmý a stačí jeden chybný krok a hrozí nebezpečí pádu. Pohyb ve skupině na laně je bezpečnější – když klopýtne jedna, je tu dalších pět, které ji jistí.


Po pár desítkách kroků v mírném tempu na úvazku už cítím první příznaky lehké výškové nemoci – srdce buší jako o závod a svírá mě lehká úzkost. V takové výšce je pro tělo náročné zásobovat krev kyslíkem, pumpuje proto o to usilovněji. Kdo neví o nízkém obsahu kyslíku ve výškách nad 3000 metrů, může být tímto jevem nepříjemně překvapen. Kromě bušení srdce se mohou dostavit bolesti hlavy podobné kocovině, nechutenství a nevolnost. Po ujištění naší horské průvodkyně Elsie, že je to normální, pokračuji statečně dál. I pro mě je to vůbec první pobyt v tak vysoké nadmořské výšce. Ze všeho nejvíc pracuje adrenalin a skupinová energie nadšení a touhy, která říká jednohlasně: „To dáme.“


Zkracujeme lana


Po zhruba půlkilometrové chůzi volným tempem po zasněžené pláni na úvazku ve vzdálenosti pěti metrů se zastavujeme. Pauzu využíváme k doplnění tekutin a energie a někdo na čůrání. „Na holé pláni jako tahle stačí přidřepnout a otočit se čelem k přicházejícím. Nikdo nemá šanci nic vidět,“ instruuje nás ostřílená Elsie. Zkracujeme lana na dva metry. Nejprve mírný skon svahu se totiž přiostřuje a v horní části dosahuje víc než 40 stupňů, právě tady hrozí uklouznutí. Počasí nám naštěstí přeje – je zcela jasno, a proto ještě domazáváme na rty a obličej UV filtr.


Po zkrácení úvazku se pohybujeme doslova šnečím tempem – 82 žen seřezených ve frontě za sebou tělo na tělo. Nijak mi nevadí, že děláme pauzy. Výhledy jsou dechberoucí a moje tělo má co dělat v tak vysoké nadmořské výšce, aby výstup zvládlo. Sem tam se nad zasněženou plání objeví zbloudilý motýl, kterého teplé stoupavé proudy zanesly dál od domova, než je pro něj běžné. Nádherná podívaná.


Zasloužený vrchol


Posledních pár desítek metrů je nejobtížnějších – jako by se moje nohy pohybovaly v medu, každý krok mě stojí úsilí a mám pocit, že srdce mi snad vyskočí z hrudi. A jsme tam. Konečně! Pot a námahu střídá skupinová euforie z dosažení vrcholu. Ozývá se nadšený ženský jekot, sem tam i slzy dojetí. Nový světový rekord je položen. Daly jsme to všechny. Následují zasloužené vrcholové snímky a selfíčka.

A ty výhledy z vrcholu jsou za odměnu! Severozápadnímu horizontu dominuje impozantní skalní pyramida Matterhornu (4478 m), dál na západ se proti nebi tyčí italská strana Mont Blancu (4810 m). Na sever se otevírá pohled na vrcholky Bernských Alp v čele se zaledněným vrcholem Jungfrau (4158 m). Téměř na dosah ruky se kousek dál na východ zdá nejvyšší vrchol Švýcarska Dufourspitze (4634 m) v masivu Monte Rosy. Jihozápadním směrem se přes údolí Valle dʼAosta v odlescích ledovcového příkrovu leskne další z těch „lehčích“ čtyřtisícovek – italské Gran Paradiso.


Podívejte se na video záznam z výstupu zde.

Zdroj: magazín Kondice, Switzerland Tourism