Nemoc mi diagnostikovali, když mi bylo 32. Příznaky jsem ale začala mít už o čtyři roky dříve. Začalo to krvácením a bolestí při sexu. Jako kdyby mě někdo hluboko v pochvě píchal špendlíkem. Do té doby jsem žádné problémy neměla. Od 17 jsem brala antikoncepci, a když jsem ji po osmi letech vysadila, bylo všechno další tři roky v pohodě. Jenže pak přišly ty bolesti, zhoršovaly se a byl to jeden z důvodů, proč jsem se rozešla s tehdejším přítelem.

K bolestem při styku se navíc začaly nabalovat další – bolestivá menstruace, bolestivé vyměšování, problémy s trávením. Moje gynekoložka přišla po sérii vyšetření na to, že mám v pochvě přemnoženou bakterii ureaplazmu. Tu má běžně většina lidí žijících pohlavních životem a nezpůsobuje jim žádné potíže, já jsem navíc tehdy už dlouho nikoho neměla. Za rok jsem vystřídala devět různých antibiotik, nic nezabíralo. Gynekoložka mi nakonec doporučila dietu s vysazením lepku a mléčných produktů, omezit cukry a pít ájurvédské čaje. A světe div se, po půl roce byl nález negativní! Jenže bolesti při sexu a při menstruaci mě trápily dál.

Nejsou to klasické menstruační křeče, ale bodavá, řezavá bolest, že ani tři auliny a jeden ibalgin, které jsem si vzala v rozmezí dvou hodin, nepomohly. K tomu střídavě průjmy, zácpy, na záchodě jsem se svíjela. A děsná únava… Vypila jsem denně šest kafí, a usínala vestoje. Říkala jsem si: „Doprčic! Vždyť ještě před pár lety jsem měla energie na rozdávání, co se sakra děje?!“ Ta únava provázející autoimunitní onemocnění, mezi které se občas endometrióza řadí, je specifická. Přichází postupně, člověk si to hned neuvědomí a nic na ni nepomáhá.

Kolečko vyšetření… a nic

Byla jsem přesvědčená, že můj problém je v trávení, takže jsem absolvovala obligátní kolečko gastroskopie, koloskopie, sonografie (vyšetření žaludku, tlustého střeva a dutiny břišní – pozn. red.). Nic. To už doktorka pojala podezření na endometriózu a udělala mi krevní testy. Jenže i ty byly negativní. To se může stát. Jedinou jednoznačnou diagnostickou metodou u endometriózy je laparoskopie, kdy vám skrze pupík zavedou mikrokameru a zkontrolují orgány v břišní dutině. A protože moje příznaky byly jasné a zhoršovaly se, rozhodla se mě doktorka na zákrok poslat.

Při endometrióze dochází k tomu, že částečky děložní sliznice, která z těla běžně odchází s menstruační krví, se objevují i na jiných orgánech mimo dělohu. Nejčastěji na vejcovodech a vaječnících, ale třeba i na močovém měchýři, tlustém střevě, nebo dokonce ledvinách a játrech. Jediné dva orgány, které děložní sliznice (endometrium) nemá ráda, jsou prý srdce a slezina. Mně lékaři našli flíčky na děloze, což je první stadium nemoci, a rovnou mi je laserem vypálili. Ve čtvrtém stadiu má žena cysty o velikosti i přes deset centimetrů v tkáních různých orgánů. U žen, které jsou bezpříznakové, se tak na nemoc může přijít náhodou třeba při operaci slepého střeva.

Když mi lékař oznamoval diagnózu, na rovinu mi řekl: „Buď co nejdříve otěhotníte, nebo vás v budoucnu čeká umělé oplodnění.“ Endometrióza totiž často způsobuje neplodnost a v nejhorších případech vede až k odstranění dělohy. Vyléčit ji současná medicína zatím neumí. Dokáže jen mírnit nebo potlačovat příznaky. Ženám se podávají hormony na navození umělého přechodu, aby přestaly menstruovat. Tím pádem jim přestane narůstat děložní sliznice, která se v jejich těle chová patologicky. Tato „léčba“ ale všem nezabírá.

Bylo mi 32, byla mi diagnostikována nevyléčitelná nemoc, neměla jsem partnera, přitom jsem měla otěhotnět. Nebo si navodit přechod. Fakt skvělé vyhlídky. Chlapů jsem se tehdy stranila. Při sexu jsem měla bolesti a představa, že ho po mně někdo chce, mě děsila. A co s takovou ženskou, říkala jsem si. Psychicky jsem byla totálně na dně a začala jsem uvažovat o zmražení vajíček.

Je to v hlavě

Nakonec jsem se rozhodla z toho všeho vypadnout a odjela jsem na devět měsíců na Nový Zéland. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem tehdy mohla udělat. Pracovali jsme tam na farmě, spali v autě. Jasně, mělo to svá omezení. Ale jak jsme chodili spát po západu slunce, vstávali za rozbřesku a celé dny jsme venku trhali třešně, krásně se mi srovnal biorytmus, bolesti zmizely a energie se vrátila. Přispělo k tomu určitě i to, že člověk vypadl z různých nezdravých vztahů a tlaků tady. Prostě mi bylo dobře a o nemoci jsem ani nevěděla. Tehdy mě poprvé napadlo, že v tom hraje roli psychika. Do té doby jsem vyzkoušela všechno možné, veškerou alternativu od čínské medicíny přes kineziologii po biorezonanci. Ale jednu věc jsem pořád nezkusila: psychoterapii.

Po návratu jsem se tedy objednala a chodila tam asi tři čtvrtě roku. Byl to jeden ze dvou zlomů v mé samoléčbě nemoci. Psychoterapie mi nastavila zrcadlo, donutila mě vidět se taková, jaká jsem, bez příkras. A taky se s tím smířit a přijmout se, přestat na sebe neustále tlačit. Dneska o endometrióze říkám, že to je taková učitelka. Ukazuje nám ženám, jak se k sobě chovat, jak najít a dodržovat své hranice, naučit se vnímat signály těla. Ženy jsou dnes hodně zaměřené na výkon, jsou pořád „v hlavě“. Přestaly vnímat, co jim říká tělo – že je unavené, přetažené, že si potřebuje odpočinout. Když já své tělo, které na mě při vizualizacích promlouvá skrze moji nemoc, poslouchám, je mi dobře. Nic mě nebolí, endometrióza mě nechává být.

Na endometriózu není lék, musíme se léčit samy

Mně funguje pracovat na sobě, na své psychice, být odpočatá, v pohodě. A strava. Na radu své lékařky jsem najela na stravování podle knih Jídlo na prvním místě a Whole 30. To znamená, že nejím lepek, laktózu ani cukr. A jakmile z těchto dvou věcí malinko slevím – zase pracuju do noci nebo si dám sladké ovoce –, hned se cítím unavenější. Bolesti ale zmizely – jak při menstruaci, tak při sexu. Trávení i vylučování probíhá naprosto v pohodě. A energie mám zase jako ve dvaceti. Žádný lékař mi neřekne, že jsem se vyléčila, protože endometrióza je považovaná za nevyléčitelnou. Já na to ani žádný papír nepotřebuju. Důležité je, že se tak cítím a že vím, co na mě funguje. A proto jsem se rozhodla psát blog Eva ženám. Abych sdílela informace o nemoci, o které se stále málo ví. Ženy to oceňují, obracejí se na mě se spoustou otázek.

Někdy to bylo hodně náročné, psychicky i časově, na vše pečlivě odpovídat. Párkrát jsem se cítila tak vyšťavená, že jsem měla chuť s tím seknout. Nakonec jsem se rozhodla seknout se zaměstnáním a teď se plně věnuji blogu a poradenství. Kromě online konzultací pořádám i víkendy pro ženy, kde spolu sdílíme věci kolem endometriózy a ženství obecně. A k blogu jsem přidala i podcast. Taky se účastním sebezkušenostních kurzů a studuju arteterapii.

Endometrióza mě hodila na úplně jinou kolej, než po které se můj život ubíral dřív. Je to neustálá práce na sobě. Ze začátku jsem zažívala samé propady. Nejtěžší bylo nevzdat to, ustát tlak okolí a rodiny, kterým se nelíbilo, že chci žít svůj život jinak. Ale když to překonáte, stojí to za to.