Proč jsou tyto milníky v pohybovém vývoji tak důležité

Správné provedení těchto pozic a pohybů je třeba kontrolovat. Platí, že každé dítě se vyvíjí jinak rychle, ale přesto je zásadní, aby do určitého měsíce mělo danou pozici nebo daný pohyb zvládnutý se správnou svalovou souhrou. Pokud se tak nestane, dítě si najde jiný stereotyp, jak pozici zvládnout, ale ta není pro tělo efektivní a ekonomická.

Nejdůležitější pohybové milníky

3. měsíc na břiše

Opora hlavy a horních končetin – opora hlavy je důležitá pro její správné držení v prostoru, dojde k nastavení souhry mezi svaly krční páteře. Současně dochází také k souhře s hrudní páteří. Opora horních končetin o vnitřní část loketního kloubu způsobí tah lopatek směrem od páteře a tah svalů paže směrem k loketnímu kloubu.

3. měsíc na zádech

Opora o lopatky a Th-L přechod – tato opora je naprosto klíčová pro správnou funkci břišních a zádových svalů. Pokud tato opora chybí, břišní a zádové svaly pracují směrem dolů, místo aby pracovaly nahoru do vzpřímení. Práce svalů nahoru je ovšem nezbytná pro napřímení páteře a pánve. Dojde k odlehčení pánve, tu je posléze možné zvednout na podložku, aniž by došlo k nežádoucímu souhybu hrudního koše směrem dolů.

Přetáčení ze zad na břicho

Aktivita zkříženého vzoru – jedná se o důležitý pohyb, kdy se dítě dostává z pozice na zádech do pozice na břicho a později do dalších vyšších pozic. Aktivuje se celotělový zkřížený vzor, diferencují se stojné a kročné končetiny. Pokud nedojde ke zvládnutí tohoto pohybu, dítě se přetáčí a posléze posazuje nesprávným mechanismem, nejčastěji prostřednictvím tzv. sed-lehu, který je ale naprosto nefyziologický.

Pozice na čtyřech

Základ pro lezení – správně nastavené opory v pozici na čtyřech jsou výchozím předpokladem pro následné lezení. Dítě musí mít zvládnuté všechny opory, které byly uvedeny v předchozím textu – opora hlavy a záměr pohybu vpřed, opora o lopatky a lokty, opora Th-L přechodu, k tomu se navíc přidává opora kolenních kloubů a nártů.

Lezení

Lezení je tzv. kvadrupedální lokomoce, tedy pohyb po čtyřech končetinách, a je důležité pro natrénování všech svalových souher a pohybů do následného přechodu do stoje a především do chůze. Chůze je sice označována jako lokomoce bipedální, tedy po dvou, nicméně práce horních končetin přetrvává. Jen je převedena do vzpřímení. Osa pohybu je již tedy souhlasná s osou páteře.

Přínos v pohybové terapii dospělých

Přínos těchto pozic a pohybů v terapii dospělých tkví v tom, že lze jejich prostřednictvím dohnat to, co bylo v dětském věku zameškáno nebo se později překrylo jinými a nevhodnými pohybovými návyky. Pokud se například u dospělého pacienta setkáme s bolestmi mezi lopatkami, často je to způsobeno absencí opory o lopatky a celou horní končetinu. Svaly potom nepracují směrem k lopatkám, ale k páteři. Páteř se dostává do komprese, dochází k blokování žeber, svaly se přetěžují a výsledné zatížení vyvolává bolest. Využitím zmíněné pozice 3. měsíce můžeme obnovit přirozené svalové souhry, naučit pacienta chybějící oporu o horní končetinu a tím trvale odstranit problémy s tím spojené.

Zdroj:
https://www.databazeknih.cz/knihy/vyvojove-faze-ditete-408534