Jak to popsat jednou větou? Lyžování tak akorát. Z Prahy jste tam tak akorát za pět hodin, sjezdovky jsou tak akorát dlouhé a prudké a než prolyžujete místních 113 kilometrů, budete tak akorát unavení. A pro děti a teenagery tu mají tak akorát dva snowparky.

Ski Juwel Alpachtal Wildschönau vzniklo před jedenácti lety propojením dvou menších středisek – Alpbachtal a Wildschönau. Centrem oblasti se stal Inneralpbach v nadmořské výšce 1000 metrů s parkovištěm, odkud lyžaře vyvážejí dvě lanovky – buď na vrchol Schatzberg, nebo na Gmahkopf.

Zdroj: Youtube

A ty výhledy stály při naší návštěvě za to. Nahoře svítilo sluníčko, osvětlovalo vrcholky okolních dvoutisícovek a údolí zakryla bílá prachová peřina.

Dolů vedou většinou červené, široké a krásně profilované sjezdovky, které vás budou bavit. Kdo nemá v oblibě dlouhé sjezdy, má možnost přibrzdit u některé ze sedačkových lanovek. Koho naopak baví skoro nekonečná jízda dolů, má se na co těšit. Sjezd ze Schatzbergu do Inneralpbachu měří pěkných pět kilometrů, z Gmahkopfu si máknete dokonce na sedmikilometrové trati.

To si zaslouží odměnu. My jsme si oblíbili restauraci Hornboden. Jednak proto, že vypadá přesně tak, jak byste si nejspíš představovali vaši chalupu (obložená starým dřevem, s vkusnýi lavicemi a spoustou vyřezávaných věcí, které miluji). Dali jsme si sýrové špecle, polévku se špekovým knedlíkem, horkou čokoládu, jägertee a z velkých prosklených oken pozorovali cvrkot na sjezdovce.

O tisíc metrů výš na skialpech

Už dávno mě nebaví jezdit na lyžích jen z kopce dolů, v posledních letech jsem se zamilovala do skialpů a beru je všude s sebou. A tak jsem se druhý den nechala vysadit na posledním parkovišti v Inneralpbachu a po horském trailu s číslem 66 jsem začala stoupat nahoru. Mým cílem se stal druhý z lyžařských vrcholů střediska Alpbachtal, kterému se také říká Top of Alpbach. Do nadmořské výšky 2032 metrů mě čekala krásná šestikilometrová procházka s převýšením 1100 výškových metrů. Na nedělní výlet jako dělaná.

Mapu a popis trasy jsem si studovala několikrát, protože jsem schopná se ztratit i na Václavském náměstí. Tentokrát to ale bylo zbytečné. Pod vrchol Wiedersberger Horn totiž spěchala spousta skialpinistů. A oni skutečně spěchali. Když jsem se chtěla vysmrkat (odmítám frkání do sněhu), anebo si vyfotit krásné údolí, vždy mě někdo doběhl. A když jsme se chtěla jít vyčůrat, zvědavě pokukovali, proč to beru zkratkou za chalupu, kterou jsme právě míjeli.

Stoupat po horské silnici mi ale přišlo málo adrenalinové. Tak jsem to brala (ve vyšlapaných stopách) co nejpříměji nahoru. Užívala si sluníčko, které svádělo s mraky vítězný souboj, kochala se závějemi sněhu i odlesky té krystalické krásy a občas s někým prohodila pár slov. Po hodině a půl se mi otevřel výhled na lyžařské středisko a po další necelé hodině jsem šťastná sundávala lyže u vrcholové stanice lanovky Hornbahn.

Stojí tu místní pýcha – loni otevřená třináctimetrová vyhlídka Top of Alpbachtal postavená na oslavu desetiletého výročí propojení obou areálů. Vybudovali ji z modřínového dřeva, střechu pokrývá 25 tisíc šindelů, které za čtyři měsíce vyrobil místní truhlář a uvnitř to opojně voní. V prvním patře si klidně můžete rozbalit svačinu, anebo relaxovat s unavenými dětmi, otevřená vyhlídka je o patro výš.

Vystoupala jsem vítězoslavně nahoru, udělala několik povinných fotek a pak se šla odměnit do vedlejší restaurace Hornalm. Polévka – vývar s osmaženým knedlíkem pressknödel, štrúdl s vanilkovým pudinkem a kafe stály za to. Dolů jsem sjela po mé oblíbené sjezdovce 42.

Byl to den jako korálek a já se z našeho apartmánu vydala do hotelu Alpbacherhof, kde lze využít tamní lázně. Místních sedm saun a bazén s venkovním proplaváním byly dostatečnou odměnou pro mé bolavé nohy. Stejně jako večeře v restauraci Postalm, kde se potkávají turisté s místními, pouští tu dobrou hudbu a servírka se vesele směje.

S sebou si do údolí Alpbach můžete přibalit i běžky. Upravované běžecké stopy najdete v Brandbergu, v údolí Greiter nebo Lueger v Inneralpbachu. Nevyzkoušela jsem tratě na vlastní kůži, a tak názvy jen opisuji z informační brožurky.

Nejmenší město v Rakousku

Naopak bych vám ráda doporučila výlet do městečka Rattenberg, které leží kousek od dálničního sjezdu k údolí Alpbachtal. Nikdy jsem totiž o něm neslyšela a úplně mě pohltilo. A to nejen jedněmi z nejkrásnějších adventních trhů, které jsem kdy v Alpách navštívila. Bavila mě jeho středověká atmosféra, úzké uličky, průchody, nabídka místních řezbářů i fakt, že se svými 400 obyvateli je to nejmenší město v Rakousku. Leckterá vesnice je po stránce obyvatel větší.

Určitě se do Ski Juwel Alpachtal Wildschönau někdy vrátím. A už to mám promyšlené jak. Třeba na krátkou lyžovačku. Mají tu totiž speciální cenovou nabídku na1,5 dne. Vyjedete v sobotu ráno z Prahy, v poledne lyžujete, stejně jako celou neděli a úplně vyždímaní jste zase v neděli v devět večer doma.

I když: má to vůbec na tak krátkou dobu význam?

Zdroj: autorská reportáž z Alpbachtalu

https://www.alpbach.org/about/mission-history

https://www.alpbachtal.at/en

https://www.wildschoenau.com/de