Máte náš velký obdiv, jak se vám podařilo shodit čtrnáct kilo.
Zlom nastal s rozhodnutím, že se rozvedu. Podařilo se mi najít správnou cestu, sebe sama a pak to šlo. Shodila jsem to za pět měsíců.
Držela jste dietu, nebo jste jen trochu upravila jídelníček?
Upravila jsem si jídelníček. U mě funguje vyřazení sacharidů a keto dieta - protein, protein, protein a tuky. Počítání kalorií a zapisování do tabulek mi pak pomohlo se zorientovat. A samozřejmě pravidelný pohyb, hýbala jsem se nejméně pětkrát týdně, začínala jsem ve fitku. Aerobní činnost jsem na začátku vynechala, necítila jsem se na běh s nadváhou.
Daří se vám váhu držet?
Více méně. U mě jsou totiž 3 až 4 kila nahoru, dolů, normální. Naučila jsem se přirozeně vyřadit některé potraviny, zbožňuji pečivo, rýži, těstoviny, ale snažím se jim vyhýbat. Je to takový životní styl.
Pojďme už ale konečně k vaření. Kdy vás to začalo bavit?
K vaření jsem se dostala přes mamku, celý život nám přinášela teplo domova skrz jídlo. Pochopila jsem, že když vytvořím dobré jídlo, všichni okolo se mají dobře. Hodně jsem cestovala, ochutnávala různorodost světa a přes to vnímala kulturu dané země. Postupně jsem zjistila, že jídlo pro mě znamená mnoho a v osmnácti, když jsem se odstěhovala od rodičů, začala vařit jednoduchá jídla. Mamka nepekla, cukrařinu jsem si našla sama.
Ovlivnilo vás, co vaří vaše máma?
Ano. U ní jsem viděla lehkost, kterou by měl mít každý, když se postaví k plotně. Když začnu vařit, probudí se ve mě tanec a oheň. Při pečení ale zažívám něco úplně odlišného. Tam je to chemie, stoicita, racionalita a preciznost. Sladké je láska, dokážu ze své duše dát 120 procent. Jsou to dva různé světy, které miluju.
Vaříte často?
Denně, většinou jsou to jídla, která ani nestojí ani za zmínku. Opakující se a monotónní jídla.
To mě zajímá, mám hladového manžela, dvě děti, potřebuju právě ty opakující se rychlovky...
Točím stále dokola dietní kuřecí roládu, kterou dám do alobalu a vařím ve vodní lázni. Potom květákovou rýži, jím ji místo obyčejné, pro mě kalorické, rýže. Nadrobno rozmixovaný květák trochu povařím ve vývaru a orestuju na kousku másla. Vypadá to hezky, vypadá to jako rýže a nemá to skoro žádné kalorie. Miluju tuňákový steak, lososa a tak. Jednoduchá jídla do 15 minut.
Místo rýže a těstovin tedy zelenina?
Těstoviny bych jedla do konce života, ale přibírám po nich. Našla jsem krásnou alternativu - udon nudle, které jsou navíc hotové za tři minuty. Miluji je na asijský způsob - nejprve osmažím zázvor, pak přidám česnek, sójovku, špetku cukru a svíčkovou na nudličky obalenou v kukuřičném škrobu. To se zatáhne, maso je křupavé, přihodí se tam udon nudle a jíte. Zase patnáct minut.
Co vaříte, když máte hodně času?
Na Valentýna jsem dělala bezlepkové brownies s oříšky, spoustou čokolády, jahodami, krémem z mascarpone. Hlavní jídlo byla zase rychlovka, protože jsem nestíhala. Losos s gratinovanými bramborami. No dobře, ty trvaly hodinu a půl. Nestačí mít jen čas na vaření, ale také na nákup. Když si něco vymyslím, musím obrazit tři čtyři obchody. Například miluji hovězí rendang - pomalu vařené, až nakonec pečené hovězí maso v kokosovém mléce a kokosu. Je velmi aromatické, chutné, ale dělá se to čtyři hodiny. A k tomu nějaký pětihodinový dortík...
Posloucháte u toho také podcasty, nebo se soustředíte jen na vaření?
Poslouchám. Jsem ráda, když mi v kuchyni někdo něco povídá. Anebo hraje hudba. Zbožňuju krimi podcasty. Například Opravdové zločiny nebo Vražedné psyché. Je to vtipné, když porcuju dortík a někdo vzadu vypráví o tom, jak někoho vrazi naporcovali. Zní to asi strašně, ale já si přitom odpočinu.
Čím hřešíte?
Rychlými cukry. Sladké mi dokáže nahradit každou radost světa. Těžko si ho odepírám, nemám klapku, jsem na tom závislá. Neumím si dát kousek čokolády, půlku tyčinky. U mě funguje jen tvrdý dril. Anebo si řízeně řeknu: dnes je cheat day, pojď, dej si zmrzlinu, dej si nutelu, Linu.
Nutelu taky? A sušenku Linu?
No jéje, nutelou bych se nejraději natřela. Lina je moje nejoblíbenější sušenka.
Napsala jste kuchařku Vaříme nebesky. Jak se prodává?
Velmi dobře, rozhodli jsme se, že napíšu další - sladké recepty. Už si to promýšlím. Pro mě je sladké opravdu něco nebeského, nadpozemského.
Co dalšího kromě knížky plánujete?
Třikrát týdně pořádám kuchařské kurzy, každý druhý víkend působím ve Snídani na Nově. Chtěla bych vyrazit na nějaké food festivaly. Jednou bych si přála mít svoji vlastní show, 10-15 minutový pořad, kde bych mohla lidem ukázat, co miluju.
Prý jste se hodně spřátelila s kuchařem Zdeňkem Pohlreichem...
V jeho nakladatelství vyšla má kuchařka Vaříme nebesky a také ta, která se začíná “péct”, vyjde u něho. Je to skvělý člověk a opravdový vizionář. Párkrát jsem se teď objevila jako host v jeho novém kuchařském programu. Je svéráz a já zbožňuju, když lidé nechodí okolo horké kaše. S ničím se nepárá, ale na mě je vždy moc hodný.
Vaší nejbližší spolupracovnicí je maminka. Jak vám to klape?
Je součást mé firmy, spolupracujeme a tvoříme vše společně. Sama bych to nezvládla. Já jsem těma rukama a tváří, mamina tvoří backstage.
Profesionální vaření je doména mužů. Jak se vám v jejich světě žije?
Nechápu, proč to v dnešní době tak rozlišujeme. Ale vím, že jsem většinou jediná žena a to ještě k tomu amatér. Gastronomie je tvrdý boj - fyzický i psychický. A my ženy navíc chodíme na mateřskou. Když přijdu mezi kuchaře, jsem TA cukrářka. Ale mě to nevadí, jsem šťastná, že se od nich mohu učit. A když přijde na cukrařinu, jsou všechny oči na mně.
Žena v mužské profesi musí být vždy o trochu lepší. Souhlasíte?
To funguje v každém povolání. Ale já vám řeknu tajemství: my ženy jsme vždy lepší.
Bavilo by vás mít svoji restauraci?
Teď určitě ne. Jsem šťastná, že mohu dělat různé degustační večery, mohu se vzdělávat na stážích, pořádat kurzy, ale kdybych měla vlastní restauraci, jsem staticky na jednom místě a s velkou zodpovědností. A na to se necítím. Ale do budoucnosna by mě bavila kavárna s cukrárnou. Restaurace je mašinérie, silná káva.
Co jste vlastně vystudovala?
Mám bakaláře z mediální komunikace, inženýrský titul v oboru management, marketing. Trošku excelových tabulek, práce na počítači...
Takže si umíte vše spočítat a marketingově naplánovat...
Proto jsme ve firmě jen dvě. Škola mě naučila kreativitě, komunikaci na sociálních sítích, a mám štěstí, že si vše mohu managovat sama.
Prý ráda cestujete…
Ano, ale nemám na to čas. Když ho trochu vyšetřím, běžím na portál s letenkami a okamžitě letím pryč. Kultury a země vnímám přes gastronomii a vždy mi to obohatí duši. Protože skrz jídlo se umím vrátit zpět do dané země.
Nosíte tyto recepty v hlavě, nebo si je zapisujete?
Stačí mi napojit se na dané místo. V Bangkoku jsem měla nejpálivější kari na světě, stačí si vzpomenout, nemusím si nic zapisovat na místě. Pak si jen dohledám insipiraci na internetu. Teď mám vlastní kuchařku, tak jen nalistuju.
Vaříte sama podle sebe?
Ano. Jsou tam moje milované recepty, mám tam i nákupní seznam.
Překvapilo mě, že jste se zamilovala do běhání...
To je pravda. Nechápala jsem ho, všichni stále mluvili o endorfinech, které se po něm vyplavují no ke mě žádné nepřicházely. Ale zároveň jsem toužila absolvovat Spartan Race a půlmaraton. Proto jsem začala pomalu chodit na pásu a tím objevovat to pomyslné „čaro“. Abych se odměnila, pouštěla jsem si k tomu svůj nejoblíbenější podcast. Pokračovala jsem, dokud jsem se nerozběhla. Dnes běhám pět kilometrů za 35 minut, což je pro opravdové běžce jen rozcvička, zatím opravdu neřeším čas.
Pro spoustu žen je pět kilometrů krásné číslo.
Teď se to snažím protáhnout na deset. To přece za hodinku patnáct musím dát.
A co bude dál? Půlmaraton?
To je jeden z mých velkých cílů. A taky Spartan Race, který chci opět vyzkoušet na jaře. Pořád si ještě k běhání hledám cestu, ale jsem šťastná, že jsem pokořila další výzvu. Navíc jsem získala kondici, nezadýchávám se, nejsem rudá jako rajče, neumírám po doběhu a dostavují se konečně i ty endorfiny. Běh mi dává hodně, je to taková psychohygiena.
Kam chodíte běhat?
Přestěhovala jsem se na Letnou, mám blízko Stromovku, těším se na jaro a každý další výběh. V zimě běhám ve fitku, jsem háklivá na dýchací cesty.
Co byste doporučila ženám, které říkají: nesnáším běh, nikdy běhat nebudu, nemůžu?
Najděte si motivaci. Pro někoho je to hezké nové oblečení, pro jiného nové pohodlné boty. Ty jsou klíčové. Netlačte se do několikakilometrových vzdáleností, na začátku si nedávejte žádné cíle, zkuste se jen tak proběhnout, co to s vámi udělá. Mně pomáhá poslech podcastů. Své nejoblíbenější poslouchám jen ve fitku. Na pásu si dopřeju i svůj nejoblíbenější seriál. Pouze tam, nikde jinde. Motivuje mě i možnost vyzkoušet si, co tělo zvládne a kde jsou jeho limity. Mám ráda výzvy, překonávání sebe sama.
K tomu mnohým pomáhají chytré hodinky. Máte je taky? Sledujete si tepy?
Koupila jsem si levné hodinky, abych měla přehled o krocích a tepech, abych věděla, jak se hýbu. Dva měsíce jsem na nich zkoumala, jak moje tělo funguje, pak je odložila na poličku. Znám se. Sportovala jsem od dětství. Byla jsem vedená k basketbalu, tenisu, dlouho jsem hrála volejbal. Když jsem odešla od rodičů, začala jsem sportovat denně. Největší zlom přišel v době covidu, kdy jsem řešila problémy ve vztahu a s tím související psychické problémy. Nehýbala jsem se, váha šla nahoru, do toho začala soutěž MasterChef se všemi těmi krásnými jídly a novými chutěmi, které jsem musela objevovat. Přibrala jsem 14 kg.
Kdybyste přišla do klasické, staré cukrárny, co byste si objednala?
Dala bych si kremroli, anebo kávové zrno.
Zdroj: Osobní rozhovor autorky pro časopis Kondice, Besky
Kdo je Besky
Krásná, veselá a sebevědomá - tak na mě během focení a rozhovoru působila Veronika Beskydiarová přezdívaná Besky. Kuchařka - amatérka, která v roce 2021 vyhrála nejoblíbenější televizní kulinářskou show Masterchef. To jí změnilo život a dnes žije svůj sen. Má kurzy v Gourmet Academy, vydala knihu Vaříme nebesky a nyní začíná plánovat další. Tu věnuje sladkým receptům. "Veronika vždy inklinovala k pečení. Já jsem nikdy moc nepekla, nikdy mě to nebavilo, nemám vztah ke sladkému. Veronika ano," říká o své dceři její máma a pravá ruka Monika.
