Premium obsah

Hra na pizzu a špagety

Hra na pizzu a špagety
Rodiče lyžaři mají jasno: Na první lyžařské ,,krůčky" se vyplatí dát děti do lyžařské školky. Dítě má totiž větší respekt k cizímu člověku a instruktor navíc zná spoustu fíglů, díky nimž může nezáživné učení pluhu vypadat jako prima hra. 

Hra na pizzu a špagety

Propocené triko i s mikinou, vztekající se dítě válející se po zemi – i tak může vypadat výuka lyžování, které se ujmul rodič. A věřte mi, stejně na to jednou dojde. S vámi si může lyže osahat, poťapkat po zahradě, můžete ho zkusit pustit z mírného svahu dolů, ale až půjde do tuhého – učení pluhu, první obloučky, paralelní vedení lyže –, raději ho svěřte profesionálům. „Třeba už jen proto, že jsme trpělivější a máme hřiště vybavené nejen jezdícími pásy, ale i nejrůznějšími zvířátky, mezi kterými mohou jezdit slalom. A učíme hrou,“ vyjmenovává výhody lyžařských škol Eva Drápalová, trenérka lyžování a vedoucí lyžařské školy Myšák v Karlově v Jeseníkách, kde hodina s instruktorem stojí 650 Kč.

Ceny výuky se liší podle střediska, ale obvykle se v Česku do tisícovky za jedno dítě a jednu lekci pohodlně vejdete. Někdy se za tuto částku mohou naráz učit i děti dvě. V Alpách jsou lekce dražší – například v rakouském Stubai zaplatíte za dvouhodinovou lekci 139 eur. Děti se učí nápodobou, takže lyžařskou školu zvládnou v Alpách i bez znalosti jazyka

V lyžařských školkách se děti ne učí jezdit v pluhu, ale hrají si na pizzu a z pizzy postupně přejdou na špagety nebo někdy také na hranolky, což znamená paralelní vedení lyží. Ve sjezdu se využívá cvik letadélko, pomocí kterého se vaši potomci naučí přenášet váhu z jedné strany na druhou. A kluky bude určitě bavit jízda s volantem, pomůže jim zatáčet, kam chtějí. Triků je ovšem mnohem víc a každá lyžařská škola má své osvědčené metody.

Za ideální věk, kdy dítě poprvé postavit na lyže, Drápalová považuje čtvrtý rok. „Ve třech letech většinou nebývají děti mentálně ani fyzicky připravené. Některé to třeba neutáhnou nohama. Ale je to individuální. Když vám bude dítě ve třech letech říkat, že to chce zkusit, protože vidí rodiče, že lyžují, tak to zkuste,“ dodává.

Než vyrazíte na hory, vyplatí se děti seznámit s lyžáky. Ty pro ně mnohdy představují největší problém – od toho, co běžně nosí na nohách, se přece jen liší zásadně. Klidně jim je na chvilku obujte doma nebo na zahradě. Na svahu už je pak lyžařské obutí z míry vyvádět nebude.

A za jak dlouho se děti rozjezdí? Některé zvládnou první základy za hodinu, ale většinou počítejte se dvěma lekcemi ve školičce, někomu to může trvat i déle. Během nich si zvykají na lyže, naučí se na nich ťapkat – nahoru, do boku, ve stromečku. Pak se přesunou na pás, učí se plužit a sjíždět dolů v zatáčkách… Když je zvládnou, přichází slavnostní chvíle – mohou vyrazit na lanovku. I tam je ale lepší poslat je s instruktorem. „Doporučuji začínat spíše ve středisku s lanovkou než s kotvou, je to pro děti jednodušší,“ dodává Eva Drápalová, která svou dceru postavila na lyže ve třech letech. Kopec ale poprvé sjela až o rok později.

TRÉNOVAT A TRÉNOVAT

Až pak přichází rodičovská chvíle. Je třeba trénovat a trénovat, brát děti pravidelně na hory. Motivovat – horkou čokoládou, večerním kinem, dobrým obědem. Nevztekat se. Děti nepřetěžovat. A tajný trik? Vyrážejte na hory s přáteli, kteří mají stejně staré děti. Budou chtít lyžovat spolu, budou soutěžit, stavět si skokánky, vyprávět si o zhlédnutých filmech i příběhy ze školy, dohadovat se na vleku, na které straně kdo raději jezdí, a ani si nevšimnou, že lyžují.

„Moje děti začaly lyžovat ve třech letech, největším zklamáním bylo, když jsem je další rok v prosinci postavila na lyže a zjistila, že všechno zapomněly. I to se může stát,“ říká Jana Andělová, máma čtrnáctiletých dvojčat. A tak šly děti zase zpět do školičky. Na svah s instruktorem je pak posílala každý rok, dnes už je to většinou jednou za sezonu na dopoledne. A to proto, aby jim instruktor opravil chyby – například ve vedení oblouku nebo při držení hůlek. „Mě neposlouchají, musejí to slyšet od někoho zkušenějšího, a navíc zjišťuji, že kopírují moje chyby,“ dodává. Janiny děti začínaly lyžovat v Jeseníkách. Rodina ale brzy vyrazila i do Alp, kde také chodily na skupinovou výuku do lyžařské školy. Děti se učí nápodobou, takže to zvládly i bez znalosti jazyka, a navíc je bavilo učit italské instruktory sprostým slovům. „Během jarního lyžování v Alpách se vždy posunuly nejvíc. Dopoledne trávily ve škole a my jsme se s manželem pořádně vylyžovali, odpoledne nám ukazovaly, kudy jely, co dělaly, skončili jsme ve snowparku a najednou bylo půl páté.“

Alpské sjezdovky jsou navíc širší a děti mají více prostoru, přestanou se bát. To potvrzuje i Eva Drápalová: „Když děti zvládnou paralelní jízdu, jsou pro ně modré a červené alpské sjezdovky ideální.“ Na dveře její školy ale klepou i dospělí. „Často jsou to padesátníci, kteří stáli na lyžích naposledy na základní škole.“ Instruktoři s nimi dělají stejné kolečko jako s dětmi. Berou je na pás, aby si na lyže zvykli (naposledy lyžovali na rovných lyžích, dnes mají carvingové), na lyžích ťapou, učí se pluh, oblouček, paralelní vedení lyží. Instruktor je vezme na modrou sjezdovku, kterou sjíždějí traverzem. „Většinou přijde nejdříve muž, až pak se k němu připojí žena. Dospělí se bojí více než děti,“ dodává Drápalová s tím, že ještě nezažila, že by to někdo vzdal. „Nakonec se to naučí všichni,“ slibuje.

Zdroje:

  • Kondice 2/2020
  • https://skimysak.cz/skola
  • https://www.stubaier-gletscher.com/winter/familienskigebiet/kinderskischule/
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.