V zimě jste poctivě běhaly, dokonce jste se hecnuly i k rychlejším úsekům, ale s prvními jarními závody jako by všechna snaha byla ta tam. Stojíte na startu, hrdlo máte stažené a myšlenky se točí jen kolem toho, co jste mohly udělat lépe. Podle sportovní psycholožky Veroniky Balákové to není nic neobvyklého.

Zdroj: Youtube

„Často se setkávám s tím, že (hobby) sportovec nedokáže předvést natrénované dovednosti. Čím je závod důležitější, tím je to pro něj náročnější, protože se mění jeho emoce a mentální nastavení,“ potvrzuje Baláková. Lidé ji vyhledávají také kvůli nevyrovnaným výkonům, když neumí dobrý výkon dotáhnout do vítězného konce nebo mají v souvislosti se sportovní činností nepříjemné pocity.

Hlava jako motor

Sportovní výkon ovlivňuje řada faktorů – trénovanost, biologické předpoklady, zdravotní stav, výživa, dokonce i počasí nebo to, jak se zrovna vyspíte. A také hlava – přesněji psychický stav či mentální odolnost. Udává se, že až sedmdesát procent výkonu je o psychice.

„Hlava může být klíčovým faktorem a rozhodovat o úspěchu či neúspěchu. Ovšem pro podání kvalitního výkonu jsou velmi důležité všechny zmíněné faktory a je optimální, když jsou v dostatečné míře všechny zastoupeny. Používá se jedno velmi krásné tvrzení: Silná a odolná mysl vám nemusí získat medaili, ale může vám pomoci o ni nepřijít,“ podotýká sportovní psycholožka.

Jinými slovy, když nebudete mít dobrou kondici a patřičně natrénováno, ani extrémní psychická odolnost vás nespasí.

Návrat k úspěchu

Někdo se sebou dokáže pracovat sám – a většinou to i vědomě či nevědomě děláme, jiný – pokud má závodní ambice – může využít pomocné ruky psychologa. Baláková radí zaměřit se na práci s emocemi, myšlenkami a psychickými stavy. Jde o to naučit se mít sám sebe pod kontrolou a v případě potřeby určité aspekty regulovat. Začněte tím, že budete pracovat na sebepoznání a sebereflexi – vnímejte samy sebe, sledujte, nač kdy a jak reagujete, co vás ovlivňuje a v jaké míře.

Následně je důležité si jednotlivé momenty a reakce umět uvědomit v přítomném bodě. Zaměřte se na to, co ovlivnit opravdu lze – a to jsou na rozdíl od počasí nebo počínání soupeřů právě vaše myšlenky. Před závodem byste měly být vyrovnané. Mějte od sebe reálná očekávání. Nepodceňujte se, ale ani nepřeceňujte. Nebuďte laxní, ale ani na sebe nevyvíjejte příliš velký tlak. Vkládat do závodu nezdravě velké úsilí, soustředění či naděje může být na škodu.

Klid vs. adrenalin

„Dlouho se myslelo, že sportovec bude podávat nejlepší výkon, když bude naprosto v klidu. S vývojem vědy se ovšem ukazuje, že někteří sportovci potřebují být naopak pod tlakem. A pak jsou tací, kteří potřebují být někde napůl,“ uvádí Baláková.

Spíš než se upínat k tomu, na jaký výsledek máte natrénováno, soustřeďte se na to, co se děje právě teď, co a jak provedete. Šikovná je vizualizace závodu – střízlivě si představujte, kudy a jak běžíte, kde můžete ušetřit síly a kde byste naopak mohly zrychlit. Kde je žádoucí držet se v závěsu za soupeřkou a kde ji naopak můžete pohodlně předběhnout.

Ke zdravému sebevědomí přispěje vracet se k momentům, které se vám povedly v minulosti. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?

„Před startem si udělejte ‚rentgen‘, projeďte si celou hlavu a tělo, uvědomte si, s čím tam jdete. Máte čas se zregulovat pomocí imaginací a relaxace,“ dodává Baláková. Někteří sportovci vsází na rituály, kdy například k závodu vykračují pravou nohou nebo oblékají jedno konkrétní tričko. Jiní si s sebou vozí různé talismany. „Věří, že jim přinesou štěstí a díky tomu uspějí. Na výkon ale samozřejmě reálný vliv nemají. Problém nastává ve chvíli, kdy z nějakého důvodu nelze rituál provést. Většinou to má na sportovce a jeho výkon negativní vliv,“ vysvětluje odbornice.

Baláková se místo toho snaží klienty vést k vytváření rutinních postupů, sledu určitých činností či myšlenek, kterými zaměstnají svou pozornost. Někdo preferuje hodinu před výkonem izolaci od ostatních, jiný poslouchá hudbu, někdo si rád povídá a žertuje. Testujte, jaký přístup na vás nejlépe platí – na trati se vám to vrátí.

Motivace a vůle

Hlava ovlivňuje i trénink. Nejprve prostřednictvím motivace, posléze vůle. Ze začátku je to snadné, s běháním jste začaly nedávno, představuje něco nového, jste plné nadšení a elánu. Jenže když vybíháte potřicáté, stává se z toho rutina. V tu chvíli by měla na pomoc přispěchat vůle – kterou ostatně můžete podobně jako svaly trénovat, a to ve všech oblastech života.

Důležitou roli opět hrají reálně nastavená a splnitelná očekávání. Pokud toho po sobě budete chtít moc, budete pravidelně selhávat a ztrácet morálku. Budou-li naopak vaše ambice příliš nízké, nebude vás to nutit dát do přípravy či závodu maximum. Optimální je žádat svůj standard.

Snáz se vám dodrží závazek: ‚Půjdu si zaběhat třikrát týdně,‘ než ‚Uběhnu obden deset kilometrů.‘ Určete si, že se chcete proběhat ke zdraví, ne hned shodit za měsíc deset kilo. Pokud na to půjdete správně, úprava postavy se dostaví. Jako skvělý motivační prvek funguje přihlášení se na závod, domluvení společného běhání s kamarádkou nebo vstup do organizované běžecké skupiny.

Možná vás povzbudí, že ani špičkoví sportovci svůj sport bezmezně nemilují. Slavný americký boxer Muhammad Ali se nechal slyšet, že nesnášel každou minutu svého tréninku, ale říkal si: „Teď si to protrp a zbytek života prožiješ jako šampion.“ Nečekejte na to, až se vám bude chtít vyběhnout, a vyběhněte!

Zdroje: