Bosá chůze stejně jako bosý běh mohou vypadat jen jako další z módních vln. Opak je ale pravdou. Našim předkům nezbývalo nic jiného než se pohybovat bosky, neboť žádnou obuv neměli. Také první z vynalezených bot zhruba před čtyřiceti tisíci let měly sloužit výhradně jako ochrana plosek nohou před poraněními způsobenými povrchem, po kterém se lidé pohybovali. Rysy moderní obuvi, jako například zvýšení paty, podpora klenby či odpružení špičky, se začaly objevovat až někdy v sedmdesátých letech dvacátého století, jak uvádí ve své diplomové práci, nazvané Vliv minimalistické obuvi na mechaniku došlapu u vytrvalostních běžců, Jan Urbaczka z Ostravské univerzity.
Bosoběh znovu zpopularizovala známá kniha Born to Run od Christophera McDougalla. Nejsou to ovšem jen ‚nejzdravější a nejšťastnější běžci‘ z indiánského kmene Tarahumarů, kteří bosému běhu blahořečí. Několikanásobný olympijský šampion Etiopan Abebe Bikila dokázal bez použití bot dokonce zvítězit pod šesti kruhy v novém světovém rekordu. Mezi ženami vyčnívá jméno Zola Budd, která roku 1984 stanovila ženský světový rekord v běhu na 5 kilometrů.
„Boom běhu naboso pozorujeme již zhruba sedm let. Ze začátku bylo mnoho lidí skeptických a objevovaly se názory, že jde o trend, který zanedlouho pomine. O sedm let později je zájem nejen o běh, ale i chůzi naboso stále větší. Lidé se nejvíce za posledních padesát let zajímají o zdravý a pohodlný pohyb a vyhledávají obuv, která nekřiví prsty u nohou a umožní cítit zem pod nohama. Nedomnívám se, že by se na této situaci mělo něco měnit. Usuzuji tak z rostoucích prodejů a rostoucího počtu značek,“ říká Kamil Vedral, výhradní distributor značky Vivobarefoot v České republice a na Slovensku. Ročně u nás prodá více než čtyřicet tisíc párů bot a podotýká, že nejrychleji stoupá kategorie dětského barefootu, následovaná trendem cvičení v posilovnách.
Vnímavá chodidla
Aby bylo jasno, rozhodně vás nechceme nabádat k tomu, abyste svou tlumenou obuv pohřbili na dně botníku a začali bosky trénovat na maraton. Zkuste svým chodidlům jen dopřát nový impuls. Hlavně zvolna a trpělivě.
„Všem, kteří chtějí zkusit bosý běh, doporučujeme, aby začali chůzí naboso. Chodidla, která byla roky uvězněná v tlumených botách s úzkou špičkou a velkým dropem, potřebují čas, aby si zvykla na nové vjemy a neomezený prostor pohybu,“ upozorňuje Vedral. Odložte domácí pantofle, hlavně ale zkuste ‚trénovat‘ na zahradě či v přírodě.
Pro začátek můžete své běhání čas od času zakončit pěti až deseti minutami lehkého pomalého klusu bosky po trávě. Ostatně to je skvělý doplněk a rozptýlení pro všechny bez ohledu na to, jestli se později chystáte tlumení odložit (víceméně) docela. Dovolíte tak chodidlům přirozeně a aktivněji pracovat, zapojí se svaly a šlachy, které se běžně (tolik) nezapojují.
Technika běhu je v barefootové obuvi odlišná. „Základními principy přirozeného běhu je došlap, rytmus, uvolnění a zejména vzpřímené držení těla. Ve skutečnosti dle Leeho Saxbyho (trenér barefoot running, spoluautor studií biomechaniky, pozn. red.) stačí dodržet vzpřímené držení těla a vše ostatní z toho vzejde správně tak, jak by mělo. Došlap se pak odehrává na přednoží, nikoli na patu,“ říká Pavel Křenek z liberecké prodejny Bosá noha, sám vyznavač barefoot běhu. Podle něj si člověk techniku šetrnou k tělu osvojí nejlépe právě bez bot nebo v barefoot botách. „Čím menší ovlivnění chodidel botami, tím lepší je jejich funkčnost a vnímavost. Když chráním chodidla botou, běžím nevědomě a nešetrně k tělu nad chodidly. Vlastně si tím vyřadím z provozu ty nejdůležitější senzory a ochudím mozek o informace, které potřebuje k řízení pohybu, aby byl pro tělo šetrný,“ doplňuje.
Ale pozor, opačně to nefunguje. „Je důležité si uvědomit, že byť má barefoot obuv nesporné benefity, nejde o zázračnou botu, která vyřeší špatnou techniku a nesprávné návyky. Pozvolný přechod zaručí, že si běžec nezadělá na další možné problémy,“ podotýká Kamil Vedral.
Běžci, který týdně naběhá okolo 70 kilometrů, doporučuje snížit vzdálenost o dvě třetiny a hodně zvolnit. Postupně by pak měl sám vycítit, zda už může přidávat. Zcela zásadní je napojit se na své tělo a umět naslouchat jeho signálům.
Návrat k přirozenosti
Netlačte na pilu. „Skutečně dobří bosoběžci tvrdí, že postupně začali snižovat sklon svých chodeckých bot až do nuly. Kolikrát to trvalo klidně i déle než rok. Tím pádem se nenásilně zpevní to, co se má zpevnit, a protáhne se, co je zkrácené. Poté začali pomalu a střídavě pobíhat v méně odtlumených botách, posléze v minimuskách, načež to začali prokládat pětiprsťáky, až se ve finále zuli dočista. Tento postup s hlavní zásadou ‚nikam nespěchat‘ považuji za nejrozumnější a při troše štěstí i za udržitelný,“ popisuje trenér Michal Vítů.
Nezainteresovaným pojmy často splývají. Přitom je mezi minimalistickou a barefoot obuví patrný rozdíl. Barefootové modely, jejichž cílem je neomezovat chodidlo v přirozeném pohybu, mají širší špičku a disponují nulovou podporou nožní klenby. Předně se ale liší v tloušťce podrážky – barefoot obuv má maximálně ohebnou 3 až 6 milimetrů tenkou podrážku, jejímž jediným úkolem je chránit proti oděru.
Takzvané ‚minimusky‘ mají podrážku silnější. Dá se říct, že minimalistická obuv leží někde na pomezí mezi klasickou a barefoot botou. Proto je také přechod prvně na ni snazší. A také logičtější. Ostatně minimalistický běh je rozšířenější než ten opravdu bosý.
Cenově se minimalistické a bare foot boty pro běh příliš neliší od těch tlumených. Mohlo by se zdát, že méně vydrží, to ale Pavel Křenek z vlastní zkušenosti vyvrací. „Ve svých botách mám odběháno dvanáct set kilometrů, v rámci zvědavosti na životnost podrážky dokonce z osmdesáti procent po asfaltu, a kromě očekávaného opotřebení jsou naprosto v pořádku. Záleží ovšem na řadě faktorů, jako je styl pohybu nebo hmotnost běžce.
Nicméně nehrozí žádné poničení mezipodešve nebo ztráta funkčnosti tlumení došlapu, jak to bývá u klasických bot,“ pochvaluje si Křenek.
Trendem na poli barefoot obuvi je kromě vysoké trvanlivosti a co nejtěsnějšího přiblížení k bosému pohybu snaha vytvořit botu co nejšetrnější k životnímu prostředí.
Je to pro mě?
Podle dlouholetého běžce a trenéra Michala Vítů by minimalistický a bosý běh měly zůstat zapovězeny:
Lidem s nadváhou, naprostým začátečníkům, ale i běžcům dopadajícím na patu, kdy na pohybový aparát působí mnohem větší nárazy. Bez tlumených bot by se toto negativní zatížení ještě násobilo, zvyšuje se riziko úrazů a únavových potíží. Těm, kteří si nejsou jisti svou technikou běhu. „Za největší problém považuji zatnutí svalstva, kdy se nohy v podvědomém strachu z netlumeného nárazu stáhnou. Výsledkem je cupitání po špičkách mimo osu těla, kdy dostávají šíleně zabrat chodidlové šlachy, achilovky, lýtka, ale třeba i hýždě,“ upozorňuje Vítů. Tvrdý dopad na patu je podle něj nežádoucí, nicméně v oporové fázi a při odrazu je její úloha důležitá (bez paty dochází opět k nežádoucímu cupitání po špičkách). Lidem, kteří mají problémy s postavením pánve či páteří nebo které sužují asymetrie pohybového aparátu. Vyšetření u fyzioterapeuta napoví.
Zdroje:
Kondice 6/2020
