Podle průzkumu v kanadském Novém Skotsku je zde tento sport považován za nejšílenější, ale zároveň nejzábavnější. Obří dýně vlastě nahrazují kajaky: do vydlabané dutiny usedá borec s pádlem a snaží se dorazit do cíle jako první. Velmi často se ovšem dýně, zatížená vahou závodníka, hned na startu mění v ponorku. Anebo ji odvážlivci s pádlem v rukou, kteří nemívají mnoho příležitostí k tréninku, nedokážou udržet v přímém směru a točí se na místě jako dětská káča.

Zábava, k níž patří i bizarní kostýmy soutěžících, samozřejmě končí velkým piknikem a sousedským potlachem. Že plavba v dýni není žádný sport? Pravda, o velký sport se nejedná, ale zapotí se při něm řada lidí. Dýně se musí vydlabat, dopravit na start a „pomocný tým“ musí zvednout a vsunout do dýně borce či borkyni, které pak čekají horké chvilky při krocení neposedného plavidla.

Smeče v rytmu bossa novy

Většina nových sportů vychází z těch už „zavedených“, které činí dramatičtějšími, zábavnějšími a často i namáhavějšími. To je třeba případ bossaballu, jakéhosi „turbovolejbalu“. Hraje se na nafukovacím hřišti – podobném dětským hradům – a každé mužstvo má uprostřed své poloviny k dispozici trampolínu. Ta samozřejmě umožňuje monumentální výskoky a nevídané smeče, také však pořádně prověří kondici hráče, který většinu herní doby na trampolíně skáče, aby byl stále připraven k zásahu.

„Bossa“ ve slově bossaball je obvykle spojováno s hudebním stylem bossa nova, takže při hře ohnivá brazilská hudba nesmí chybět. Cílem hry je především vytvořit „pozitivní vibrace a radost ze života“, což se dobře daří. Většinou je totiž provozovaná v podvečer na písečných plážích přímořských letovisek. Dobré bossaballisty, kteří se zúčastnili několika evropských pohárů v tomto sportu, máme i v Česku. Zatím však bossaballu, v němž se od roku 2015 pořádají i mistrovství světa, čertvíproč dominují Belgičané a Holanďané.

Plážovou radovánkou se zřejmě inspiroval i další nový sport slamball. Jde vlastně o klasický basketbal, u nějž jsou ovšem pod koši umístěny široké trampolíny. Jejich účelem je, kromě zpestření a zdramatizování hry, napravit nedopatření přírody, která některé hráče obdařila pro košíkovou příliš nízkým vzrůstem.

A když už jsme zabrousili pod vysokou síť, nezapomeňme také na sepak takraw, v Malajsii pokládaný za národní sport. Je to varianta nohejbalu, oblíbená jako doplňkový sport hlavně mezi cvičenci kung-fu; právě tohle bojové umění totiž umožňuje v sepak takraw vyniknout – „obyčejní“

nohejbalisté by to nezvládli. Při tomto sportu se borci mohou míče dotýkat jakoukoli částí těla, jen ne rukama. Obvykle proto stojí na jedné nebo obou rukou a míč zpracovávají nohama. Dovedete si představit něco obtížnějšího?

Krev kape na krále i dámu

Také v Česku se provozuje další sport, který by se zajisté líbil starým Řekům. Současně totiž šlechtí ducha i tělo, čímž naplňuje jejich ideál kalokagathia neboli harmonického souladu nejvyšší tělesné i duševní krásy (o dosažení tohoto ideálu například usilovali a usilují naši sokolové).

Jde o šachbox – sport, který si už vydobyl globální oblibu, a objevily se dokonce hlasy, podle nichž by měl být zařazen na program olympiády (ovšem té zimní, která zápasí s nedostatkem disciplín, na letní jich je až moc). Hru vlastně vymyslel francouzský kreslíř Enki Bilal, který ji zobrazil ve svém komiksu v 90. letech minulého století. Spojení protikladných sportů prý „z boxu ubírá bezduchý machismus a ze šachů nudnou usedlost“.

Mimořádné obliby se šachbox dočkal v Indii, kde asi třetinu registrovaných závodníků představují ženy. Hraje se ale prakticky ve všech šachově rozvinutých zemích od USA po Írán.

Jak název napovídá, při utkání se střídavě boxuje a hrají šachy: zápas obvykle mívá 11 kol, z nichž pět tříminutových je věnováno boxu a šest rapid šachu; mezi koly jsou minutové přestávky. Zvítězit se dá jak jak K. O. v ringu, tak matem.

Existuje několik místních variant šachboxu, v jedné z nich se například protivníkovi uštědřují rány, pokud ztratil některou figuru: dění ze šachovnice se tak přímo přenáší do tvrdé reality. Borcům nejednou kape z nosů krev mezi figury, zatímco jejich intelekt jede na plné obrátky a vymýšlejí nové tahy.

I žehlení může být zábava

Žádnou novinkou už není, že se hra famfrpál přenesla z Bradavic do reálu a hraje se v řadě zemí světa. Největším problémem při ní je nepřerazit se o koště, které během hry borci a borkyně svírají mezi stehny. Jak rádi by jistě po vzoru Harryho Pottera vzlétli!

Co byste ale řekli na sportovní disciplínu „extrémní žehlení“? Propadly jí už tisíce nadšenců, byť se při ní těžko určují vítězové, nejde o balíky peněz a chybí i fanaticky fandící tribuny. Rozhodující je najít pro žehlení co nejkurióznější místo.

Žehlící výkon přitom často vyžaduje hodně energie i organizační schopnosti. Zaujal například machr, který předvedl žehlení košile na raftu při sjíždění divokého toku v Himálaji, další žehlili na koni, pod vodou, v klokaní kleci v zoo, na obrněném vozidle v Afghánistánu, během přednášek ve škole apod. Pro vysvětlení pravidel: na žehlení je vždy zapotřebí mít s sebou žehlicí prkno, ale samotné žehlení může vzhledem k situaci probíhat jen symbolicky, takže nezáleží na tom, že v místě výkonu není zavedena elektřina.

Budeme běhat se ženami?

Určitě znáte pickleball, i když možná ne pod tímto názvem. To je ta hra podobná badmintonu s velkými pálkami a míčky z tvrdého děrovaného plastu, která zabaví vaše děti i vás v kempu nebo večer na pláži. Věděli jste ale, že své jméno získala podle psa Picklea (v překladu „naložená zelenina“ či „okurka“)? Ten se totiž ometal kolem hřiště, na kterém právě několik amerických tatínků vymýšlelo novou hru, aby zabavili své rozjívené potomky.

Vyzkoušeli jste ale už někdy spikeball? Hrají ho obvykle čtyři borci, kteří na malou trampolínu vrhají míč, jenž po odrazu musí na trampolínu vrátit protihráč. A tak dále, dokud někomu míč nespadne na zem. Zajímavé je, že ruce se používat nesmějí, hlava a trup ano.

Není moc pravděpodobné, že by se u nás ujal ve Skandinávii oblíbený sport – překážkový běh mužů nesoucích ženy, nejlépe svoje. Nejedná se o žádnou legrácku, dvojice často musejí překonat skoky z výšek, hluboké bazény, různé překážky apod. (U nás by se možná k této kratochvíli daly přirovnat soutěže v „odnosu chlapa z hospody“, k němuž se ovšem často používá trakař.)

Zatímco na Západě se zvyšuje ochrana zvířat, v některých zemích jsou nově zapojována do „bojových sportů“. To jsou dnes hlavně zápasy velbloudů, které nabývají na oblibě třeba v Pákistánu.

Také u nás už se našli příznivci podvodního hokeje, kteří honí puk po dně bazénu malinkou hokejkou a při vynoření lapají po dechu.

Boj palců na nohou

Možná se u nás někdy objeví i španělská aizkolaritza. Soutěžící při ní stojí na mohutném špalku, který má sekerou rozseknout na dvě poloviny; úrazy jsou prý běžné. Ani v jižní Anglii oblíbené chytání kola sýra, spuštěného z prudkého svahu, není pro zúčastněné bez nebezpečí. A k pořádné úhoně může člověk přijít i při na pohled nevinném švýcarském hornussenu. Hráči při něm dvoumetrovou raketou golfovým způsobem odpalují speciální puky, které mohou letět až rychlostí víc než tři sta kilometrů v hodině.

Vcelku neškodné je párové surfování, při němž je na prkně kromě závodníka či závodnice i pes. V Kalifornii se v této disciplíně každoročně koná mistrovství světa. Rostoucí oblibě se těší rovněž footgolf: namísto golfového míčku se vezme ten fotbalový, který se kope do příslušně zvětšených jam (mimochodem, tuto kratochvíli vymysleli v Nizozemsku, kde také údajně kdysi vznikl golf).

Velkého rozšíření se ale nejspíš nedočká svérázný sport, provozovaný pouze v hospodě Ye Olde Oak Pub v anglickém Wettonu: wrestling palci na nohou. V tom už po řadu let vítězí Alan Nash přezdívaný Nasty, slušně přeloženo „Sprosťák“.

Žehlit se dá i při seskoku padákem několik tisíc metrů nad zemí Plavba v obří dýni vyžaduje hlavně pořádnou porci citu pro rovnováhu

Mimořádné obliby se šachbox dočkal v Indii, kde asi třetinu registrovaných závodníků představují ženy.

Pokud nemáte gymnastickou průpravu, tak malajský národní sport sepak takraw raději nezkoušejte Dočkají se někdy hráči famfrpálu skutečného létajícího koštěte? Technicky to prý není nemožné „Sprosťák“ Nash se chlubí pohárem za vítězství v „přetlačované“ palci na nohou Při tomto španělském sportu je hlavní neuseknout si kus nohy

ŘITECKÁ SMEČ

Také Češi přispěli ke světové sbírce neobvyklých sportů. V roce 1921 vymysleli nohejbal, který se dnes hraje po celém světě a na jehož šampionátech obvykle vítězí buď našinci, nebo Slováci. Nohejbal se zrodil v obci Řitka a původně šlo o překopávání pivních tácků přes stůl. Na počest tohoto počinu se zde dodnes pořádá turnaj Řitecká smeč.

Zdroje

Květy 48/2022

https://www.britannica.com/list/10-unusual-sports

https://www.thomascook.in/blog/30-weird-sports-played-across-the-world