Spousta rodičů si myslí, že ve třech letech jsou děti připravené začít sjíždět kopce. Eva Drápalová, trenérka lyžování a vedoucí lyžařské školy Myšák v Karlově v Jeseníkách, namítá, že v tomto věku ještě děti nebývají mentálně ani fyzicky připravené. „Některé to třeba neutáhnou nohama. Nechejte to, až jim budou čtyři roky, anebo klidně pět. Ale je to individuální. Když vám bude dítě ve třech letech říkat, že to chce zkusit, tak ho nechte,“ dodává.
Většině rodičů se osvědčilo poslat děti na učení prvních obloučků do lyžařské školičky. Děti obvykle cizího člověka snáze poslechnou, instruktoři jsou trpělivější, znají spoustu triků, jak děti zaujmout, a lyžování vyučují formou hry. „Máme hřiště vybavené nejen jezdícími pásy, ale i nejrůznějšími zvířátky, mezi kterými mohou jezdit slalom,“ dodává Drápalová.
Jsou děti, které první základy zvládnou za hodinu, ale většinou počítejte s nejméně dvěma lekcemi ve školičce, některým to může trvat i déle. A také se obrňte trpělivostí. To, že dítě na jaře umí bezpečně sjet kopec, neznamená, že příští rok v zimě si bude pamatovat, jak na to.
Děti se zpočátku učí na lyžích ťapkat – nahoru, do boku, ve stromečku. Pak se přesunou na pás, učí se plužit a sjíždět dolů v zatáčkách… Když je zvládnou, přichází slavnostní chvíle – mohou vyrazit na lanovku nebo vlek.
Až potom přichází rodičovská úloha. Je třeba trénovat a trénovat, brát děti pravidelně na hory. Motivovat je horkou čokoládou, večerním kinem, dobrým obědem. Nevztekat se. Děti nepřetěžovat.
Jaké fígle lyžařští instruktoři používají? A mohou se naučit lyžovat i dospělí lidé? To se dočtete v únorovém čísle magazínu Kondice, které koupíte na stáncích. A ještě mnoho dalšího… Časopis vyšel 26. ledna.