Třiadvacetiletá vrcholová sportovkyně Andrea se připravuje na olympijské hry v Atlantě. Jako mistryně republiky ve skoku do vody nic jiného než tvrdý svět tréninků a závodů nezná. Až do chvíle, než si poraní páteř. Její sportovní kariéra náhle končí. Touha po úspěchu ji ale přivede ke kariéře pornoherečky. Stejně jako své tělo ovládala a využívala ve sportu, využívá je nyní při natáčení pornofilmů. Má slávu, peníze, komfortní život, nezávislost. Nakonec ale přece jen musí zpomalit… Film je inspirován tragickým příběhem Andrey Absolonové, která byla v 90. letech jednou z našich nejúspěšnějších skokanek do vody a posléze neméně úspěšnou pornoherečkou s přezdívkou Lea De Mae. Její postavu si ve snímku Moje tělo zahrála Natálie Germáni, kterou znáte například z filmů Princezna zakletá v čase, Amnestie nebo Světlonoc.
Vybavujete si svoji první reakci na scénář, který byl napsaný podle skutečného příběhu české skokanky?
Ano, zdálo se mi to velmi lákavé, ale zároveň jsem před tím měla velký respekt. Nedokázala jsem si představit, jak to psychicky zvládnu, nebyla jsem si jistá, jestli jsem vůbec schopná takový film natočit. Je to zajímavý tragický životní příběh inspirovaný reálnou ženou, která žila ne úplně obyčejný život. V průběhu natáčení se hrdinka tak mění, že bychom o ní mohli natočit tři různé filmy. Myslím si, že je to pro herce obrovská výzva a krásná práce. Málokdy se člověk dostane ve filmu k roli, kde je doopravdy co hrát.
Měla jste před natáčením nějaký vztah ke skokům do vody?
Nikdy předtím jsem nestála na skokanském můstku a ani jsem necítila nějakou vnitřní potřebu to zkoušet. Mám za sebou tandemový seskok padákem z výšky 3000 metrů, ale to je úplně jiná disciplína a nevím, zda bych se k ní ve svém věku znovu odhodlala.
V mládí jste ale sportovala hodně, je to tak?
Jako dítě jsem dělala skoro deset let sportovní aerobik, v patnácti jsem toho ale nechala, přišla škola, kamarádi a jiné zájmy, ale ten sportovní režim jsem měla přece jen zažitý. Příprava na roli Andrey, špičkové sportovkyně, která se chystá na olympiádu, byla náročná. Vyžadovala více než půlroční profesionální přípravu. Kromě tréninků jsem absolvovala několik soustředění, kde jsme se věnovali skokům, choreografii, která probíhá před skoky a po nich. A taky jsem si nastavila vlastní individuální přípravu na zlepšení kondice, kdy jsem dělala třeba HIIT, box, a doma jsem cvičila až šestkrát týdně.
Myslíte si, že právě sportovní zkušenosti vám pomohly k získání role profesionální skokanky?
Ne, to s tím nijak nesouviselo. V čase hledání hlavní role do filmu o mé sportovní minulosti nikdo ani nevěděl.
Ve snímku jsou scény, kde hrdinka skáče z desetimetrové věže. Měla jste dublérku?
Sama jsem sice z desetimetrové věže neskákala, ale točila jsem scénu, při které stojím na špičkách zády k bazénu na samém kraji prkna, a to už samo o sobě pro mě byl dost velký adrenalin. Měla jsem strach, ale čím víc jsem se pohybovala v prostředí bazénů, tím to bylo lehčí – člověk si na ty výšky zvykne. Z deseti metrů bych neskočila, to za mě dělala kaskadérka, ale ze tří metrů jsem skákala sama, aby záběr po vynoření z hloubky působil autenticky. Taky jsem v rámci přípravy dva týdny před natáčením držela dietu, aby se mi vyrýsovaly svaly.
Podstupovala jste i nějakou psychickou přípravu?
To ne, protože jsem měla skoro rok na to se s tím vypořádat a připravit se. Stěžejní pro mě byla před kamerovými zkouškami debata s režisérkou o tom, jak si film představuje. Protože jedna věc je to, co je napsané ve scénáři, ale druhá věc je, co se reálně děje před kamerami.
Měla jste obavy z reakce svých blízkých, rodiny?
Ani ne, protože to jsou lidé, se kterými jsem v každodenním styku a za ty roky už vědí, co moje práce obnáší. A je samozřejmě primárně moje rozhodnutí, jaké projekty chci dělat. Čeho se ale možná trochu obávám, je to, do jaké míry bude tohle téma řešit bulvár. Je to samozřejmě atraktivní pro čtenáře, ale věřím, že film zanechá v divácích víc než jen to prvoplánové. Myslím, že je tam mnoho témat, která mohou vést k zamyšlení a rozpoutat diskuse.
Přemýšlela jste o tom, kam až budete muset v pornoscénách zajít?
Na casting jsem šla s tím, že jsem samozřejmě věděla, že budeme porno hrát, nikoli ho dělat. Nejsem pornoherečka, ale herečka, která má „zahrát“ choulostivé scény. Samozřejmě probíhaly debaty ohledně míry autenticity, kdyby se to hnalo do extrému, musela bych říct, že na to bohužel nejsem ten správný typ. Tady jsme si určili na začátku přesné hranice – i hranice nahoty. Některé scény jsou natočené mou dublérkou. V takových situacích je pro mě strašně důležité cítit se komfortně a bezpečně, abych dokázala podat co nejlepší herecký výkon. Pokud mám jistotu, že se to nezneužije a nepřekročí hranice, které mám určené, potom jsem otevřená diskusi.
Proč myslíte, že se Andrea rozhodla sportovní kariéru vyměnit za natáčení porna?
Vnímám to tak, že od dětství byla vychovávána jako někdo s výjimečným talentem, a tak pro ni vlastně to nejhorší, co se jí mohlo stát, bylo stát se šedým člověkem, který zapadne, ztratí se v mraveništi obyčejnosti. To byl podle mě ten hlavní popud. Osud jí přihrál možnost prosadit se v pornobyznysu a ona se toho nebála. Neměla žádné závazky a pornoherectví bylo to, co ji v dané době zaujalo. Vlastně své tělo používala podobně jako předtím ve vrcholovém sportu – jako pracovní nástroj. Samozřejmě to asi nedomyslela, protože i tahle profese má své oběti, které je nutné přinést.
Osud hlavní hrdinky byl tragický. Jak se vám podařilo ztotožnit se s ní? Snažila jste se pochopit její „proměnu“?
Snažila a myslím, že jsem ji do jisté míry i pochopila. S Andreou jsme ale obě vycházely z úplně jiných životních podmínek a situací, a proto si její chování ve svém životě na sebe nedokážu aplikovat.
Film se zaobírá vztahem ženy k jejímu tělu, měla jste vy sama někdy ke svému tělu komplikovaný vztah?
Myslím, že ve stádiu dospívání jsem se stejně jako každá žena musela sžít s tím, že moje tělo nabírá křivky. To největší vypořádání se sebou samou přišlo během prvního těhotenství, člověk začne být svému tělu opravdu vděčný. Uvědomí si, jaký zázrak dokáže vyprodukovat, pro co bylo stvořené, a přestane řešit nějaké maličkosti, které v konečném důsledku nejsou vůbec důležité.
Žijete ve Spojených státech amerických, proč jste se rozhodla odstěhovat ze Slovenska?
Nežiju natrvalo v Americe, ale střídavě s rodinou pendlujeme mezi Slovenskem, Českem a Amerikou. Přizpůsobujeme se naší práci a nabídkám, které k nám přicházejí a cestujeme jednoduše za nimi. Manžel i já (jejím manželem je slovenský bubeník a perkusista Martin Valihora – poznámka redakce). Momentálně jsem do konce roku ještě na mateřské dovolené, proto jsem nyní v Americe s manželem.
Myslíte si, že příběh této bývalé české sportovkyně osloví třeba i americké publikum?
Pokud by se tam dostal, věřím, že určitě ano. Téma, kterému se věnuje, je totiž aplikovatelné na každého člověka v každé zemi.
Koho ještě ve filmu uvidíte?
Zásadní součástí života Andrey Absolonové v období, kdy se věnuje sportu na vrcholové úrovni, jsou její sestra Lucie a rodiče, které ztvárnili Denisa Barešová, Zuzana Mauréry a Martin Finger. Trenérkou skoků do vody se stala Zuzana Stivínová. Ve výrazné scéně, kdy Andrea točí svoje první video v pornobranži, si jejího partnera zahrál dokonce reálný manžel Natálie Germáni, hudebník Martin Valihora. Film bude uváděn ve verzi pro dospělé a také ve verzi bez omezení.
Zdroje:
Natálie Germáni, herečka
Cineart TV Prague