Běh je přirozený pohyb, stačí nazout kecky a vyběhnout. Jenže platí to jen do určité míry. Brzy totiž zjistíte, že se moc neposouváte, co hůř, tu a tam vás někde píchne, začnou vás omezovat a sužovat bolesti. Problémy přitom mohou pramenit například ze špatných pohybových vzorců z dětství a mládí, dysbalancí a ochablých či stažených svalů způsobených sedavým způsobem života, z něhož vymizela většina přirozeného pohybu. Z toho plyne, že byste se neměli soustředit jen na to, jak rychle běháte nebo kolik kilometrů pokoříte, ale také na to, jak se hýbete. Satisfakcí za dobře zvládnutou techniku vám bude ekonomičtější a zdravější běh.

„Ekonomický běh znamená, že při něm vydáte jen tolik sil, kolik je nezbytně třeba. Takový běh se navenek vyznačuje ladností a plynulostí bez velkých výkyvů těžiště nahoru a dolů (skoky), ale i do stran (kolébání). Nedochází při něm k prudkému brzdění s nutností následného intenzivního zrychlování (odrazu),“ uvádí ve své Velké knize běhání odborníci Aleš Tvrzník s Davidem Gerychem.

Chybné provedení naopak vede k přetěžování pohybového ústrojí, především nosných kloubů. Problémy se přitom nemusí projevit hned, ale klidně až za čas. Zároveň se připravujete o efektivitu pohybu.

Na profíky nehleďte

Dobrou zprávou je, že na technice běhu lze poměrně snadno zapracovat. Čím dřív se do toho pustíte, tím lépe. Tělo snáz přijímá něco nového, než aby se přeučovalo zažité stereotypy. Běh představuje komplexní pohyb, z čehož plyne, že se musíme koncentrovat nejen na dolní končetiny a zapojení kotníků, ale i na polohu hlavy, trupu a pánve. Neméně důležitá je práce paží. Klíčovou fázi ze zdravotního hlediska i z pohledu výběru vhodné obuvi tvoří dokrok a následný odraz. Zažijte si jednotlivé body a snažte se na ně při běhu postupně zaměřit. Stejně jako zařazujete kupříkladu rychlostní tréninky, věnujte některé z vašich výběhů nácviku pěkného stylu.

Cenným pomocníkem je praktikování cviků běžecké abecedy. Prospěšné vám mohou být svižné úseky, stejně tak výběhy kopců. Pokud si sami nevíte rady, vyplatí se obrátit na zkušeného trenéra. Nesnažte se přitom napodobit běžce z čela startovního pole, vězte, že jejich technika je trochu jiná, což je dáno především jejich pokročilou úrovní a tempem běhu (navíc ani ne všichni eliťáci běhají ukázkově).

Nejčastější chyby

Dopadáte tvrdě na patu a příliš daleko před trupem. V běhu ‚sedíte‘ a nejste schopní dotáhnout odraz. Jste zlomení v pase, nebo naopak zaklonění.

Mácháte rukama kolem sebe a trup vám zbytečně rotuje. Nebo máte naopak stažená ramena a paže nepracují efektivně.

Kolébáte se při běhu, boky se příliš vychylují do stran. Nebo moc skáčete nahoru a dolů. Děláte příliš dlouhé kroky.

HLAVA by měla být uvolněná. Pohled směřuje před sebe, nekoukejte se do země. Pozor na přílišné předsouvání hlavy dopředu nebo choulení se s přitahováním ramen k uším. Představte si, jako by vás někdo za provázek tahal vzhůru.

PAŽE jsou klíčovou součástí běhu, pomáhají v pohybu kupředu. V tomto směru se také podél těla pohybují – vpřed a vzad. Pozor na přetáčení trupu a máchání rukama před hrudníkem či naopak do stran. V loktech je přibližně pravý úhel, chybou bývá propnutí lokte za tělem. Paže držíme DLANĚ nesvírejte křečovitě v pěst. Dobrou pomůckou je třeba představit si, jako byste mezi prsty třímali stéblo trávy.

Případně nechte prsty volně. TRUP je zpevněný v jedné přímce. Celé tělo je v mírném náklonu tak, aby nás vedl pohyb vpřed. Čím rychleji běžíme, tím je náklon citelnější. Pozor na lámání se v pase, zaklánění se nebo prohýbání se v bedrech. Při rekreačním běhu se KOLENO přední švihové nohy nedostává moc vysoko ani příliš před trup, jako je tomu u rychlejšího běhu. V momentě došlapu se koleno přední nohy pokrčuje jen mírně. Naopak ve chvíli zanožení se chodidlo zadní nohy nedostává tak blízko k hýždím, jako je tomu při rychlém běhu.

CHODIDLO a kotník fungují jako pružina a starají se o tlumení dokroku a následný odraz. Došlap je přes střed chodidla, čím vyšší tempo běhu, tím víc probíhá dokrok přes špičku. Vyvarujte se tvrdých dopadů na patu. Pozor také na nežádoucí dokrok přes vnitřní nebo vnější stranu chodidla.