Canicross je běh se psem, při kterém by měl pes pomáhat běžci svým tahem k lepšímu výkonu. Tato definice je ovšem trochu zavádějící, protože způsobů, jak se dá běhat se psem, je několik. Důležité je také ujasnit si, jestli chcete běhat závodně a naučit psa tahat anebo budete mít psa spíš jako parťáka u sebe a o jeho výkon vám až tak nepůjde. Podle toho si pak zvolíte výbavu, respektive postroj pro psa.

Dlouhý typ postroje vede od hlavy přes celou délku zad až ke kořeni ocasu. „Pes tak může dát do tahu veškerou svoji sílu. Zároveň je pro něj také nejpohodlnější. Ovšem jen v případě, že pejsek umí dobře táhnout, a na to je potřeba trénovat. Tento typ postroje je pro páníčky, kteří to s canicrossem myslí vážně,“ vysvětluje Karolina Cipro, trenérka a odbornice na běhání se psem. Pokud si vyberete dlouhý postroj, je nezbytná kvalitní příprava psa i páníčka. Teprve pak následuje společný trénink. Časem zjistíte, že se svým psem můžete doslova létat.

Další typ postroje, který nazýváme krátkým, je do půli zad pejska. V něm pes nemusí celou dobu táhnout, takže ho volí lidé, kteří se svým psem chtějí běhat hlavně pro radost a tah pro ně není zas tak důležitý. Spíš chtějí mít svého čtyřnohého miláčka pod kontrolou, aby se nezačuchal u každého stromku a neztěžoval jim běh. S krátkým postrojem je možné dovolit si i delší vzdálenosti. „Tím, že pes není neustále ve 100% tahu, je pro něj běh méně náročný,“ doplňuje Cipro.

Ke třetímu typu běhání se psem už postroj ani nepotřebujete, postačí pouze vodítko, na které si svého pejska občas přicvaknete. Jinak totiž běhá na volno. „Všechny typy běhů se psem mají svá specifika. Jedno ale mají společné – váš pes by měl mít po základním výcviku, měl by vás poslouchat, umět přijít na zavolání a zvládat základní povely. Tím se vyhnete problémům na trase při střetu s jinými psy nebo lidmi,“ říká Cipro.

Můžete běhat jen tak v lese pro radost nebo se účastnit závodů na různých úrovních. Pozitivní je, že běhat se dá do poměrně vysokého věku vašeho i psího. Určitě je ale potřeba vždy zohlednit věk a aktuální fyzickou kondici vaší i vašeho zvířete. Roli hraje i rasa psa – pro některé se běh nehodí. A co vám oběma společný běh přinese? Především dobrou náladu a kondici. Pro psa i jeho pána je běh velmi zdravý. „Je-li pes ve 100% tahu, nasvaluje si symetricky celá záda a kyčle. Tím, že jsou kyčle více obalené svaly, se snižuje riziko často obávané dysplazie,“ vysvětluje Cipro.

Pokud vašeho pejska společné běhání chytne, bude vás brzy pro svůj podíl radosti a zábavy tahat za nohavici z gauče a vám už nikdy nebude chybět běžecký parťák!

Kdy a jak začít trénovat?

Karolina Cipro doporučuje začít s běháním, jakmile je pes dospělý po psychické i fyzické stránce. „Určitě by to nemělo být dříve než ve dvanácti měsících. S bíglem nebo Jackem Russellem můžete běhat v roce, s většími a molosovitými plemeny doporučujeme začít v roce a půl, kdy je pes již plně fyzicky vyvinutý. Oproti tomu běhání na volno můžete se svým pejskem zkoušet už od šesti měsíců,“ vysvětluje Cipro. Pes si kondici buduje pravidelným běháním. Ideální samozřejmě je, pokud si ji budujete společně. „Lidé si často pořizují psy, aby byli sami motivováni k pohybu. Zvláště v období pandemie pejsků v rodinách hodně přibylo. Majitelé se chtějí se svým psem hýbat společně. Právě těmto ‚párům‘ společné běhání vydrží nejdéle,“ podotýká Cipro.

Jak už jsme řekli, pes vám musí rozumět, pochopit, co po něm chcete, a poslechnout vás. Začněte s ním chodit na výcvik pro štěňátka mezi jiné psy, socializujte ho. Berte ho na kratičké výběhy na volno. Navažte s ním vztah, a jakmile dosáhne dospělosti, můžete zlehka začít zkoušet tahání. Nejdříve jde o to, aby si váš pes na postroj zvyknul a pochopil, co znamená, když ho má na sobě. V tu chvíli jde stranou očuchávání, značkování a dovádění s ostatními psy.

Začněte zvolna s pár stovkami metrů a vzdálenost postupně zvyšujte. Vaše cílová vzdálenost by měla být 4 až 5 km. Trénovat byste měli společně třikrát týdně. Podle Karoliny Cipro dělá pes pouze věci, které ho baví. Počítejte s tím, že i línějšího psího parťáka začnou tréninky bavit zhruba po třech týdnech. Za tu dobu zároveň pocítíte i vy zlepšení své fyzické kondice. Optimální týdenní trénink pro vás i vašeho pejska zahrnuje jeden trénink na volno, kdy si vy i váš psí parťák budujete obecnou vytrvalost, jeden trénink v tahu, při kterém běháte společně krátké úseky, při nichž váš pes trénuje výbušnost, a posledním typem tréninku je jízda v tahu na koloběžce. Tím si váš pes trénuje tah ve vyšší rychlosti. Podle Karoliny Cipro mají psi tento typ tréninku rádi právě kvůli rychlosti.

Poslední důležitá věc je pestrost. Psa musí trénink bavit, proto střídejte místa, typy povrchů, délky tréninku a berte si s sebou různé sparingpartnery, psí i lidské. Po tréninku nebo i v jeho průběhu se nebojte svého psího kamaráda odměnit a pochválit, když se mu něco povede, nebo jen za snahu. Hlavně se vyhněte trestům a přetěžování, to byste mohli se společným běháním rychle skončit.

Co budete potřebovat?

Řekli bychom: postroj, boty a les, ale tak jednoduché to zase není. Nejdříve si musíte ujasnit, jak vážně to s canicrossem myslíte a jaký typ postroje svému psímu parťákovi pořídíte. S krátkým postrojem bude váš psí miláček lépe ovladatelný. Zároveň mu dáváte možnost méně táhnout.

Oproti tomu dlouhý postroj, kdy je pes ve stoprocentním tahu, je vhodný i na závody. Podle Karoliny Cipro se dlouhý postroj stává pejskovou pátou nohou. Podmínkou je ovšem právě tah. V opačném případě se totiž postroj hýbe, psovi se může vyvlíknout a všechny tyto komplikace jsou pro něj přinejmenším nepříjemné. Kromě typu postroje je důležitý i tvar okolo krku a jeho celková mohutnost. „Vybírejte si z postrojů, které mají u krku tvar ‚véčka‘. Ty ‚účkové‘ mohou tlačit na dýchací cesty. Vnímejte i polstrování okolo krku. Je-li příliš mohutné, může psa limitovat v přirozeném pohybu předních končetin, začne cupitat a přední nohy méně zatěžovat, čímž dojde k přetížení svalů mezi lopatkami. V tu chvíli máte zaděláno na problém,“ varuje Cipro.

Stejně jako správný postroj je důležité vybrat i vhodné vodítko s amortizérem. To je čast vodítka, která má za úkol odpružit nerovnosti pohybu člověka a psa. Nesmí se stát, že vodítko škubne. Škubnutí je pro psa velmi nepříjemné a může mu zkazit radost z pohybu. Další nezbytností je opasek a sedák pro běžce. Při výběru vnímejte, že tah musí jít přes váš zadek, nikoli přes bedra. Tah v bedrech totiž způsobuje automatické prolomení v zádech a zaklonění, které vede k běhu po patách, což je velmi nezdravé a bolestivé. Ideální je zajít si na trénink vedený profesionály, kde vám s výběrem i správným používáním postroje, opasku a sedáku poradí. Pokud se rozhodnete pro běh na volno, postačí vám vodítko, na které jste zvyklí.

Jak si trénink zpestřit?

Nejjednodušší je vyrazit na závody. Ty jsou pro psa skvělou motivací díky jiné atmosféře a pro vás ukazatelem, jak se společně s hafanem zlepšujete. Na začátek je dobré vyzkoušet nějaké kratší závody, třeba na 2 až 3 km. Ale můžete také volit neobvyklé disciplíny, jako je třeba Dog biatlon – běh na 3× 900 m se zastávkou na střelbu z laserové malorážky (střelba je jen na 6 m a strefit se není nemožné) – nebo třeba překážkový závod, kde musíte prokázat mimo fyzické výkonnosti i ovladatelnost psa. Na tratích kolem 3 km je 15 až 20 překážek. „Vyhrávají pouze sladěné páry. Nejde vzít dokonalého atleta i psa a dát je dohromady. Mezi vámi a psem musí panovat absolutní souhra,“ vysvětluje Cipro.

Tipy a triky

Pro vašeho psa je důležité, aby poznal co nejvíce tras a povrchů, jen tak ho běhání s vámi bude bavit. Nejlépe se mu bude běhat po trailových cestách, které mu umožní nejpřirozenější pohyb a trénování rovnováhy. Nejméně příjemný je pro pejsky asfalt, zvláště ten letní horký.

Pozor na ostré kameny, mohou psa poranit. Pro tento účel se prodávají speciální psí botičky, které packy ochrání. Podobné, ale tenčí botičky je psovi dobré pořídit do sněhu. Zabráníte tak tomu, aby psovi packy rozpraskaly.

Opatrně na seběhy. Při nich totiž psa brzdíte, má tendenci běžet rychleji a nárazy jsou pro něj podstatně menší než pro vás. Pokud váš pes patří k menším plemenům, dokážete ho na vodítku přitáhnout. Jestliže ale vlastníte vlčáka nebo labradora, naučte ho z kopce běžet za vámi. Jinak se z něj budete řítit vyšší rychlostí, než vám bude příjemné. Naučit psa netáhnout ale můžete, až když zvládne dokonale táhnout, takže si zpočátku seběhy radši odpusťte.

Psí sportovci potřebují stejně jako ti lidští při vyšší fyzické zátěži dokonalou výživu.

Pokud se psem trénujete 3–4× týdně, je dobré mu podávat kloubní výživu už od raného věku. Nikdy nezapomeňte na dostatek tekutin – i váš pes potřebuje dodržovat pitný režim. Karolina Cipro své psy 1–2 hodiny před tréninkem cíleně napájí vodou s rozdrobenými piškoty nebo se speciálním energetickým nápojem. Platí, že na 1 kg váhy by měl pes vypít 15 ml tekutiny.

Největší riziko pro vašeho psa je přehřátí. Vadí teplo i dusno. Jakmile u svého psa zaregistrujete první příznaky přehřátí, okamžitě přerušte trénink a nechte ho odpočinout. Před tréninkem v teplejším počasí je dobré psa namočit vodou.

KAROLINA CIPRO Od dětství se věnovala výcviku psů. Společně s manželem se od roku 2013 zabývají propagací canicrossu, pořádají tréninky i závody. V současné době se s německým ohařem věnuje převážně horskému běhání na delší vzdálenosti.