Helena Čechurová: Sport mi dělá radost

Jaká byla vaše cesta k pohybu? Ke sportu jsem byla vedená odmalička mým tátou – dělala jsem atletiku, hrála tenis… Pohyb byl pevnou součástí mého života nejen v dětství, ale i dospívání. Nikdy jsem sportovat nepřestala. Na Novém Zélandu, v zemi triatlonu, kde jsem po absolvování gymnázia strávila necelý rok, jsem začala hodně běhat a to mi zůstalo. Dnes cvičím s vahou vlastního těla, využívám prvky pilates a jógy. Po absolvování kurzu zdravotní tělovýchovy mě začali zajímat klienti, kteří jsou buď po úrazech, nebo mají vrozené pohybové vady – bolestivé klouby, problémy s páteří. Absolvovala jsem kurzy Pavla Koláře a jeho DNS metody. Nyní jsem dodělala DNS ‚Fit Kid‘, a tak zvažuju, že budu učit správnému pohybu také děti. Protože to vidím dnes a denně u dětí svých klientů – chybí jim pohyb, z neustálého sezení za počítačem trpí deformacemi páteře (skoliózy, kyfózy…). Baví mě pracovat s lidmi, kteří to potřebují, a sledovat jejich pokrok. Umožnit jim normální fungování bez bolesti. Jací lidé vás vyhledávají? Ke mně nepřijde klient, který sportuje, cítí se fit, že potřebuje vedení. Ten sám dobře ví, co dělat. Spíš mám lidi mezi 20 až 55 lety, kteří nejsou odmalička vedení ke sportu, nedokážou jít sami do studia nebo do fitka, nejsou zvyklí mít režim, potřebují osobní přístup. Tím pádem se stávám i jejich psychologem. Druhou skupinou, co ke mně chodí, jsou sportovci, kteří už mají zaběhlou svoji rutinu, ale trápí je nějaké bolesti – například běhají nebo jezdí na kole, ale neumí pracovat se středem těla. U mě hledají kompenzaci jednostranného přetěžování. Jak se správně hýbat, aby nás pohyb nebolel? Všechny pohyby jsou správné, když jsou správně udělané. Každý pohyb nebo pozice jsou správné, když je správná postura – to znamená správné zacentrování kloubů. A na to se právě zaměřuje DNS metoda. Lidé se mě často ptají, jestli je jóga správná, kde se svaly hodně natahují, lektoři vás vedou do extrémních poloh. Ano, ale zohledněte vždycky svoje tělo, na co má. Co ho předpřipravilo. Jak si mohu představit vaše lekce? Nejsem příznivcem cvičení, kde je daná pevně struktura prvků, které jsou po sobě vždy stejně každou hodinu. Na lekci vám pokaždé přijdou různí lidé a právě jim se snažím lekce přizpůsobit. Lekce vždy obsahuje střídání intenzity, kde se střídá dynamika (výskoky, skoky, odskoky) s posilováním. Do toho dávám prvky DNS metody, posilování středu těla a pilates. Nemám strukturovanou hodinu, která je pokaždé stejná. Stejně vypadají i vaše lekce na videoportálu Kondice.cz? Tam jsou lekce hlavně s prvky pilates a ty jsem vymýšlela pro ženy, které už mají nějaký základ – zpevněný střed těla. Není to cvičení pro začátečníky, je to už pro ty, kdo jsou zvyklí cvičit, chtějí si dát trochu víc do těla, hledají jiné kombinace cviků. Není to pro ženy po porodu ani pro těhotné. Cvičit může teenager až po zralou ženu, která se cítí fit. Často se setkávám s tím, že lidé neznají své tělo. Neví, kde jsou bedra, stydká kost, takže se v lekcích snažím mluvit co nejjednodušeji, aby to bylo srozumitelné, ale zároveň aby lidé vždy věděli, co posilují. Co zrovna teď děláme, jaké svaly si mám uvědomit. Pak se jich ptám, co cítili. Například když cvičíme na břicho, měli by cítit svaly na břiše, nikoli bedra. Na lekcích mi jde hlavně o to, aby cviky prováděli správně. V čem spočívají výhody domácího cvičení? Paradoxně covid time nám ukázal i tu dobrou stránku. Lidé si zvykli cvičit doma. A i když teď už mohou cvičit ve studiích a nestíhají časově, tak řeknou: Aha, vždyť já jsem si to zakusil on-line a ono to vlastně jde! Má to své výhody. Ale domácí cvičení nikdy nebylo a nebude prostředím, kde se nám bude chtít cvičit. Doma máme jiné věci na práci – tam se věnujeme jídlu, dětem, zábavě, televizi, odpočinku… Ale pakliže nastane krajní situace, kdy nemůžeme do fitka, ať už z toho důvodu, že nemáme čas, nebo proto, že jsou fitka zavřená, pak si to video zapneme a věnujeme cvičení těch 45 minut. Cvičení doma má tu výhodu, že můžeme cvičit kdekoli – obývák, hotelový pokoj, zahrada… Kdekoli.

Helena Čechurová: Sport mi dělá radost

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky