Že jde hubnutí a jízda na kole dobře k sobě, dokládají i četné studie. Například skandinávský výzkum z roku 2011 uvádí, že přibližně jedna hodina jízdy na kole vám může pomoci spálit až 500 kalorií. Samozřejmě v závislosti na intenzitě a hmotnosti jezdce se počet spálených kalorií může vyšplhat až na 1000 za hodinu. Výzkum tvrdí, že ranní jízda na kole, nejlépe na lačný žaludek, spaluje tuky o 20 % rychleji a efektivněji.Pokud se snažíte dosáhnout svého cíle jízdou na kole, pak je čas strávený šlapáním zásadní. Delší jízdy a jízda do kopce vám pomohou spálit více kalorií a shodit břišní tuk. Jízda na kole v klidném tempu spálí přibližně 520 kalorií za hodinu. Jízda na delší úsek při vysoké intenzitě může spálit asi 782 kalorií za hodinu. A teď už pojďme na rozhovor s vášnivým cyklistou!

Michale, před 13 lety jste začal jezdit na kole kvůli obezitě. Proč jste si vybral zrovna kolo?

Jezdil jsem na kole už předtím, ale jen trošku. Chtěl jsem se začít aktivně hýbat, abych zhubl, ale doktorka mi tenkrát řekla, ať na běhání ani nepomýšlím, jinak že bych si odrovnal klouby. Doporučila mi plavání nebo kolo. Já byl puberťák a představa, že bych se veřejně svlékal někde v bazénu, ta byla hrozná. Takže kolo byla jasná volba.


Jaký jste měl v dětství vztah ke sportu?

Byl jsem hodně aktivní dítě, pořád jsem něco dělal. Můj problém byl ale v jídle. K snídani jsem nejedl nic, pak jsem celý den hladověl a večer jsem vyluxoval ledničku. Jedl jsem špatně, a když jsem nastoupil na střední školu, začal jsem hodně růst, protože i pohybu bylo méně.

Moje obezita mě netrápila

Co na to rodiče?

Mamka z toho byla doslova na prášky, ale zjistila, že dokud s obezitou nebudu chtít něco udělat já sám, tak je to k ničemu. Jakékoli násilí a tlačení do diety je na nic, protože chvilku to vydržíte, ale delší dobu ne a pak přijde třeba jo-jo efekt. Mě váha netrápila, kamarádi mě brali takového, jaký jsem byl, takže jsem neměl důvod nic na sobě měnit. Docvaklo mi to až ve chvíli, kdy jsem neoblékl poslední konfekční velikost kalhot.


Jaká byla vaše motivace k hubnutí?

Chtěl jsem si kupovat dostupnou velikost oblečení. Ne se spoléhat na to, jaké kalhoty, trička nebo košile kde seženu. Mojí motivací bylo, abych si mohl normálně vybírat.


Jaké byly začátky vaší cesty ke štíhlejšímu já?

Začínal jsem se sousedkou, která měla firmu na krabičkovou dietu, sama ji držela a moc si to pochvalovala. Tak jsem si od ní nechal sestavit krabičkovou dietu a za první měsíc jsem shodil snad deset kilo. Naučil jsem se v jídle pravidelnosti, do školy jsem si nosil svoje jídlo a každý den jsem si taky zdravě vařil. Navštívil jsem i obezitologickou poradnu, ale to nebylo pro mě. Pak jsem začal sportovat a kila šla hrozně rychle dolů.

Sbalil jsem si spacák, karimatku, stan a vyrazil na cesty

A kdy jste zjistil, že kolo není jen prostředek k hubnutí, ale i skvělý dopravní prostředek na cesty?

Když jsem měl po státnicích, nebyly peníze, ale byl čas a chtěl jsem něco vidět. Na YouTube na mě tehdy vykoukl kluk, který cestoval na kole sám do Chorvatska, a to se mi líbilo. Sbalil jsem si karimatku, batoh, spacák a jel kolem Dunaje přes Rakousko a Německo až k Balatonu. Zjistil jsem, že to takhle jde a bavilo mě to. Za první rok jsem nacestoval asi tři tisíce kiláků, spal jsem na divoko, myl jsem se v řece a žil jsem hodně levný život.


Překvapilo vás na cestách něco?

Začátky cest byly náročné, já ani neměl chuť si o zemích něco číst a zjišťovat předem, a tak jsem vyrážel nablind. V Bosně jsem třeba spal v zaminované části, místní mě na to upozornili a říkali, že jsem blázen. Bylo to docela nebezpečné.

Procestoval jste velký kus Evropy; kde byli lidé nejpřátelštější?

Vždycky jezdím s českou vlaječkou, aby lidé byli ohleduplní na silnicích. Rád se vracím na Balkán, lidé jsou srdeční, pohostinní a není to tam tak zdevastované západním způsobem života. Pozvali mě třeba několikrát domů na oběd a taky mě opili padesátiprocentní rakijí. To jsem neměl šanci odmítnout.

Co počasí, může vám cestu zkomplikovat?

To určitě, já mám raději vedro než deště. Kamarádi mi ale říkají Pán deště, protože kdykoli někam vyjedu, tak začne pršet. Není nic horšího, než když dojedete totálně promočení, máte vodu v botách, začne vám mokvat kůže, dělají se vám varhánky, bolí to. I superkvalitní oblečení po x hodinách v dešti přestane plnit svoji funkčnost.

Musel jsem pít vodu z Dunaje

A zdravotní problémy jste řešil?

Když jsem projížděl Slovenskem, měl jsem střevní problémy. Projížděl jsem totiž při 40 stupních Celsia delší úsek, kde se nedala koupit pitná voda. Bohužel mi došly zásoby, a abych předešel dehydrataci, vyhltal jsem asi dva litry vody přímo z Dunaje. Pak jsem měl brutální průjem. Když to na mě přišlo, letěl jsem rychle do pole a nadopoval se prášky.

Brzy se na kole vydáte z Brna do Singapuru. Jak probíhá příprava na trasu dlouhou 12 tisíc kilometrů?

Trasu jsem začal plánovat koncem října a od té doby jsem nepřestal šlapat, jen jsem kolo vyměnil za trenažér. Takže fyzičku na to mám, horší to bude s usazením zadku, to je vždycky utrpení. Přítelem každého cyklisty je proto Sudocrem. Každý to má jinak, ale u mě je to vždy 14 dní, než otlaky zmizí a tělo si zvykne.


Máte z něčeho strach, třeba z některých zemí?

Spíš z počasí. Je to nevyzpytatelné, počítám s tím, že v Evropě zažiju zimu, na Blízkém východě vedra a v Asii období dešťů, ale zvyknu si na všechno.


Co si s sebou na půlroční cestu berete?

Naučil jsem se balit hodně skromně, protože vše budu tahat na zádech. Vyžaduju ale ubytování, kde je měkká postel a teplá sprcha. Takže mi odpadá potíž v podobě šesti kil navíc kvůli karimatce a spacáku. Mám batoh nachystaný na 45 litrů a podsedák o 18 litrech. Vždycky jsem si s sebou bral dron, který mi zabral třetinu batohu, ale letos ho nechám doma. Například v Íránu a Arábii se s ním nesmí létat. Vezmu si tři dresy, troje kalhoty, větrovku, něco na spaní, lékárničku mám velkou, na tom nešetřím, nějakou elektroniku a dva telefony a dvě kreditní karty, kdyby mě náhodou někdo okradl.

Proč jste si vlastně za cíl cesty vybral Singapur?

Původně jsem chtěl došlapat až do Číny, to se mi hrozně líbilo už na škole, ale na to nebyly finance. Loni jsem jel 35 dnů v kuse z Brna do Istanbulu a říkal jsem si, že už to začíná být znát, že jsem unavený a nemám fyzičku jako před 10 lety. Takže jsem se rozhodl, že pojedu buď teď, anebo nikdy. Čína je ale kvůli covidu stále uzavřená, proto cesta padla. A na mapě se mi líbil Singapur.


Vaše cesta má i charitativní účel, že?

Ano, letos jsem se stal ambasadorem projektu Jedna se počítá – cílem je, aby lidi sportovali a dělali i něco pro ty, co nemůžou. Jedna koruna za každý ujetý kilometr půjde na hendikepované. Myslím, že jedna koruna není nic hrozného, a když se to načte, můžou z toho být hezké peníze, které jsou určené pro konkrétní nemocné děti s postižením mentálním nebo fyzickým.


Co vaše sbírka na Hithitu, byl to váš nápad?

Původně jsem chtěl kvůli cestě oslovovat sponzory v podobě firem, s tím jsem začal už v říjnu, ale moc se to nechytalo. Kámoška mi navrhla, ať zkusím platformu Hithit,že mám silnou fanouškovskou základnu na Instagramu. Momentálně je tam 80 % vybraných peněz a do konce sbírky zbývá pár dní. Pokud se nevybere cílová částka 100 tisíc, vrací se peníze na účty.


Jak to máte vlastně s prací, musel jste dát kvůli svému projektu výpověď?

Pracuju do 10. března a hned 12. března odjíždím. Výpověď jsem musel dát, ale Centrum prenatální medicíny, kde dělám obchodního zástupce, mi vyšlo vstříc a až se vrátím ze Singapuru, můžu nastoupit zase zpátky. Každopádně bych rád pozval všechny, které to zajímá, na náměstí Svobody v Brně, kde bude od 12 hodin představení projektu, nějaké to vínko a také rodiny postižených dětí.

Jak řešíte na cestách jídlo, když celý den šlapete?

Ne zrovna ukázkově. Ráno se zaplácnu něčím sladkým, croissanty, koblihami –přecpu se sladkým pečivem, protože kalorie neřeším. Během šlapání je to horší, protože jak jste skrčení, nemáte ani moc hlad. Mám nachystané tyčinky, snacky. K obědu si dám kus pizzy nebo pečiva, něco rychlého. Až večer si dám bílkoviny v podobě masa a přílohy, salát.


Vážil jste 152 kilo. Kolik máte teď?

Přes cyklistickou sezónu mám vždy o deset kilo méně než v zimě. Přes zimu si váhu sice udržuju fitkem, přes léto ale shodím nejvíc, protože používám kolo denně jako dopravní prostředek, takže výdej energie je enormní. Moje váha je momentálně 96 kilo.

Zdroje:

www.instagram.com/majknacestach

https://www.hithit.com/cs/project/11680