VÝZVA 1: LOMNICKÝ ŠTÍT
Na Lomnický štít se každý rok dostanou stovky turistů lanovkou, další desítky si tam vyšlápnou ‚normálkou‘ – neznačenou kamenitou cestou, která je schůdná s pomocí řetězů. My jsme se vydali Birkenmajerovou hranou. Odděluje západní stěnu od jihozápadní a je pojmenovaná podle polského horolezce.
Začínáme v Lomnickém sedle v nadmořské výšce 2190 metrů, kam jsme hned ráno vyjeli lanovkou. Prvních 150 výškových metrů je taková trochu těžší procházka po horském chodníku. Až pod samotnou Birkenmajerovou hranou se zapínáme do sedáku a nasazujeme si helmu. Z pohledu nahoru trochu tuhne krev v žilách. Je to totiž opravdová hrana, prudce se zvedá nad námi a mizí v nedohlednu.
„To dáte,“ směje se horský vůdce Branislav Adamec, přezdívaný Gabo, když si mě uvazuje jako první. Za mě pak přidá další dva kamarády. Začínáme pomalu lézt. Terén je čím dál tím těžší a asi dvakrát se mi stane, že na příkré stěně nevidím správný chyt a musím si nechat poradit, kam přesně dát nohu. „Důležité jsou dobré boty s pevnou podrážkou, už se nechodí ve vysokých kotníkových. Doporučuji také dlouhé, nejlépe softshellové kalhoty, do batůžku pití, svačinu a větru a vodě odolnou bundu,“ dodává šedesátiletý horolezec.
Nebojím se, baví mě to a fascinuje mě, jak dokážu zastavit chod myšlenek, které se mi jindy rozbíhají na všechny strany. Tady na stěně jako mávnutím kouzelného proutku vše zmizí, myslím jen na skálu před sebou a na to, kam dám nohu, ruku, kde se chytím, zapřu, přitáhnu. Mimochodem, na stěně se vždy spoléhejte v první řadě na nohy, až pak si hledejte pomoc rukama.
Autorka článku cestou na Gerlachovský štít
Nemám závratě, nevadí mi se podívat ze stěny dolů. Lano mezi námi je pořád mírně napnuté.Ještě poslední hrana a jsme nahoře – na 2634 metrů vysokém ‚Lomničáku‘, který byl dlouho považován za nejvyšší horu Vysokých Tater. Jako první ho zdolal obuvník Jakub Fábry někdy v letech 1760 až 1790 a od roku 1941 sem turisty vyváží lanovka. Pro její posádku, rodinku, která se sem nechala před chvílí vyvézt, musí být šok, když začneme přelézat zábradlí vyhlídky. Vytřeští oči a intuitivně ustoupí o krok dozadu. Výhled – obzvlášť když jste se na toto místo dostali vlastními silami – je nepřekonatelný. Z mlhy nad sluníčkem vystupují špičky hor, přes které se převalují další chuchvalce. Vychutnávám si to, jsem na sebe pyšná.
Když se několikrát vyfotíme, najíme se, vypijeme kafe z místní restaurace, začínáme navázaní na laně sestupovat ‚normálkou‘. Jak už to tak bývá – sestup je mnohem těžší než lezení nahoru. Přidržujeme se řetězů, ale lano se mi plete pod nohama. Trvá to věčnost, sunu se jak šnek. Největší radost mi udělá, když uvidím lanovky v Lomnickém sedle.
Gabo kouká na chytré hodinky a hlásí nám: „Výstup na Lomnický štít byl dlouhý 2,99 km. Překonali jsme 420 výškových metrů. Během výstupu jsme spálili 985 kalorií a trvalo nám to tři hodiny.“
VÝZVA 2: GERLACHOVSKÝ ŠTÍT
Byl to takový zážitek, že když mi o rok později zase zazvonil telefon s pozvánkou na nejvyšší horu bývalého Československa, Gerlachovský štít, vůbec jsem neváhala a sedla do nočního vlaku Českých drah mířícího do Vysokých Tater. Výstup na Gerlach je prý delší, ale méně náročný. Výhledy jsou jedny z nejkrásnějších na světě.
Začínáme v šest ráno na Sliezkom dome, kde nejčastěji bydlí zájemci o zdolání této impozantní 2654 metrů nad mořem vysoké hory a kde se ráno potkávají horští vůdci. Ve stínu majestátních masivů se vydáváme na padesátiminutovou ‚rozcvičku‘, zahřívací pochod Velickou dolinou, kdy se kocháme pohledem na Velické pleso. Čeká nás asi pětihodinová horolezecká túra, na které zdoláme celkem 1100 výškových metrů.
Vrchol Gerlachovského štítu
„Na Gerlach se chodí jen s horským vůdcem, mohou si sem troufnout lidé s dobrou fyzičkou, kteří nemají problém chodit dlouhé túry, zdolávat nadmořskou výšku, nezatočí se jim hlava při pohledu pod sebe. Gerlach může být nebezpečný, stačí se trochu zamotat, sejít z cesty, která není nijak značená, a můžete začít boj o život,“ říká Branislav Adamec, když se já a moje kamarádka soukáme do sedáků a on si nás navazuje na lano.
Hory se halí do mraků, jako by si někdo pohrával s bílou záclonou. Chvíli vidíme všechno, o pár minut později se zatáhne závěs a koukají jen špičky hor. Viditelnost je ale dobrá, je pěkný letní den, a tak není proč si stěžovat.
První zastávku si děláme – jako všichni ostatní – v Sedielku nad Kotlom (2452 metrů). Výstup chce maximální soustředění, a tak postupujeme většinou mlčky. Pak začneme traverzovat k masivu Gerlachu. Jde se po hraně, dole pod sebou máme ostrý sráz. Každý posun, každý úchop vyžaduje maximální soustředění, rozhodně to není nic pro ty, komu se z výšek točí hlava. Závěrečnou pasáž zdoláváme pomocí řetězů, ještě pár kroků a objevuje se drobný železný kříž – vrchol Gerlachovského štítu.Vytahujeme z batohu zaslouženou svačinu a kocháme se nepřekonatelným výhledem na tatranské štíty.
Musíme ale dolů, v letních odpoledních totiž nad Tatrami hrozí bouřky. Než začneme sestupovat, koukám se ještě na úzkou soutěsku, kterou jsme sem vyšplhali, a nemůžu uvěřit tomu, že jsem se vůbec nebála.Slézáme Batizovskou próbou, úzkým žlebem s řetězy a kramlemi. Náročnější je jen první část, dále už pokračujeme chůzí, při které zdoláváme větší skaliska. I na tom hle výletě je nejhorší ze všeho sestup. Nohy a hlavně stehna mě bolí, přímo pálí, trpím, jako kdybych dobíhala maraton.V Batizovské dolině se konečně napojujeme na tatranský chodník, sundáváme si sedáky a už se jen mírně klesá k Batizovskému plesu. Posledních šest kilometrů na Sliezský dom se po kamenité cestě jen ploužím. Některé věci prostě bolí, ale ta bolest za to stála.
Co je dobré vědět
Gerlachovský a Lomnický štít jsou pro mnoho horolezců první dvoutisícovkou. Na zdolání obou hor je však nutné si vzít horského vůdce. Ten může vzít s sebou nahoru maximálně tři osoby. Výstupy na Lomnický štítLomnický štít, kterému v minulosti říkali Dedo, byl dlouho považován za nejvyšší štít Tater. Vrchol, připomínající trojhrannou pyramidu, je v nadmořské výšce 2634 m a první ho zdolal obuvník a amatérský horník Jakub Fábry (v období let 1760–1790) cestou přes Měděné lávky. Ze Skalnatého plesa sem vyjíždí lanovka, na vrchol ovšem vede jen západní stěnou 35 cest, mezi nejznámější a nejtěžší patří Hokejka (klasifikace 6). Nejlehčími cestami jsou Puškášova nebo Orlovského.
Gerlachovský štít je nejvyšším vrcholem Vysokých Tater (2 654 m) a celých Karpat, dříve i Československa. Výstup na něj je povolen pouze s horským vůdcem nebo osobám registrovaným v horolezeckém svazu, jedná se o obtížnost 2+UIAA (začíná se obvykle na Sliezském domě). Hlavní sezonou je léto, nejlepší podmínky panují na konci srpna a v září. Na vrchol se ale leze i v zimě. První na něm nejspíš stál Ján Still, spišský Němec a učitel z Nové Lesné, v roce 1834. Gerlach byl nazýván Štít Františka Josefa, Štít Legionářů, Slovenský štít nebo Stalinův štít.Horský vůdceCeny horských vůdců v Tatrách se liší podle toho, na který vrchol se s ním vypravíte. Horský vůdce může ‚vést‘ maximálně tři osoby. Vůdce UIAGM Vysoké Tatry je možné snadno vygooglovat. Raději si ho ale objednejte dopředu, v hlavní sezoně je obtížné ho na poslední chvíli sehnat.
Zdroj: autorská reportáž z místa
Sledujte nás v Google Zprávách