Zdroj: VLM

Zdravá strava je pro ni ovšem důležitá i dnes. Už pár let nejí maso a vyhýbá se laktóze, díky tomu se cítí lépe, má více energie, zlepšily se jí kožní problémy.
Sází na pestrou stravu, založenou na zelenině, ovoci a rostlinných bílkovinách. Omezila cukry ve stravě, i když si jednou za čas dopřeje něco dobrého a neřeší to. Pravidelně na nákupech kouká na obaly, a když nějakou látku nezná, tak si ji nastuduje.
„Dnes je tolik nových poznatků, co se výživy týká, že mě mrzí, že jsem o nich velkou část kariéry neměla povědomí. Jsem z generace, která jídlu nepřisuzovala takovou důležitost,“ směje se.

Zdroj: Youtube

Gábina hodně pracuje, proto si každé ráno připravuje jídlo na celý den s sebou. U dcery Izabelky dbá na správné návyky i pravidelnost v jídle. „Zatím je to snadné, protože jí chutná skoro vše. Miluje zeleninu a ovoce. Doufám, že jí to vydrží.“

Hřeší sladkým, dnes už si ale většinou kupuje věci, které mají zdravé složení, vybírá si kvalitní čokolády a bio produkty. Jednou za čas si ale umí dopřát i v cukrárně.

I když měla o šest nebo osm kilo víc, byla v pohodě. „Vzhled už pro mě není takovou prioritou jako dřív. Myslím, že mám teď optimální váhu a stabilnější nálady. Je to super, když má člověk jídlo jako přítele. Nedržím žádné diety a jsem v klidu s tím, že se moje váha pohybuje o plus mínus čtyři kila. Přestat řešit váhu pro mě bylo vysvobozením,“ dodává s tím, že během závodního života držela nesčetně diet. Věděla, že se musí před sezónou dostat na závodní váhu. A spadla do kolotoče problémů s poruchami příjmu potravy.

Jak z toho ven?

Gábina před pěti lety založila Nadační fond Gabi, pomáhají lidem s poruchami příjmu potravy. Jsou malý tým skládající se z psychologů, psychiatrů a výživových poradců. „Všechno začíná už dětství. Líbí se mi, když rodiče dávají dětem bezpodmínečnou lásku, a tím mu pomáhají nastavit si sebevědomí. Nechci svým rodičům nic vyčítat, protože máme krásný vztah a jsem si jistá, že pro mě vždy dělali to nejvíc, co uměli,“ dodává rychle.

Její maminka je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, držitelka stříbrné olympijské medaile ze Sarajeva, taťka trenér. Oni sami byli vychovávaní podobným způsobem, kdy si lásku a přijetí museli zasloužit. „Ale když vám někdo jako malému dítěti řekne, že když nebudete v životě úspěšní, nikdo si o vás neopře ani kolo... Když jsou děti rodiči přijímané až, když vyhrají závod nebo mají vyznamenání ve škole, to není dobře, “ říká.

A tak o sobě začala pochybovat. V období dospívání, kdy přibrala asi šest kilo, si ji trenér začal dobírat před ostatními a už to jelo. „Dejte dětem lásku bez podmínek, pěstujte v nich lásku ke sportu, nehodnoťte jejich vzhled, ani vzhled ostatních,“ shrnuje Gabriela Soukalová na závěr.

Zdroj: Autorský rozhovor, časopis Kondice č. 12