Zdroj: Youtube

Důkazem je i dvaadvacetiletá Lucie, jíž byla jen pár dní před jejími devatenáctými narozeninami diagnostikována cukrovka prvního typu a dnes si čtyřikrát denně musí píchat inzulin. Do té doby žila zdravě, cvičila, několikrát týdně běhala, problémy s váhou nikdy neřešila. Jako většina mladých lidí se domnívala, že něco takového jako cukrovka se jí týkat nemůže. Měla ji spojenou se stářím a nadváhou. Faktem přitom je, že diabetes mellitus prvního typu coby autoimunitní onemocnění ve velké míře postihuje právě mladistvé. A jeho výskyt narůstá – zatímco v roce 1997 bylo v ČR podle ÚZIS 39 tisíc nemocných, v roce 2015 to bylo již téměř 58 tisíc.

Luciiny obavy, že bude muset se sportem přestat, byly nasnadě. Jenže se svého oblíbeného běhu nechtěla vzdát, a tak to pomalu zkoušela znovu a znovu. „Neběhám daleko a vždy radši poblíž domova a také běhám pomaleji. S sebou musím mít vždy pití a díky klesání glukózy také rychlý cukr,“ popisuje Lucie s tím, že běh jí pomáhá i ke zlepšení zdravotního stavu. A nejde jen o to, že se jí podařilo shodit deset kilogramů, které spolu s cukrovkou nabrala. Díky pravidelnému pohybu může dojít ke snížení dávky vpichovaného inzulinu.

Sledovat a komunikovat

Důležitost fyzické aktivity při cukrovce potvrzuje profesor Jan Škrha z České diabetologické společnosti. „Diagnóza diabetu neznamená skončit s pohybem. Ten je součástí zdravého způsobu života. A právě cukrovka potřebuje k dobré prognóze kompenzaci, což umožní právě pohyb,“ říká diabetolog s tím, že kromě toho pozitivně ovlivňuje také krevní tlak či tělesnou hmotnost. Nemusí jít přitom přímo a pouze o běh. Diabetik, zejména pokud dříve neběhal, by měl podle Škrhy začít mírnější a přirozenější aktivitou, tedy chůzí. Ostatně jako jakýkoliv běžec začátečník.

Fyzickou aktivitu pak může, podobně jako Lucie, postupně navyšovat. Je ovšem velice důležité sledovat, co s jeho cukrovkou pohyb dělá. Neméně důležitá je také komunikace s lékařem, který by měl pacienta poučit, co, kdy a jak dělat.

Znát své tělo

U zdravého člověka na hladinu cukru v krvi dohlíží a vyrovnává ji precizní mechanismus řízený hormony. Reaguje na to, co jsme zrovna snědli nebo nesnědli, na to, co právě děláme i to, jak se zrovna cítíme. Jakmile se tyto procesy porouchají, musí si člověk koncentraci glukózy v krvi hlídat a udržovat v normálních mezích svépomocí. Důležitou roli v tomto ohledu hraje podávání inzulinu a stravovací režim.

Diabetici si musí dávat pozor na hladinu krevního cukru před během, v jeho průběhu i po něm, aby u nich nedocházelo k nebezpečným výkyvům. Komfort pro sportující s diabetem proto představuje inzulinová pumpa zhruba o velikosti mobilního telefonu, která činnost zdravé slinivky napodobí věrněji a dokáže se okamžitě přizpůsobit fyzické aktivitě. Diabetolog Škrha ovšem upozorňuje, že ani inzulinová pumpa není samospásná. „Je zapotřebí, aby diabetik o svém onemocnění věděl něco více. A to zejména s ohledem na pohyb, kontroly glykemií, příjem stravy. Ani inzulinová pumpa nevede k nezávislosti, ale naopak vyžaduje hlubší poznání toho, co si v životě může pacient dovolit,“ podotýká.

Nicméně i mezi diabetiky je řada vrcholových sportovců, kteří skrze své zkušenosti šíří osvětu a ukazují, že ani s cukrovkou se člověk nemusí vzdát svých oblíbených činností.

Zdroj: Česká diabetologická společnost, ÚZIS