Pec je vlastně taková podkova. „Navíc obklopená překrásnými údolími. Ať vyjdete z centra na jakoukoliv stranu, narazíte na půvabné lokality. Místa jako Modrý důl, Jelení či Obří důl jsou unikátní, krásné jsou lokality kolem Tippeltových bud či Portášek,“ hájí své město starosta Alan Tomášek.
„Pec je jedinečná, má výbornou energii, krásné sjezdovky, lanovku na Sněžku a výbornou úroveň služeb. Díky dálnici protažené po Jaroměř se zlepšila dostupnost z Prahy. Nemá punc snobismu,“ doplňuje ho Marek Holer, provozovatel tří místních hotelů.
Oba se shodují, že nejkrásnější jsou hory na podzim. Na to už přišla spousta lidí, a tak tu sezona zdaleka nekončí s prvním školním zvoněním.

Podzimní symfonie

I já mám podzimní hory s přezrálými borůvkami, oranžovými jeřabinami a stromy hrajícími všemi barvami ráda. Do kopců utíkám kdykoliv to jde a v Krkonoších je to stále častěji Pec pod Sněžkou. Alanovi Tomáškovi musím dát zapravdu. Každý den totiž podnikáme túru na jinou stranu údolí, každý den máme jiné výhledy a jiné zážitky.
V pátečním odpoledni vyběhneme z centra Pece na Pražskou boudu, kam jsme jezdili, když byly děti malé. S pivem Tři sestry z kácovského pivovaru si užíváme odpolední sluníčko i krásné výhledy. Třeba na Sněžku, kam se chystáme druhý den ráno. Teď se nad ní válí černý mrak, asi už tam prší.
„Jedete lanovkou?“ zeptá se mě ráno Alan Tomášek, když se potkáme v centru. „Nikdy!“ odpovím. „Tak to máte hodinu a půl nahoru a hodinku dolů,“ počítá, kdy budeme zpět, a já se odhadům tohoto sportovce jen směju. Tak rychle dole určitě nebudeme.

Obří důl

Děti si musí Sněžku zasloužit a já se těším na procházku Obřím dolem, kde jsem pár let nebyla. A tak vyrážíme od bobové dráhy po modré turistické značce.
Cesta nejdříve stoupá lesem, v Boudě v Obřím dole neodoláme lákadlu v podobě piva Sněžka z Peckého pivovaru, a až pak se před námi začne otevírat Obří důl hrající na podzim všemi barvami. Tohle asi nejkrásnější údolí v Krkonoších, které vymodeloval ledovec do tvaru U, má cennou flóru a kdysi se tu těžily rudy barevných kovů.
S dechberoucími výhledy vystoupáme až do Obřího sedla ke Slezskému domu. Doteď jsme byli na trase skoro sami, tady ale začíná polsko-český mumraj.
Potkávají se tu turisté přicházející po magistrále od Luční boudy, ale i z polské strany. Někteří vyšli jako my po svých, většina ale vyjela z Polska lanovkou.
Posledních 210 výškových metrů na Sněžku už stoupáme mezi turisty v riflích a teniskách, jejichž voňavky a bílá trika ještě neutrpěly úhonu. Těší mě, že i po zdolání 800 výškových metrů z Pece pod Sněžkou jsme většinou rychlejší než oni. A taky že jsem dosud nemusela čelit žádnému odporu v rodině. Manžel i děti šlapou s úsměvem na tváři.
Sněžka nás přivítá zahalená do bílých mraků a jediné co nám dopřeje, je už známý výhled na Obří důl. Vyfotíme se před poštovnou, doplníme cukry, zahrajeme si známou hru "do Polska a domů" a zahajujeme sestup. Volíme trasu po žluté, která kopíruje českou lanovku.
Na Růžové hoře ukazuji rodině, kudy vede v zimě trasa skialpového závodu Noc tuleních pásů, kterého se chci 21. ledna už počtvrté zúčastnit. Žádného obdivu se od puberťáků nedočkám, a tak spěcháme k Děčínské boudě, kde si konečně dopřejeme zaslouženou vrcholovou odměnu. Bramboráky, kyselo, borůvkový knedlík a kofolu. A místní pivo Krakonoš. Nespěcháme, nechceme trumfovat rekordy místních ve výběhu a seběhu Sněžky, užíváme si horskou louku i krásný výhled. Kousek níže se noříme do magického krkonošského lesa a Růžovým dolem sestoupáme dolů do Pece.
V neděli se nad Pecí honí mraky, hřeben je zahalený v mlze, a tak vyrážíme na kratší túru do Modrého dolu (od bobové dráhy po červené). Ten pokračuje osadou Modrý Důl, shluku několika chalup, což je magické místo a chráněná vesnická památková zóna. Je odtud krásný výhled na Studniční horu a v zimě byste tudy mohly pokračovat na Výrovku. V létě je však trasa zavřená, proto odbočujeme doprava na žlutou a sestoupáme dalším krásným lesem k Chatě v Obřím Dole a zpět do Pece.

To přežijeme

Když spolu s Alanem Tomáškem později pijeme kávu, neodpustím si otázku na to, jaká byla v Peci letní sezona. „Přijelo méně návštěvníku než loni, kdy byly české hory po skončení covidových opatřeních plné lidí.“ Nyní všichni s obavami vyhlížejí zimu, dražší energie se totiž významně dotknou lanovkářů, hoteliérů i restauratérů. „Nejistota je obrovská. Už teď vidíme, že jsou lidé opatrnější a začínají šetřit. Budou muset zaplatit energie, koupit chleba, ale pobyt na horách může být pro někoho už nad jeho finanční možnosti.“
Marek Holer, který zde provozuje tři hotely, si ale obavy nepřipouští. „Přežili jsme dvě covidové zimy, nějak přečkáme i tuhle a budeme vše dělat, jak nejlépe umíme,“ dodává muž, který si svou vlastní restauraci přál mít už od dětství.

Zdroj:

pecpodsnezkou.cz; www.czechtourism.cz; hotelhvezda.cz