Jak vypadá blokáda žeber
K čemu přesně dochází, když hovoříme o blokádě žebra? Žebra jsou se zbytkem pohybového aparátu propojena na dvou místech. Vpředu je to pružné chrupavčité spojení s hrudní kostí, vzadu pak pohyblivé kloubní spojení s hrudní páteří. Každé žebro je vzadu spojeno s horním i dolním hrudním obratlem. Pokud nastane blokáda žebra, tak ve spojení s hrudní páteří dojde k omezení pohyblivosti v určitém směru a vpředu se roztáhne chrupavka, což je stav označovaný jako distenze. Horní žebra (1.–4. žebro) ve většině případů rotují svou přední plochou nahoru, tedy do tzv. inspiračního (nádechového) postavení. U dolních žeber (5.–7. žebro) je tomu naopak, ty se tedy blokují do exspiračního (výdechového) postavení a rotují svou přední plochou dolů. Kromě toho všechna uvedená žebra se při blokádě posouvají směrem dozadu.
Proč dochází k blokádě žeber
Logicky se nabízí otázka, proč k blokádě žeber vlastně dochází. Pokud bychom se podívali na stavbu hrudního koše a veškeré svaly, které se k němu a k žebrům upínají, všimli bychom si, jak široké spektrum svalů a fascií (vazivových obalů) má na postavení a pohyb žeber vliv. Ze svalů mají největší vliv ty, které se upínají na hrudní páteř nebo přímo na žebra, což jsou zádové svaly, prsní svaly, břišní svaly, svaly pilovité, svaly mezižeberní apod. Jenže na žebra mají vliv i svaly a fascie, které se na hrudní koš neupínají přímo. Jak je to možné? Jiné svaly a fascie nám totiž ovlivňují například postavení nohy, kyčelního kloubu, pánve atp. V případě nežádoucího nastavení těchto struktur nedochází k napřímení páteře a optimálnímu postavení hrudního koše. Žebra nejsou svaly fixována a při nežádoucím pohybu snadno dojde k jejich posunu a zablokování. Od nastavení těla se pak samozřejmě odvíjí také dechový stereotyp. Krátké a mělké dýchání omezuje pohyb žeber, kvůli čemuž může nastat jejich blokace. Proto se jako jedna z možností jejich uvolnění volí právě cílené dýchání pod zablokované žebro. Kromě toho se můžeme také setkat se situací, kdy je primární problém někde jinde a blokáda žebra je až druhotná záležitost.
Jak se mohou projevovat blokády žeber
U blokád žeber se setkáme s velmi pestrou škálou příznaků. Na blokádu žebra navazuje bolestivý svalový spasmus – reflexní reakce CNS (centrálního nervového systému) jako ochranná reakce bránící přetížení dané struktury, v tomto případě žebra a přidružených tkání. Svalové spasmy se ovšem dále šíří prostřednictvím svých myofasciálních (svalově vazivových) spojů s jinými svaly, a tím pádem i s dalšími klouby. Blokáda žebra se proto nemusí projevit pouze v oblasti žebra, pokud ho cíleně nehmatáme, ale zřetězí se i do mnohdy hodně vzdálených struktur. Ve zřetězených lokalitách nacházíme bolestivé svalové úpony, poruchy citlivosti, již zmíněné svalové spasmy, kloubní blokády, a dokonce také viscerální poruchy, což znamená, že blokáda žebra může negativně ovlivnit funkci vnitřního orgánu nebo imitovat jeho onemocnění.