Bydlím na kraji Prahy a naše redakce sídlí v moderním areálu Waltrovka v Jinonicích, v širším centru metropole. Autem jsem tam za dvacet minut, MHD ‚od dveří ke dveřím‘ za čtyřicet. Jet ale do práce na kole? I když na kole jinak trávím spoustu času, jet na něm do práce mě nikdy nenapadlo. Kudy mám jet? Nesrazí mě auto? Kam si dám v práci kolo? A do čeho se převléknu? Těch otazníků a poten ciálních problémů bylo tolik, že jsem ho radši nechávala doma.

Cesta, nejlepší část dne

V Česku na kolo sice rekreačně sedá 38 procent lidí, do práce na něm ale jedou jen dvě až čtyři procenta. Lepší je to na malých městech, kde lidé kolo na cestu do práce využívají častěji a pravidelněji. Ale ani v těch větších se toho nemusíte bát. Chce to jenom dobrou přípravu.

Já jsem svoji ranní třináctikilometrovou cyklotúru zvládla i s kocháním se za hodinu. Navíc jsem si u toho vyčistila hlavu, nabrala energii v Prokopském údolí a zažila trochu adrenalinu na posledním kilometru. Ukázalo se tak, že ti, kdo na kole vyrážejí do zaměstnání pravidelně, mají pravdu, když říkají, že bicykl dokáže nudnou cestu do práce změnit v nejlepší část dne. V rozcvičku a meditaci v jednom.

O tom, jak začít a jak si to v hlavě nastavit, aby se z cesty do práce stala příjemná letní rutina, jsem si povídala s Janem Harudou z AutoMatu. Je to náruživý cyklista – pracoval pro cyklo-cestovní kancelář a má projeté trasy slavné Tour de France. Když se ale přestěhoval do Prahy, trvalo mu rok, než se odhodlal sednout na kolo a vyrazit. Dnes je na tom ‚závislý‘.

„Začátky jsou těžké – člověk neví, jak se obléci, nemá naježděno, potí se nebo je mu zima. Po měsíci se to zlomí a těší se, až ráno pojede přes pole úsvitem do práce. Kolikrát jsem se dojal až k slzám. Člověk získá svobodu a taky se dá spousta věcí v klidu promyslet,“ vypráví.

První výjezd je nejtěžší

Jak tedy začít? Výběrem kola a plánováním trasy. „Do města doporučuji starší horské kolo. Člověk tak nemá strach ho někde zamknout a vyrazit na krátkou schůzku,“ říká Jan Haruda, když se ráno potkáváme u Vltavy a vyrážíme na okruh, který naplánoval. Po Praze jezdí na kole, které koupil v bazaru za 3500 Kč. S sebou vozí velký řetěz, jímž kolo v centru zamyká. Co se mu v Praze neosvědčilo, je skládačka. „Jsou tu kopečky, hodně kostek, koleje,“ vysvětluje.

Trasu důkladně plánujte. Než krátkou po hlavních tazích a centrem města, raději si ji zvolte o deset kilometrů delší a veďte ji po bezpečných cyklostezkách. „Ve velkých i malých městech jsou rušné úseky, které jsou jen pro zkušeného a vyježděného cyklistu. Těm se určitě pro začátek vyhněte,“ radí Haruda.

Cestu doporučuje projet si nejprve o víkendu, kdy je provoz klidněj ší. Zjistíte tak, kde jsou její slabá místa a můžete se na ně připravit. „Na místech, kde se necítíte bezpečně, byste měli z kola sesednout, úsek protlačit a příště třeba zvolit jinou trasu. V Praze je možné vzít kolo i do metra. Je nutné mít respekt k sobě samému, ke stavu vozovky i k hustotě dopravy,“ dodává Haruda.

Není také od věci osvojit si základní cyklistická pravidla jízdy v háku. Na rušnějších cyklostezkách se vám může stát, že se na vás někdo ‚pověsí‘ a jede s vámi. Pak je dobré signalizovat – ukázat máchnutím ruky, že objíždíte překážku, zpomalení se dává najevo pohybem dlaně dolů.

Vysmátý start

Moje cesta do práce se podle Honzova scénáře ukázala jako velmi jednoduchá a příjemná projížďka. Nejdříve jsme jeli po cyklostezce podél Vltavy, pak pokračovali po méně frekventované silnici do Prokopského údolí, ze kterého to byly ještě asi dva kilometry do redakce Kondice. Nejproblematičtější úsek přišel, když jsme se ocitli na Radlické ulici. Je to jedna z důležitých čtyřproudých tepen Prahy a je většinou plná aut. Nezbylo než jet po chodníku, trochu adrenalinovou výzvou bylo strefit se s kolem a jeho širšími řídítky mezi lampy veřejného osvětlení a kovové zábradlí. Naštěstí se tady moc lidí neprochází. Další potíž nastala, když jsme si před kanceláří chtěli dát kafe. Kolo nebylo kde opřít.

Zbývalo ještě doladit poslední věci: zjistit si, kde v práci kolo uskladním, najít sprchu, o kterou jsem se do té doby nezajímala, místo, kde si budu skladovat záložní rifle, balerínky a trička. Pracovat jsem začala vysmátá a spokojená, že ten den už mám polovinu své denní porce sportu hotovou.

„Vždy záleží na tom, jak je cyklistice jeho firma nakloněná, jak vám vyjdou vstříc. Na příkladu velkých nadnárodních společností je ale vidět, že své zaměstnance podporují,“ dodává Haruda. Zpět domů se vracíme trochu jinou cestou. Opět vjedeme do Prokopského údolí, pak to ale stočíme směrem na Slivenec a Lochkov a přes Chuchelský háj dojíždím domů. Chytré hodinky mi ukazují, že jsem za celý den najela asi 30 kilometrů a chválí mě, že jsem ‚splnila svou denní aktivitu‘.

Základem úspěchu je pečlivě naplánovat trasu. Volte raději klidnější úseky, i kdyby to mělo znamenat, že si zajedete. Chcete cestu do práce zažít jinak? Zapojte se po prázdninách do výzvy neziskového spolku AutoMat a vyrazte do práce na bicyklu.

Zdroj:
časopis Kondice 7/2020