Boxer, Rocky, Těžká váha (Cinderella Man), Million Dollar Baby, Bojovník (Southpaw), Fighter… Filmů z boxerského prostředí už byly natočeny desítky. Jsou dynamické, vzrušující, plné dramatu, navíc box je často používán jako metafora života, nechybí v nich dobro proti zlu, odhodlání, trénink, obětavost a osobní dřina.
Profesionální boxer Gabriel Rosado v roce 2020 analyzoval scény z nejslavnějších boxerských filmů a veřejně tak vyslovil to, co si mnozí mysleli – že některé scény na filmovém plátně se od skutečného tvrdého sportu liší, zatímco jiné skutečně popisují praktiky v ringu.
„Ve filmu Těžká váha můžeme vidět, jak trenér nedovolí boxerovi, aby si v pauze sedl na lavičku, a řve, aby ji odnesli. Tohle se skutečně děje a jde o čistě psychologickou hru, kterou vysíláte soupeřovi signál, že ještě nejste unavení. Je to strategie, kterou někteří borci dělají a dělal jsem ji i já sám,“ prozradil například ve videu zde.
Boxerské filmy z pohledu profesionála
Dále Gabriel Rosado řekl, že se mu ve filmu líbila ta část, kdy boxer dostane velkou ránu a v mysli se mu promítnou obrázky jeho dětí. „Je to jeden z těch okamžiků, kdy máte potíže a musíte najít nějaký způsob, jak se správně soustředit, být zase ve hře. Takže boxeři někdy používají vizualizaci svých dětí jako motivaci, aby dál bojovali.“
A jak se slavný boxer vyjádřil o legendě všech boxerských snímků, kterým je bezpochyby Rocky z roku 1976 s tehdy vycházející hvězdou Silvestrem Stallonem?
„Scény ukazují, jak se připravuje na boj s Creedem. Obvykle takový trénink trvá 6 až 8 týdnů, říká se tomu tréninkový kemp a přesně tak to Rocky ve filmu dělal. Líbily se mi i ranní scény s během po městě, hned po probuzení. Boxeři to tak mají. Někteří borci uběhnou tři míle, jiní deset mil. Je to důležité kvůli vytrvalosti a síle v nohách. Řekněme, že jeden boj na 12 kol trvá 45 minut, takže určitě chcete jít běhat alespoň na takovou dobu, protože vaše nohy potřebují v ringu poskakovat a hýbat se. Nohy také potřebují hodně síly, aby byly schopné zvládat silné údery.“ Výhrady měl Rosado například k filmu Million Dollar Baby o ženském boxu s herečkou Hilary Swank. Narážel na scénu, kdy soupeřka boxerku sevřela bez varování předloktím pod krkem a rozhodčí ji za to pouze napomenul. „Tohle by se v reálu nestalo. Byl to do očí bijící úder, přerušili by boj a přišla by za to diskvalifikace. Pokud uděláte takový faul, hra končí. Stalo se to i Mikeu Tysonovi, když soupeře kousl do ucha. Když uděláte něco takového, nemá to nic společného s boxem, je to proti pravidlům. V tomhle filmu byly hned dvě chyby, protože v další scéně soupeřka Hilary udeří tvrdě loktem a rozhodčí jí dá jen varování. Ale tohle je faul, konec.“
Box jako královská disciplína
Box je jedním z nejpopulárnějších bojových sportů na světě a točí se v něm obrovské peníze. Pravidla boxu jsou poměrně obsáhlá, navíc se pro amatérské a profesionální boxery liší. Každopádně platí, že se vždy boxuje v ringu čtvercového tvaru, který je ohraničen 16 provazy.Zápasníci musí mít boxerské rukavice, které se dělí do několika kategorií podle velikostí i kvality. Bojovníci uvnitř ringu se snaží protivníka pomocí dobře mířených platných úderů (nezblokovaných nebo nezachycených soupeřem) na povolenou část hlavy a těla srazit k zemi, nebo být aktivnější a vyhrát na body.
Žena v ringu: Bojovnice Martina Ptáčková
Box je považován za drsný sport plný zranění, už dávno ale neplatí, že je jen pro muže. I mezi něžným pohlavím se najdou šampionky. Jednou z nich je i Martina Ptáčková, která je v 19 letech už osminásobnou mistryní světa v kickboxu. Proč jí tenhle sport učaroval?
Martina Ptáčková - Foto vloženo se souhlasem Martiny Ptáčkové
K bojovým sportům Martinu přivedl tatínek. "Vždycky nám s bráchou se vším pomáhal. Je hrozně obětavý, nikdy se na nás v ničem nevykašlal. Rodiče nás podporují pořád. Bez nich bych nikdy nic nedokázala. Určitě bych si přála být jednou jako jsou oni a být tou nejlepší mámou pro své děti," říká mistryně v kickboxu. Tenhle sport se pro ni stal životním směrem. "Otevřel mi i dveře k různým dalším aktivitám. Myslím, že mám pro něj skvělé dispozice. Mám velkou sílu, jsem rychlá, agresivní, tvrdá. Nebojím se, nevadí mi rány. Trenér mi říká, že jsem terminátor. Ještě by mě určitě bavil hokej.Naopak nesnáším běhání nebo kolo. To je vždycky za trest," usmívá se.
Jak by popsala box dvěma slovy? "Totální radost a nadšení! Když boxuju, uzavírám se do svého vlastní světa. Nevnímám žádný čas ani prostor. Jsem asi v takovém transu, je to hrozně zvláštní a zároveň hezký pocit. Soustředím se jenom na výkon. Nedokáži si život bez bojových sportů představit," přiznává profesionální sportovkyně.
V bojovým sportech jde o velké emoce. Jak s nimi před zápasem Martina pracuje?
"Snažím se své emoce skrývat a nebýt pro soupeře čitelná. Nechci, aby kdokoliv věděl na co myslím, takže se většinu času usmívám, ale bedlivě pozoruji, jak se lidé v mém okolí chovají. Soustředěnost je veliká. Stačí jediná chyba a prostě skončíte, ne zápas, ale třeba jako mrzák do konce života. Zlomené ruce, otřes mozku taky není nic moc, takže je třeba být pořád ve střehu, tak jako v životě. Hlava je dle mého názoru nejdůležitější aspekt. Když se vám stane nějaký těžký úraz, najednou pak přestanete mít strach z hloupostí. Já jsem třeba neměla už po vážném úrazu nikdy chodit. Zvládla jsem to, takže teď se prostě už nebudu bát třeba zkoušky ve škole. Táta mě vždycky učil, že nikdy nesmím couvnout, i když bych se bála. Nesmím nikomu ustoupit. Funguje to. Když budete silní, nikdo na vás nemůže. Motivace je už potom jen takové koření. Zápal pro věc je určitě důležitá. A já se pro věci umím nadchnout hrozně moc."
Martina Ptáčková porážky nesnáší, ale ví, že k životu a ke sportu prostě patří. "Dodržuji svou desetiminutovku. To znamená, že když mě něco položí, cítím se smutně a frustrovaně, a je to tak ok, je to přirozené. Můžu se ale takhle cítit jenom 10 - 15 minut a pak se musím sebrat a fungovat normálně. Já sama nesnáším, když se někdo lituje, kňourá a stěžuje si."
Cesta za úspěchem ve sportu podle ní nespočívá ani tak v talentu, jako v tvrdé dřině. Vždycky se prý musíte snažit mnohem víc než ostatní.
"V mém okolí mám spíše pocit, že mi všichni všechno vždycky závidí. Sami nic nedělají, kromě stěžování. Já jsem zadarmo nikdy nic nedostala. Vždycky jsem si musela všechno tvrdě vybojovat. To už nikdo nevidí. Většina lidí si myslí, že je všechno zdarma. Každý vidí jenom výhry, ale zatím se samozřejmě skrývá i spousta nezdarů, zklamání. To všechno k tomu patří. Každopádně, jak jsem říkala, nejdůležitější je nastavení a hlava. Když hlava spolupracuje, můžete zvládnout cokoliv, dodává.
Jak se dá vůbec skloubit vrcholový sport s prací?
"Je to velmi náročné. Ráno vycházím z domu za tmy a vracím se zase večer, opět za tmy. Jsem pořád na cestě a vozím si svůj růžový kufr, kde mám uložené věci na celý den - jídlo dle jídelníčku, reprezentativní oblečení na schůzky a do práce, tréninkové vybavení, knížky. Je toho tolik, že někdy přemýšlím, že bych potřebovala dva. Vyžaduje to určitou disciplínu a řád. Prostě víte, že večer trénink nesmíte vynechat, i když jste unavení, víte, že když si naplánujete, že se dneska máte něco naučit, že se to prostě naučíte a ne že půjdete spát. Je to hodně večerpávající, ale žene mě dopředu chuť a nadšení. Nikdy bych si neodpustila, kdybych nějakou věc vzdala jenom proto, že je to těžké. Vždycky hledám řešení, jak by bylo možné všechno vymyslet."
Martina má nejraději takzvané tupé tréninky, drily. Takové, u kterých se nemusí moc přemýšlet. Prostě při nich jedete naplno - silově, tvrdě, agresivně. Naopak nemá moc ráda technické tréninky.
Kickbox není pro křehotinky, na druhou stranu není potřeba popírat v sobě něžnou ženskou duši. "Mám ráda upřímnost, nesnáším lži, nechápu, proč si lidé ubližují. Takže jsem taková naivní čistá duše.Na druhou stranu nemám problém jít se prát. Umím být hodně agresivní. Takže jsem asi někde uprostřed. Když chci, umí být extrémně hodná, na druhou stranu i extrémně tvrdá a agresivní. Na tréninkách mívám velký respekt, na druhou stranu jsem kamarádská. Jsou třeba věci, které vždycky z hlavy vytěsnuji - je to třeba bolest, když me něco bolí, snažím se jí ignorovat. Vždycky mi to fungovalo perfektně. Vždycky záleží na mě, jestli mě něco bude bolet nebo ne. Svůj práh bolesti mám hodně posunutý, takže nevýhoda potom je, že pak nevím, jestli to zranění je velké nebo ne. Taky ignoruju hlad, zimu.To jsou prostě jenom emoce, se kterými se dá pracovat."
Zdroje:
www.instagram.com/martinaptackova
https://www.youtube.com/watch?v=WlVT3bpkTqE&t=972s
https://www.fightlive.cz/rubriky/box/box-historie-pravidla-a-vahove-kategorie_551.html
