Poranění šlach
Šlacha funguje jako připojení svalů ke kosti, kde se uchytává do tzv. okostice. Takové místo označujeme jako svalový úpon. Šlacha musí být pružná, aby pružně přenášela svalovou sílu na připojenou kost. Při jejím kompletním přerušení je zcela znemožněna svalová práce, nedochází k pohybu, protože se sval bez šlachy pasivně smrští a posune k druhému místu úponu. Vzniká tedy snadno rozpoznatelná deformace svalu. Často se můžeme setkat s předchozím postižením šlachy zánětem nebo s jejím dlouhodobým přetěžováním. Je důležité přetrženou šlachu urychleně sešít, aby nedošlo k jejímu zkrácení.
Poranění vazů
Vaz spojuje dvě nebo více kostí k sobě, aby během pohybu nedocházelo k jejich oddělení. Od vazu očekáváme primárně pevnost, ale přesto je přítomna minimální pružnost. Vazy nacházíme v kloubech nebo jejich nejbližším okolí. Jakmile dojde k přerušení vazu, částečnému nebo úplnému, v daném kloubu je najednou možnost provést pohyb, který bychom za normálních okolností provést nemohli. Lidé s poraněnými vazy často popisují pocity nestability kloubu. K tomuto typu úrazu snadněji dochází při svalové únavě, neboť svaly jsou hlavními stabilizátory kloubu. Ne všechny ruptury vazů se řeší vždy operativně. Směr terapie se primárně odvíjí od věku, lokalitě zranění a fyzické zdatnosti. Řada sportovců je totiž schopna fungovat i s přetrženým vazem.
Poranění svalů
Poranění svalů může probíhat od mikrotrhlin, které jsou sotva diagnostikovatelné, až po částečnou nebo kompletní rupturu. Při částečném postižení svalu většinou nahmatáme v postiženém bouličku nebo naopak vkleslinu. Dotyčný si stěžuje na bolest a nemožnost aktivovat sval bez bolesti. Při úplném přerušení svalu bývá přítomen rozsáhlý hematom (modřina), protože s poškozením svalových vláken se automaticky pojí i poškození cév, kterých je ve svalech požehnaně. Úplná svalová ruptura se řeší sešitím, částečná většinou konzervativně.
Poranění kloubů
Poranění kloubů může proběhnout v několika stupních – kontuzi (pohmoždění), distorzi (podvrtnutí) a luxaci (vykloubení), popřípadě subluxaci (částečné vykloubení). I když první stupeň se většinou hojí sám bez následků, v případě jakékoli nejistoty je lepší vyšetření u lékaře. Špatně zhojené poranění kloubu totiž často vyústí v chronicky nestabilní kloub. U částečného nebo úplného vykloubení je vždy nutná návštěva lékaře, neboť je třeba vyloučit případnou přidruženou zlomeninu a musí se provést tzv. repozice kloubu, kdy se kloub odborně vrátí do své optimální pozice.
Poranění kostí
Zlomeniny asi není třeba příliš představovat, protože je zná alespoň z doslechu každý, ale někdy může nastat situace, kdy zlomenina není na první pohled zřejmá. A proto je vždy lepší se po jakémkoli úrazu nechat zkontrolovat, aby se případná zlomenina mohla vyloučit. Existuje jeden zajímavý typ zlomeniny, a sice únavová. Setkáme se s ní jak u vrcholových sportovců, tak u hobby sportovců nebo úplných začátečníků. Je způsobena nárazově zvýšeným zatížením, na které se kost nestihla připravit a dostatečně zpevnit. I ta se řeší klidovým režimem, případně fixací, a především následnou úpravou tréninkového plánu a pohybového vzoru.