Na nohách mám lyžařské boty a v ruce sklenička rakouského vína Big John z Burgerlandu. Jeho rubínově červená barva se obtiskla na vršky hor, které sleduji z velkého okna v 1760 metrech nad mořem ve středisku Hochzillertal.
Za ním pomalu odchází den. Čas, který jsme strávili na perfektně upravených tratích rezortu, jehož sjezdovky končí v nadmořské výšce kolem 2400 metrů, jako by se najednou zpomalil.
Hory za oknem s červenými čepicemi od zapadajícího sluníčka, nohy ztěžklé hutným vínem s výraznými tříslovinami a aroma karamelu, i líná pohoda Mountain View, moderní budovy decentně vsazené mezi horami od místního architektonického studia Besto. Pracovali s oblými tvary, dubovým dřevem v kombinaci s šedou a vzniklo místo, odkud se vám nechce dolů - ať už jste si koupili občerstvení v samoobslužné restauraci, anebo přilehlém baru.
Tohle je dokonalá tečka za dokonalým dnem v dokonalém středisku. Hochzillertal nad městečkem Kaltenbach propojené s Hochfügenem nabízí lyžování na téměř 90 kilometrech sjezdovek. Jsou to příjemné červené dálnice, na které lyžaře vyvážejí moderní lanovky. Červené nad Kaltenbachem se trochu zostří směrem k Hochfügenu do černých, aby se zase rozprostřely v široké modré a červené ranveje. A všude kolem tratí je možné vyrazit i do volného terénu, což pro tentokrát synovi zakazuji - sněhu ještě není dost a občas někde kouká kámen.
Nechybí ani Betterpark, snowpark s vlastním vlekem, přírodní U-rampou, "lajny" pro začátečníky i zkušené milovníky freestylu na celkové ploše 320 m2. Obědváme kousek odtud v moderní Wedelhütte. Zrovna jsme se trefili do francouzským dnů a tak dostanu talíř plný mušlí.
O den později volíme "samoobsluhu" v Mountain View. Nad talířem se špekovým knedlíkem, zelím s cibulím a vepřovou nožičkou za 12 eur, který si objednala kamarádka, se vystřídáme všichni. Dobré ovšem byli i náš Germknödl, gulášovka a boloňské špagety.
Nastoupit do areálu se dá i z Hochfügenu, malé hotelové vesnice, která leží v 1500 metrech nad mořem. Sem mě také poslali, když jsem se ptala, kam další den vyrazit na skialpy. Nakonec zůstaly v autě, neodolala jsem totiž dokonalému manžestru a prázdným sjezdovkám.
Malé, ale milé
Co mě na Zillertalu nejvíc baví, že každý den můžeme lyžovat jinde (dvou a vícedenní skipas vám umožňuje vyrazit do jakékoholiv areálu). My si vybíráme malý Spieljoch, který leží hned na začátku údolí a mezi ním a středisky Fügen a Kaltenbach jezdí pravidelně autobus.
Nahoru lyžaře vyváží moderní desetimístná kabinová lanovka, která končí u restaurace s velkým zázemím Mountain Loft. Ta nezapře stejný arcitektonický rukopis jako Mountain View, i tu projektovali architekti z Besto.
Celkem se tu lyžuje na asi dvaceti kilometrech sjezdovek, které máme v pondělí jen pro sebe. Je to kompaktní areál, kde se snad všichni najdou, pokud se jejich cesty rozjedou jinudy.
Z horní stanice Spieljochbahn padá dolů sáňkařská dráha dlouhá 5,5 km, která se klikatí do mezistanice lanovky.
Až budete sedět na lanovce Onkeljochlift, nenechte se vylekat ostrým a pisklavým zvukem. To je postavička na konci fun parku, se kterou si děti mohou plácnout poté, co projedou několik ostře klopených zatáček, zdolají dva tably a mnoho terénních vln. A baví to tady i patnáctileté teenagery.
"Zilletral je skvělé místo pro rodiné lyžování s velkou nabídkou nejrůznějších typů ubytování - od čtyřhvězdičkového hotelu po levné apartmány. A každý den můžete objevovat nové středisko," připomíná Barbara Gehr. Od lyžování na ledovci Hintertux až po Mayerhofen, Zillertal Arenu, Ski Zillertal 3000 či Gerlosstein. Ale ty si necháme na příště. Na rychlou třídenní návštěvu toho bylo až až...
Zdroj: Kondice 2/2023 (autorčina reportáž z místa), www.zillertal.at
