„Jsme normální baby. Zasmějeme se, trochu se projedeme, pak jdeme na kafe. Vítáme mezi sebou každou další zájemkyni o silniční cyklistiku,“ říká Iveta Šimuneková z Bratislavy.
Sraz mají každé úterý v pět u Starého mostu, Tyršák, v Bratislavě a pak vyrážejí na hodinu a půl dlouhou projížďku, kam mezi sebe pouštějí jen jednoho muže: servismana Patrika, který opravuje defekty, fotí, točí a dohlíží na bezpečnost.V létě vyjíždějí v šest ráno, pravidelně se potkávají i o víkendech, to už s nimi na "švih" mohou i muži. Občas vyrazí i na závody. Startují na L´Etape by Tour de France v Čechách i na Slovensku, tam dokonce dvakrát vyhrály týmovou soutěž. Pro většinu z nich to ovšem byly první závody.
V Pálavským kopcích
Potkáváme se na půl cesty v Břeclavi na vyjížďce organizované L´Etape Czech Republic. Doprovod nám dělá Enyaq ředitele závodu. Po Pálavě jsme najely jsme 75 kilometrů, vystoupaly 500 výškových metrů a to průměrem 27,5 km/h, na trase byla jedna horská prémie. Láska ke kolu nás rychle spojila, smály jsme se od první chvíle a brzy začaly řešit zásadní cyklistické otázky. Například:
Je vhodnější vozit s sebou rtěnku, lesk na rty nebo barevné labelo? (vyhrálo labelo)
Co si vzít s sebou na vyjížďku? (labelo, pití, tyčinku na jídlo a doma se natřít opalovacím krémem, nejméně padesátkou!)
Je lepší vložka nebo tampon? A nebo dokonce menstruační kalíšek? (tampon)
Kolik musí minimálně ukazovat teploměr, abychom sedly na kolo? (10 až 15 stupňů, ale některé borky jezdí, i když je chladněji)
Která značka má pro ženy nejpříjemnější vložku v kalhotech a kdo nás umí potěšit nejkrásnějším designem dresů? (Assos kalhoty, Sportfull, Silvini)
Kolik dresů, kalhot, bund potřebujeme? (opravdu, ale opravdu velký a hluboký šuplík)
Co budeme v neděli vařit k obědu?
„Vy jste tu pusu vůbec nezavřely,“ smějí se nám později fotograf Matěj Třešňák a ředitel L´Etape Czech Republic Přemek Novák.
Čtyřicátnice, co nechtějí zůstat doma
„Cyklistika teď zažívá velký boom,“ říká Saša Kárniková, jedna ze zakladatelek Bratislavských Bohyní. Máma dvou odrostlých dětí, která mnoho let běhá, sedla na kolo před čtyřmi lety a cyklistice propadla, letos už má najeto dva tisíce kilometrů, třikrát za zimu si jezdí potrénovat na Kanárské ostrovy.
„Polovina Bohyní jsou čtyřicátnice, kterým vylétají děti z hnízda a nechtějí sedět doma,“ doplňuje ji další ze zakladatelek týmu Jana Škanderová. Jezdí s nimi ale i mámy od malých dětí. „Pro ně je těžší najít si čas na sebe, ale jednou týdně od 17 do 19 hodiny na to má právo každá máma a měla by si to umět zařídit.“
Pevné jádro týmu je osm cyklistek, na vyjížďky ale pravidelně jezdí patnáct až třicet "holek". Maximum bylo čtyřicet. Důležité je mít helmu, tretry a ovládat kolo na sto procent. „Jízda v peletonu není jízda za sebe, ale za i ostatní. Když spadne jedna, letí všechny. Na to je třeba stále myslet,“ upřesňuje Saša.
Bohyně mají mezi sebou několik holek, které si to přišly vyzkoušet - bez treter, na půjčeném kole a dnes "silnici" propadly. „Už jsme ale musely někomu říct, ať ještě trochu potrénují samy a pak se ozvou. A ony se vrátily a dnes s námi jezdí."
Odhodit obavy
Bohyně se shodují, že holky to mají těžší a než na silniční kolo sednou, řeší mnoho obav. „Já jsem se bála jezdit v cyklistických tretrách. A to řeší hodně žen,“ říká Saša. Nakonec nespadla ani jednou, na rozdíl od autorky tohoto článku, která se rozplácla nejméně třikrát.
Jiná se bojí sjezdů, někdo dopravy, jízdy ve skupině. Nakonec dospějí k tomu, že se raději "ztrapní" v ženském kolektivu než v klučičí partě. A když si to osahají, přestanou se bát jezdit s partnerem nebo s kamarády. Z Bratislavy často vyrážejí do Rakouska, kde jsou kvalitnější silnice a ohleduplnější řidiči.
Sranda nastává, když peloton nadupaných holek předjede cyklisty. „Většina mužů je soutěživá a nesou to špatně," směje se Jana. "A nedej bože, když se to stane v kopcích.“
To zažíváme i na Pálavě, když se náš balík, v jehož čele šlapou dvě krásné blondýny, dotahuje na cyklistu středního věku. Roztočí svá karbonová kola na maximum a snaží se ujet, což se mu nakonec nepodaří.
„Míšo, ty by ses nám hodila v týmu, chytáš se na stejné vtípky,“ volají na mě holky, když dojíždíme do Břeclavi. A následuje pozvánka, ať s nimi jedu v týmu závod L´Etape, která mě velmi potěšila.
Dávám holkám na cestu do Bratislavy balík časopisu Kondice a rovnou se domlouváme na další společnou vyjížďku, v červnu v Praze.
Už teď vím, že výlet na Pálavu byl jeden z mých nejhezčích dnů této cyklosezony.
Jsou to prostě Bohyně! (A ty se prý nepotí a nesmrdí...)
Zdroj: Autorská reportáž z místa
