Rozkaz zněl jasně: objet několik koleček po rovině a pak to začít zvedat. Nejdříve nad červenou čáru a pak si vyzkoušet vyletět i nad horní modrou. Objíždím první kolo a srdce mi bouchá na max. To nemůžu dát, tam se nikdy nedostanu, skutálím se dolů jako hruška, honí se mi hlavou.
Druhé kolo, třetí kolo… Chytám rytmus a zkusím si vyjet nad červenou čáru. Udělám takový oblouček, vrátím se zpět, získávám jistotu.
„Rozjeť to a pojď,“ volá na mě Lukáš Thun, trenér Teamu Dukla Praha. Pomalu to zvedám na červenou čáru a objedu si dvě kola nad ní. Jde to, už vím, že tam, kde je ovál nejužší, to musím pořádně rozšlapat. Zhluboka dýchám, uklidním se a postupuju dál, nad modrou čáru. Točím jedno kolečko za druhým, jsem nadšená, strašně si to užívám, když v tom my dojde, že nevím, jak se dostanu dolů. Ovládne mě panika, letmým pohledem mi totiž dochází, jak je podlaha daleko. To by nebylo měkké přistání.
Autorka reportáž na velodromu v pražském Motole.
Opatrně sjedu mezi červenou a modrou čáru a začnu panikařit. Vykliknu jednu nohu z nášlapů, vedu kolo dolů a dojde mi, že je to úplná blbost. Zázrakem se mi podaří nakliknout zpět a raději se vracím o něco výš a pak postupně mířím dolů – nad červenou čáru, do modré zóny, která „tě udrží“.
„Nespěchej dolů. Obkruž si nejméně dvě kola nad červenou čárou a postupně zpomaluj.“
Ani samotné zastavení není jednoduché. „Dokážete si představit, co by se tady dělo, kdyby to mělo brzdy?“ směje se Lukáš. A tak přestávám šlapat, nechávám se od kola „nakopnout“, dokud se mi nepodaří zastavit.
První reakce? Je to prima, ale stačilo. Pak se koukám na kolegy, jak lítají nad modrou čárou a rozleží se mi to. Vždyť už to umím, zkusím to znovu. Teď už mi to jde bez karambolu, bez zaváhání, i když Lukášovi kladu na srdce, že mě musí mít pořád na očích a kdykoliv zaváhám, ať na mě houkne.
Na poslední kolečko si na ruce zapínám chytré hodinky Garmin. Výsledkem je čmáranice malého dítěte, které obtahuje omalovánky a moc se mu to nedaří. A taky zajímavé údaje: během jedné „rundy“ jsem najela 2,27 km a to průměrnou rychlostí 27 km/h. Nejvyšší dosažená rychlost byla 38 km/h.
Dráhové kolo Festka
První cyklistické dráhy vznikly na přelomu 60. a 70. let 19. století ve Francii, Německu a USA.
Na dráze se závodí v mnoha disciplínách. Jezdí se krátké sprinty i vytrvalostní závody. Sport se objevuje na olympiádě od roku 1896 (ženy 1988), první mistrovství světa se konalo v roce 1893 (ženy 1958).
Zdroj: Autorská repotráž, www.ceskysvazcyklistiky.cz, cyklistický kurz FTVS
