Posazování přes sed-leh
Fyziologický způsob posazování je přes bok do tzv. šikmého sedu a posléze do sedu přímého – takový pohyb je pro tělo šetrný, neboť v něm páteř pracuje v maximálním možném napřímení. Při posazování přes sed-leh dochází naopak ke kompresi páteře, což je jev nežádoucí z důvodu zvýšeného opotřebovávání meziobratlových plotének a dalších struktur páteře. Chybí souhra mezi svaly celého těla. Finální posazení navíc provádí sval bedrokyčlostehenní, který je ovšem určen k ohybu v kyčli v rámci chůze, nikoli k posazování.
Zvedání břemen s flexí páteře
V některých článcích nebo publikacích se dočtete, že zvedání těžkých věcí s ohybem páteře je naprosto přirozené, a dokonce zdravé. Bohužel s tím nelze souhlasit. I když to některým jedincům (zatím) nezpůsobuje obtíže, ještě to neznamená, že jde o pohyb obecně vhodný a prospěšný. Ve flexi páteře totiž dochází k několika jevům, které nelze nijak obejít. Ztrácí se napřímení páteře, a to znamená, že svaly trupu nefungují v žádané souhře směrem vzhůru a do stran od páteře. Objevuje se menší nebo větší komprese, která zamezuje možnost rotovat hrudní páteř, ta je ale zapotřebí k přesunu těžiště. A v neposlední řadě se ve flexi páteře omezují dechové pohyby, tudíž je snížena dechová kapacita.
Stereotyp stoje
Stoj je základní pozicí pro všechny další pohybové projevy člověka, proto je jeho optimální nastavení zásadní. Ve stoji se setkáváme s řadou patologií. Pokud to vezmeme od hlavy, tak hlavním problémem je chybějící opora hlavy a pohled směrem vpřed. Hlava padá do předsunutého držení a zrak často sklouzává dolů kvůli sledování mobilního telefonu. S chybějící oporou hlavy se ztrácí napřímení páteře. Horní končetiny volně spočívají vedle těla, což je chyba. Horní končetiny by měly být opřeny v oblasti loketního kloubu a tvořit tak oporu pro pracující svaly. Svaly pak naopak tíhnou k páteři a vytváří na ni nežádoucí kompresi, což má negativní důsledky pro chůzi. Dolní část zad a oblast pánve bývají značně nestabilní, pánev přepadává dopředu do tzv. anteverze. S nevhodně nastavenou oporou nohy se pojí nastavení dolních končetin do vnitřní rotace, tam ovšem chybí stabilita a mobilita zároveň. Klouby se snáze a rychleji opotřebovávají.
Stereotyp chůze
Co se týče postavení hlavy, tak v chůzi se její předsunuté držení většinou ještě zvýrazní, kdy lidé kvůli snížené schopnosti vnímat vlastní tělo cítí nucení sledovat zem, popř. sledují již zmíněný mobilní telefon. Ve většině případů je ale terén natolik snadný, že opravdu není třeba se dívat pod nohy, tím totiž ztrácíme tolik potřebné napřímení. Dalším problémem je postavení a funkce horních končetin – ty bývají zaměstnané řadou různých úkonů, místo aby tvořily oporu pro pohybující se trup a táhly jej kupředu. Chybí rotace hrudní páteře, která je nezbytná pro snadný a efektivní přesun těžiště. Naše tělo je pak nuceno přenášet těžiště jiným, náročnějším mechanismem. Nejčastěji je to rotací v přechodu hrudní a bederní páteře (tzv. Th-L přechodu), rotací pánve nebo přepadáváním z jedné nohy na druhou. Hlavní pohyb v kyčelním kloubu, kterým je bezpochyby flexe, bývá prováděn přední stranou stehna místo svalem bedrokyčlostehenním. Bohužel takto provedený pohyb je vyčerpávající a neefektivní, což se posléze akcentuje v rychlejší chůzi a běhu. Došlap je ve většině případů veden na patu – to je dáno chybějící oporou horních končetin a nedostatečným napřímením páteře.