Tok, Plešivec, Praha, Třemšín, Babka, Houpák – jména vrcholů pořád ještě nepatří mezi nejoblíbenější cíle českých turistů. A je to škoda. Tyhle ‚pražské hory‘, jak se Brdům také někdy přezdívá, totiž stojí za prozkoumání. Začínají kousek za Prahou, nad Zbraslaví, nad Berounkou, kde to vlastně ještě nejsou Brdy, ale Hřebeny (někdo jim říká Malé Brdy), šplhají k 700 metrům a dominuje jim vysílač Cukrák.


Někde u Hostomic (mimochodem mají tam výborný pivovar) se pak promění v Brdy a ještě povyrostou, až k nejvyššímu vrcholu Tok s nadmořskou výškou 865 metrů. A skončí někde na jihovýchod od Plzně.
Brdy jsou kolébkou českého trampingu. Vybavené osady fungují dodnes – když budete dodržovat pravidla, jste v nich vítáni. Jsou tu i vyasfaltované silnice pro těžkou vojenskou techniku, což ocení zejména cyklisté.

Skalka s krásnými výhledy

Dostanete se sem po červeně značené hřebenovce protínající Hřebeny (zaparkovat lze v Kytíně – místo s pivovarskou restaurací), další trasa nahoru vede z Řevnic anebo po zelené z Mníšku pod Brdy. Pro toho, kdo není včas varován, tohle místo třicet kilometrů od Prahy působí jako zjevení. Najednou se ocitnete v úplně jiném světě. Přesněji ve světě slavného barokního stavitele Kryštofa Dientzenhofera, který zde na konci 17. století vyprojektoval barokní poutní areál, tvořený kostelem, klášterem a poustevnou.
Chrám je zasvěcen sv. Máří Magdaléně a vnitřní výzdoba kostela imituje krápníkovou jeskyni. Skalce nebylo nikdy moc přáno, po svém dokončení zůstala padesát let prázdná, františkáni ji osídlili až v roce 1762.


Velkou ránu dostal pak během komunistických časů. Od padesátých letech minulého století areál chátral, zůstala z něj ruina, na jejíž záchraně se pracuje dodnes. K areálu patří také křížová cesta a hlavně krásný výhled ze skalního ostrohu. Další parádní výhledy se nabízejí, pokud budete ze Skalky pokračovat po červené na rozcestí U Trojáku (jsou to asi dva kilometry) a odtud doleva kousek po modré a dále po neznačené stezce na Jelení výskoky. Tahle vyhlídka nemá svou turistickou značku, je jen zapsaná v mapách (někde jen jako Výskoky), ale rozhodně stojí za to sem dojít. A to kvůli výhledu na Karlštejn a jeho okolí. Pak se vraťte zpět na rozcestí U Trojáku a pokračujte na skalní vyhlídku Hvíždinec (to už se ocitnete nad Dobřichovicemi a Berounkou). Řeka je odtud vidět, stejně jako její dechberoucí údolí, a dokonce i Karlštejn.

Plešivec: Olymp Brd

Cestou na 654 metrů vysoký ‚Olymp Brd‘, jak se tomuto místu přezdívá, zažijete spoustu dobrodružství. Parkujeme na rozcestí Klínek, odkud se vydáváme po červené turistické stezce lesem nahoru – až k tajemnému Viklanu, což je křemencový balvan vysoký dva a dlouhý tři metry. Podle legendy se dal jeho vikláním přivolat déšť, otevřít země, čarodějnice na něm houpaly své děti a také se jím dala ověřit věrnost žen. Testem jsem prošla! Když jsem se ho snažila rozviklat, nepohnul se ani o milimetr.


V suťovišti nad Viklanem s dětmi soutěžíme, kdo postaví vyšší a stabilnější věž z kamenů, až pak pokračujeme po modré na vrchol. Jenže musíme několikrát zastavovat. Jen pár kroků od stezky vstupujeme do první trampské osady, kde je vše – ohniště, přístřešek, základní vybavení kuchyně. Druhá trampská osada je mnohem důmyslnější a trochu dál od cesty – schovaná v lese pod úrovní terénu a dominuje jí chatka s kamínky a provozním řádem: „Co sis přines, to si taky odnes. Dřevo, co spálíš, nahraď novým.“ Milé a funkční.


Jestli lze o nějakém lese říct, že je krásný a pohádkový, tak právě o tomhle. Skály, kameny, pohodlné mechové ‚deky‘ zvou ke hrám i tichému přemýšlení a rozjímání. Z modré odbočíme na zelenou a po chvíli dojdeme na vrchol Plešivce – na vyhlídku Čertova kazatelna. Nabízí nádherný pohled směrem na západ a na nejvyšší brdskou horu – Tok. K autu se vracíme jinou a kratší cestou – po červené. Sice jsme tu strávili několik hodin, ale v nohách máme jen sedm kilometrů.

Padrťské rybníky a americký radar

Jsou dva – Hořejší a Dolejší – a staly se oblíbeným cílem turistů, byť v nadmořské výšce 640 metrů se na koupání nevyhřejí ani v létě. Byly založeny v 16. století jako vodní rezervoár pro plavení dřeva pro hutě na Padrťském potoce. Pod nimi stála ves Padrť, kterou zde ovšem nehledejte. V padesátých letech ‚zmizela‘, stejně jako další okolní obce, když vláda rozšiřovala vojenský újezd Brdy. V prostoru se schovaly i rybníky. I proto je okolní příroda unikátní, lesy zarostlé, neprostupné a domov zde našlo mnoho chráněných rostlin a živočichů, hnízdí zde například orel, čáp černý, volavka popelavá a prý tu žije i vydra.


Necháváme auto u rozcestníku v obci Teslíny a vycházíme po zelené. Tady jsme v nadmořské výšce 719 metrů, jdeme příjemnou lesní cestou. Moc nechybělo a tahle trasa zůstala uzavřená. Jedná se totiž o místo, kde měl stát americký radar, součást americké protiraketové základny v Evropě. USA od záměru ustoupily až v roce 2009.


Po dvou kilometrech přicházíme na rozcestí Břízkovec, pak konečně klesáme z prudkého kopce po červené k Padrťským rybníkům. Je to moc pěkné místo. Hořejší a Dolejší rybník od sebe odděluje hráz, oba lemuje rákosí. „Vstup zakázán. Prostor bez pyrotechnické asanace,“ hlásají cedule, které nás budou provázet na dalších několika kilometrech.


Napojíme se na modrou, míjíme rozcestí U Studánky a dojdeme až na rozcestí Pod Hubertkou. Zde se nám otevře krásný pohled na alej stromů, po pravé straně vidíme druhý nejvyšší brdský vrchol Prahu (862 metrů). K autu se vracíme stejnou cestou (po červené a po zelené). V nohách máme 14 kilometrů.

Houpák – po stopách filmu Obecná škola

Pamatujete si scénu z Obecné školy, kdy kluci najdou u bunkru pancéřovou pěst a Zdeněk Svěrák ji odpálí? Tak ta se točila v Brdech v okolí vrcholu Houpák, kde to na podzim rozkvétá bíle a fialově, jedná se totiž o obrovské vřesoviště.


Filmový autobus zastavil u pěchotního srubu Benešák, kolem kterého by šlo klidně před pár lety nějakou munici najít. Houpák a okolní vřesoviště totiž fungovaly coby cílová dopadová plocha v dobách, kdy střední Brdy sloužily jako vojenský prostor. V blízkosti stojí také další dva zkušební objekty vzor 36.


Okolní příroda je nádherná. Soustavné odlesňování a vypalování ploch během vojenské éry změnilo tuto oblast v unikátní ekosystém. Kromě vřesu tu rostou také borůvky a brusinky, řada druhů mechů, lišejníků, kapradin a travin. Sem tam nad bylinné patro vystupují solitérní břízy, modříny, smrky nebo borovice. K Houpáku (jeho nadmořská výška činí 794 metrů) je to z Dolní Kvaně šest kilometrů tam a šest kilometrů trochu jinou trasou zpět. Tam jsme došli po zelené a modré, zpět jsme se vrátili jinou cestou – po modré přes plochu bývalého letiště.


Jen pozor: Výstražné cedule důrazně žádají, ať lidé nevstupují do lesů. Procházku na Houpák lze spojit i s ‚dobytím‘ nejvyššího vrcholu Tok – je to už jen 1,5 kilometru.

Brdy jsou plné magických míst a krásných výhledů. Na ty doporučujeme vyrazit pozdě odpoledne, kdy slunce krajinu zahalí do teplých tónů. Tak jsme to zažili třeba na Jeleních výskocích.

Zdroj: magazín Kondice