Nebojí se ničeho. Přes skálu přeskočí, a když vidí spadlý strom, přejede podélně celý kmen, zatáčky klopí tak, že se o ni strachy křižujete. Jakmile se dostane do kritické situace, kolo zabrzdí a chvíli jen tak stojí zapnutá v pedálech a přemýšlí, kudy dál.
Veronika Widmannová, profesionální bikerka, mistryně Itálie v downhillu (sjezdech v terénu), se mi stala průvodkyní po regionu v okolí jezera Kalterer See. „Je to ráj pro cyklisty,“ říká, zatímco se opírá o své celoodpružené kolo v hodnotě šesti tisíc eur. Narodila se tady, v jihotyrolském Traminu, a byť dnes cestuje po celém světě, s oblibou se sem vrací a pořádá bikové kempy.

Zdroj: Youtube

Jezero Kalterer See vypadá shora jako velké modré srdce, možná proto jsem si tento region pod jihotyrolským Bolzanem zamilovala a několikrát se sem vrátila. Lehce zvlněnou krajinu, nad kterou se vypínají pořádné hory, pokrývají vinice a jabloňové sady. Mezi nimi vedou pěší a cyklistické stezky. Tady můžete strávit pohodovou cyklodovolenou s dětmi, aniž by vás za to nenáviděly. Po cyklostezce podél řeky Adiže (německy Etsch) se dá dojet do centra Bolzana na zmrzlinu (a dále až do Brennerského průsmyku), případně na druhou stranu třeba do Trenta. Kdo chce víc, vydá se do kopců na silničním kole. K tomu si připočtěte neomezené množství bikových trailů v místních lesích a hlavně vyhlášená vinařství.Region totiž žije nejen z turistů, ale i z jablek a vína. Vinařské podniky – ať už velké korporace, nebo malá rodinná vinařství – zde najdete na každém rohu. Jaká vína zde ochutnat? Především autochtonní (původní) jihotyrolské odrůdy Lagrein, Gewürztraminer či Vernatsch.

Odvážnou modernou se pyšní vinařství v městečku Tramin, odkud pochází název vína, které se pěstuje i u nás. Budova stojí na vyvýšeném kopečku a jako šlahouny vína ji obtáčí zelená konstrukce. A pak jsou tu krásná malá městečka se středověkými centry, úzkými uličkami a kostelem uprostřed – jako třeba právě Tramin nebo Caldaro. A unikát je i samotné jezero Kalterer See, které patří k nejteplejším v Alpách.

Den 1: V lesích nad Montiggler See

První den vyrážíme na kola s Arminem Pomellou, jehož rodina už po tři generace vlastní hotel Traminerhof. Je náruživým cyklistou, proto se dnes jeho hotel pyšní nálepkou ‚bike hotel‘. Vydáváme se na projížďku k jezerům Kalterer a Montiggler. Vyjíždíme z Traminu, hned za městečkem se zanoříme mezi jabloňové sady, kterými doputujeme k jezeru Kalterer. Odtud začínáme stoupat – asfaltka se mění v širší lesní cestu. Nejvyšším bodem naší 25kilometrové túry s převýšením asi 500 metrů se stává vyhlídka na jezero Montiggler, které loni získalo ocenění jako jedno z nejčistějších v Itálii. Vyhlídka schovaná uprostřed lesa je fotogenické místo.Pak nás Armin vede dolů terénem, ‚kozími‘ stezkami – přes kořeny a kameny. Je to moc pěkný sjezd, na konci se odměníme obědem v restauraci a také koupáním. Jezero ve skutečnosti tvoří dvě vodní plochy, ta větší má pláž se skluzavkami, a dokonce i brouzdaliště. U malé je větší klid.

Den 2: Cisloner Alm

Druhý den si nás bere do parády závodnice Veronika Widmannová. Cílem je horská chata Cisloner Alm. Kdo se rozhodne pro výšlap, čeká ho asi desetikilometrové stoupání s převýšením 1000 metrů – příjemná vyjížďka bez ostrých ‚střech‘. My ale jedeme trénovat do terénu, proto se necháváme vyvézt do vesničky Truden. „Cyklistika je perfektní sport pro ženy. A v terénu jich potkávám stále víc a jsou dobré,“ říká Veronika, původní profesí zdravotní sestra. Na začátku se ale téměř vždycky bojíme a mnohem častěji než kluci se za něco omlouváme – třeba že nejsme v kondici a nemáme natrénováno. „Když jdou jezdit kluci, hecují se: Super, dneska si to užijeme. Holky se podceňují, bojí se, že spadnou. Je třeba hodně jezdit, ale hlavně nemyslet na to, jestli to bude těžké,“ dodává.
Na kole do terénu začala jezdit s bratrancem, na start prvního závodu se postavila v 18 letech a začalo se jí dařit. Ve 22 letech jí bylo jasné, že se tomu může věnovat profesionálně – to už se zúčastnila světového poháru.
Dáváme si první jednodušší sjezdy v terénu, ale hlavním cílem je horská chata Cisloner Alm. V dokonalé kulise, kde nás obklopují louky, lesy, pasoucí se koně a hlavně krásný výhled na hory, chutnají jihotyrolské špekové knedlíky i císařský trhanec božsky.
Dolů sjíždíme terénem. Jako první vždy jede Davide Mincione, náš další průvodce. Vybírá cestu a občas se někde uvelebí na focení.
Sjezd končíme v cukrárně ve vesničce Neumarkt – mají tu nejlepší zmrzlinu v okolí.

DEN 3: Průsmyk Mendel

Další den popojíždíme na kole do městečka Kaltern, odkud už od roku 1900 vyjíždí do průsmyku Mendel (1400 metrů nad mořem) zubačka. Tou se necháme vytáhnout i my. Druhou možností by bylo vyjet serpentinami horskou silnici SS42. Je dlouhá 11 kilometrů, nabízí úžasné výhledy do údolí řeky Adiže či na nedaleké Bolzano a patří k nejkrásnějším zážitkovým výšlapům na silničních kolech v Alpách. Tahle cesta byla dokončená již v roce 1885, následně se začaly v průsmyku stavět hotely.
Sjíždíme kousek po silnici a v jedné z ostrých zatáček se noříme do lesa. V hotelu jsem si půjčila celoodpružené kolo, brzdí a reaguje jinak, což zjišťuji hned v prvních sjezdech. Pak mi od kola odletí kámen a brzy po něm letím i já. Kutálím se asi čtyři metry a vymknu si kotník. Tím pro mě výlet končí. Zbytek trasy už se lesu vyhýbám a dojíždím to po zpevněné cestě, odpoledne odjíždím domů, než se bolest v noze rozleží. V noci mi dorazí SMS: „Moc mě mrzí, co se ti dnes stalo. Každopádně jsi dobrá cyklistka, zůstaň kolu věrná a trénuj!“ píše mi Veronika Widmannová. S tím nebudu mít problém.

Tipy a triky Veroniky Widmannové v terénu:
1. Vždy ve sjezdech držte tělo v centru nad sedlem, abyste nepřelétli dozadu. Nebuďte moc vpředu ani moc vzadu… Když jste příliš vzadu, přední kolo vás nebude poslouchat.
2. Je důležité zafixovat si, která brzda vede k přednímu a která k zadnímu kolu. Ve sjezdech se nejčastěji používají obě brzdy, na začátku se brzdí zadní brzdou, přední se přidává. Tuto dovednost získáte pravidelným tréninkem.
3. Ve sjezdech se dívejte dopředu. Když zrak pootočíte, automaticky se otáčí i kola. Je třeba držet ‚lajnu‘, vědět, kudy chcete jet. U kol vybavených teleskopickou sedlovkou, což jsou kola asi od 60 000 Kč nahoru a zpravidla celoodpružená, si dejte sedátko dolů.
4. V prudkém kopci, když šlapete nahoru, drží spousta žen tělo vzpřímeně. Když se moc postavíte, zadní kolo jde do smyku, začne prokluzovat. Předkloňte se dopředu.
5. Každému se daří zatáčet na jednu stranu lépe v závislosti na tom, kterou nohu má odrazovou. Opět je třeba trénovat. 6. Do terénu nejsou nutné nášlapy. Sjezd se dobře jezdí i s normálními pedály. Pro nášlapy se rozhodněte, až získáte v terénu jistotu. 7Pracujte s celý tělem. Používejte ho jako pružinu. Nebojte se! A hlavně trénujte!

Zdroj: autorká reportáž z místa. Kondice 6/2019