Takhle jsem si to přesně představovala. 70 kilometrů sjezdovek rozprostírajících se nad městečky Bad Gastein a Bad Hofgastein, kde lyžaře lanovky vyvážejí na vrcholy Stubnerkogel a Hohe Scharte. Nekonečné a členité sjezdy do údolí, kde jsem si užila dlouhý oblouk a obrovskou lyžařskou radost na krásně upravených tratích…
A z nich šup rovnou do lázní Alpentherme v Bad Hofgasteinu. Do bublajícího vířivky. Pozoruju odtud okolní potemnělé hory a odpočívám. A když mě to začne nudit, vystřídám ho za jednu z dvanácti saun. Postupně vyzkouším tři, užiju si ceremoniál saunového mistra, dopřeju si i plavání ve venkovním radonovém jezírku, kolem kterého leží závěj sněhu.
Lázeňstvím se totiž malebné údolí Gastein proslavilo. Každý den tu z osmnácti pramenů vyvěrá pět milionů litrů horké termální vody obohacené radonem, která míří do hotelových domů i termálních lázní.
Centrem oblasti je impozantní městečko Bad Gastein. Takové trochu Karlovy Vary s výstavními hotely z období Belle Époque, velkým vodopádem, majestátním horským kaňonem, který ve dvou patrech obtáčí silnice. A nad tím vším se tyčí dvoutisícovky. Rozmach lázeňství nastal na konci 19. století, začala sem jezdit evropská aristokracie, ke které se v padesátých letech připojili slavní herci, zpěváci a režiséři. Stalo se z toho Monte Carlo Alp s návštěvníky jako Liza Minelli, Charles Aznavour a mnoho dalších. I dnes sem jezdí hodně celebrit, třeba herec Hugh Grant je tu každý rok.
„Je to místo dobře dostupné autem i vlakem, unikátní kombinace několika horských středisek, vybere si každý – od rodin po sportovní lyžaře. Není to jen lyžování, ale i spojení sportu, kultury a lázní,“ dodává Jan Herget, který v Bad Gasteinu vlastní hotel Stubnerhof.
Sníh mi křupe pod nohama, když se procházím ztemnělým městem mezi hotely, lázeňskými domy, kolem obřího vodopádu. Mindfullness, dovolená, pohoda.
Radost v prašanu
Ale pak se to ale trochu zvrtlo. Přes noc napadl prašan. Půl metru čerstvého sněhu. Skiareál nad městečky Bad Gastein a Bad Hofgastein měníme za výše položený Sportgastein. Je tu jen jedna lanovka končící na Kreuzkogelu v nadmořské výšce 2686 metrů, což je zároveň nejvyšší místo lyžařského světa Ski Amadé. Gondola překonává převýšení 1100 výškových metrů a po obou stranách padají dolů do údolí krásné převážně červené sjezdovky. Dnes ráno rolby nevyjely, sjezdovky a svahy kolem nich pokrývá čerstvý sníh.
Znáte ten pocit, když vjedete do prašanu, který pod sebou nemá urolbovanou zledovatělou sjezdovku? Vše najednou utichne, pohyb se zpomalí a s ním celý svět. Jakoby jste se ocitli v jiné dimenzi.
Freeride na Sportgaisteinu
Jezdíme po sjezdovkách, kde se prašan mění v muldy lehkého sněhu, pouštíme se do volného terénu, kde mi jednou za jízdy vypne vázání a já se pak prohrabávám haldami prachového peří, abych v nich našla ztracenou lyži. Lyžování krátce proložíme polévkou s obřím játrovým knedlíkem, a rychle se vracíme do všeobjímající peřiny.
„Je to lepší než sex,“ vzniká heslo dnešního dne a vlastně celého našeho výletu. Je ovšem třeba dodat, že je to zároveň mnohem náročnější. Na každé zastávce funíme jako lokomotivy a stehna a lýtka nás pálí a pálit budou ještě několik dnů. Na pokoji pak půlhodinu ležím bez hnutí, neschopná se otočit na bok, ani zhasnout lampičku nad hlavou.
Čekání na Ester
Další den si bohužel svaly ve vyhřáté sauně neuvolním. Vyrážíme totiž fandit na světový pohár v paralelním slalomu ve snowboardingu, který se zde jezdí vždy v půlce ledna. Těšili jsme se, že budeme fandit Ester Ledecké, nedorazila, dala přednost přípravě na další závod ve sjezdu na lyžích. A tak fanouškovskou energii, kterou jsme pro ni měli připravenou, věnujeme její největší soupeřce Němce Ramoně Hofmeister.
Světový pohár ve snowboardingu
Závod nás rychle vtáhne. Vidíme zblízka emoce závodníků, radost i naštvání a do obličeje nám od jejich prken létá sníh, když brzdí v cíli…. Je to mnohem napínavější než fandění doma u televize, a nakonec mám obrovskou radost, když moje favoritka Ramona vítězí.
Třeba by to mohla jít někam oslavit, říkáme si, když úplně zmrzlí míříme do baru Silver Bullet. Tady to žije, místní DJ chodí spát nad ránem. Původně se chceme jen ohřát, dát si jeden drink a pak jít spát, prostě přiměřené chování ženy před padesátkou.
Když ale na pódium nastoupí mladá kapela Pist off a rozjedou koncert nabitý cover vypalovačkami, tančíme do půlnoci.
Fyzičku s sebou
Stihnout by se tady toho dalo mnohem víc. Třeba otestovat dalších 80 kilometrů lyžování v rodinném středisku Dorfgastein Grossarl, nebo vyrazit na skialpy na Graukogel. Tam se v roce 1958 uskutečnilo Mistrovství světa v alpském lyžování. Dneska jsou zde ale už jen starší lanovky, které fungují pouze od čtvrtka do neděle. Zato skialpinisti tu mají otevřeno celý týden.
Nekonečné épláně nad údolím Gastein
Na běžkaře čekají luxusně upravené tratě pod lanovkami Sportgasteinu. Dobrou fyzičku s sebou, tratě totiž začínají v nadmořské výšce 1600 m n. m. Za sebe ještě doporučuji vyzkoušet i druhé termální lázně Felsentherme, které mají venkovní bazény s výhledem přímo na sjezdovky, nebo procházku malebným údolím Kötschachtal, které začíná u hotelu Stubnerhof. Cesta mírně stoupá, krajina se stromy obalenými sněhovou peřinou připomíná záběry z pohádky o Mrazíkovi, atmosféru dotváří saně tažené koňmi s lázeňskými hosty, které se občas proženou kolem. V létě se dá dojít až k horské chatě Prossau.
Zdroj:
autorská reportáž
