Na rozhovor a focení jste dorazila rovnou z fitka. Chodíte cvičit každý pátek odpoledne, nebo to dnes byla výjimka?
Vůbec to není výjimka, moje pátky odpoledne patří tréninkům s trenérem Pavlem Šalitrošem, a to už nějaké dva roky, možná i déle. Do fitka se pokaždé moc těším, pravidelně obměňujeme cviky, takže se vždy naučím i něco nového, a následujících šest dnů si ty cviky opakuju.
Býváte po tréninkách hodně zničená?
Když posilujeme spodní část těla, tak mě druhý den většinou nohy bolí tolik, že už nejsem moc ničeho schopná! Vstávám pak celá bolavá. Většinou ale cvičím tak, že jeden den trénuju spodek těla, druhý den vršek a třetí den si dávám volno, takže to pak jde a svaly mají možnost si odpočinout a regenerovat.
Prý jste na sebe, co se týče fitka, docela tvrdá!
Posiluju pravidelně čtyřikrát do týdne, tak mi to vyhovuje. Silový trénink pak prokládám třeba tenisem, který jsem začala hrát v létě a člověk se u něj hezky zapotí. A jeden den v týdnu mám nějakou delší procházku či túru s přítelem.
Co děláte, když se vám někdy hýbat fakt nehce?
Tuhle nechuť pociťuju spíš v dlouhodobějších úsecích. Někdy je to i celý měsíc, kdy jsem unavená a na cvičení nemám moc náladu. Ve většině případů se ale přemůžu a cvičit stejně jdu. Naštěstí mám docela pevnou vůli. Spíš je to ale tak, že se do fitka vyloženě těším, protože si tam odpočinu i mentálně. Člověk tam neřeší problémy, poslouchá hudbu v uších, a odreaguje se. A ten pocit po tréninku je nejlepší věc na světě, neznám nic lepšího, co by mi to nahradilo! Cítím se pak dobře, a to je podle mě klíčem k pravidelnosti. Když vás cvičení baví, nechcete ho vynechávat.
Pamatuju si vás z celorepublikové vánoční kampaně, kdy jste byla vidět ve spodním prádle na billboardech po celém Česku. Máte pocit, že se vaše tělo od té doby změnilo?
Do té kampaně mě oslovili v roce 2019, a po pravdě – tehdy jsem vůbec necvičila. Dva měsíce předem jsem se dozvěděla, že budu mít billboardovou kampaň, a já si tehdy řekla: Aha, to bych se sebou asi měla něco udělat! Za tak krátkou dobu to ale samozřejmě moc nejde. Do té doby jsem se vůbec nehýbala, kdysi jsem sice tančila, ale v maturitním ročníku jsem s tancem přestala a pak už nedělala nic. Se svojí postavou jsem tedy vůbec nebyla spokojená.
Přesto jste do té kampaně šla...
Není tajemstvím, že fotky se následně upravují, prochází retuší. Neříkám, že by mi fotografové zeštíhlovali břicho nebo ořezali některou část těla, ale měla jsem třeba mnohem větší celulitidu, kteru mi šikovně vyhladili. S výsledkem jsem tedy byla v pohodě, i když jsem věděla, že taková nablýskaná ve skutečnosti nejsem. Ale chtěla jsem být. To odstartovalo moji motivaci ke cvičení.
Jak jste začínala?
Chodila jsem do fitka, ale upřímně jsem moc netušila, co tam dělat. Většinou jsem chodila na běžeckém páse a to bylo tak všechno. Potom udeřil covid. Toho jsem využila, řekla jsem si totiž, že konečně mám spoustu času začít se sebou opravdu něco dělat, že už není místo pro výmluvy. Cvičila jsem tedy sama doma, a výsledky skutečně přišly, i když nebyly takové, jaké se objevily, když jsem pak začala cvičit s osobním trenérem.
Toho jste si našla sama?
Dala nás dohromady náhoda. Seznámili jsme se na focení jedné kampaně, asi rok a půl poté, co jsem začala cvičit doma. Součástí kampaně bylo i setkání s mými fanoušky a právě cvičení. Přišlo mi ale hloupé, abych předcvičovala sama, když nejsem žádný odborník. Pavel Šalitroš byl na tu akci pozvaný taky, tak jsme se domluvili, že budu cvičit pod jeho dohledem. Od té doby to spolu ve fitku táhneme.
Je na vás přísný?
To si pište, a jak! Ale já to mám ráda. Vždycky vidím velký rozdíl po mém pátečním tréninku pod jeho dozorem, kdy mě nenechá jen tak něco flákat a nutí mě docvičit sérii až do konce, i když ho občas prosím, ať skončíme. Když cvičím sama, někdy si sérii odpustím, nebo některé cviky neudělám pořádně, a je to znát. Na našich tréninkách občas padají hodně sprosté nadávky na jeho adresu, naštěstí si to Pavel nebere osobně, je už zvyklý (smích).
Z vašich vlogů mám dojem, že se stravujete přímo ukázkově. Hlídáte si hodně stravu?
Já mám s jídlem dlouhodobě takový zvláštní vztah. Dříve jsem trpěla poruchou příjmu potravy, i když jsem ji neměla diagnostikovanou, protože jsem se s tím nikde neléčila. Měla jsem ale období, kdy jsem si pečlivě počítala kalorie, tehdy jsem jich nepřijala více než 800 za den. Což je samozřejmě strašně málo. To se ale bavíme o době na základní škole, kdy jsem ještě nevystupovala na sociálních sítích. Nicméně se se mnou ten nezdravý vztah k jídlu táhl celé roky.
Kdy přišla změna?
Asi, když jsem začala cvičit s Pavlem, který mi sestavil jídelníček na míru. Ne že bych ho striktně dodržovala, ale nasměrovalo mě to k tomu, že jsem si začala víc vařit, sledovat složení potravin, jíst více bílkovin a tak dále. Není to ale tak, že bych se v jídle extrémně hlídala a něco si zakazovala. Já mám tu výhodu, že mi chutná zdravé jídlo, miluju ovoce i zeleninu. Od té doby, co mám přítele, jim navíc i častěji a více pestřejších jídel. Také už se na jídlo tolik nezaměřuju a neřeším ho. Jednou za čas si dám i fast food, když mám na něj chuť. Shrnula bych to asi tak, že se snažím netláskat, ale ani se nijak výrazně neomezuju.
Řešila jste tu vaši poruchu příjmu potravy s nějakým odborníkem?
Ne, nikdy jsem nebyla na terapii, ani ničem podobném. Prošla jsem si tím sama a určitě to nebyl pro mladou holku normální stav. Zajímavé je, že dnes si tím prochází velká část lidí. Kdybych se mohla vrátit do svého mladšího já, asi bych si nechala pomoct od profesionálů. Mohla jsem to mít už dávno vyřešené, a nemusela jsem se kvůli jídlu tak dlouho trápit.
Doba sociálních sítí nahrává trendu dokonalého těla. Proto se už i velmi mladé dívky porovnávají s dospělými ženami, chtějí vypadat jako ony. Jak vnímáte svoji úlohu influencera, který má na děti v tomhle směru zásadní vliv?
Snažím se k tomu přistupovat zodpovědně. Ukazovat jim hlavně pohyb, protože si stojím za tím, že hýbat by se měl skutečně každý. Co se týče jídla, tam už má každý nějaké preference, zdravotní omezení a podobně. I proto se moc nepouštím do ukazování jídelníčku, maximálně nasdílím nějaký můj oblíbený recept, ale nechci lidem dávat záminku k tomu, aby mi mohli komentovat to, co jím.
Vyjadřovali se vaši sledující často k tomu, co jíte?
Jasně, lidi obecně píšou, že toho jíte moc málo, nebo naopak moc. Proto tuhle část nechávám na odbornících, kteří tomu rozumí. Já se do role nějaké poradkyně nepasuju. Vždycky raději ukážu sport, protože ať už je to fitko nebo tenis, tak pohyb je strašně důležitý pro jakoukoliv generaci.
Jak s kritikou pracujete? Přeci jen na sítích působíte přes 7 let, za tu dobu vám asi muselo přijít spoustu negativních komentářů.
Určitě, ale člověk jak stárne, tak se i vyvíjí a nemá už čas ani chuť číst všechny komentáře. Nejlepším lékem na to je zaměstnat si hlavu něčím jiným. I když na druhou stranu, pak se k vám nedostanou ani ty hezké zprávy. Je vlastně docela náročné neztratit se v tom. Když jsem byla ale mladší, vnímala jsem nadávky o dost hůře než teď. Dnes si je tolik neberu k srdci, jsem si vědoma toho, jaký jsem člověk a jak zacházím s lidmi. Ani si nevzpomínám, kdy naposledy mě nějaká urážka zasáhla.
Čekala jste tehdy v pubertě, že vás budou sociální sítě živit tak dlouho?
Myslím, že ne. Ale ráda bych na internetu zůstala co nejdéle, protože mě to baví a troufám si říct, že jsem v tom dobrá. Moje silná stránka jsou videa na Youtube. Mnoho mladých influencerů, kteří dnes začínají, se zaměřují primárně na Tiktok a Instagram, ale už neprohlubují vztah se sledujícími prostřednictvím vlogů. Samotnou mě natáčení videí baví, i když je to opravdu náročné, hlavně co se týče času.
Máte tým lidí, který by vám s obsahem pomáhal?
Vůbec ne. Dělám si všechno stále sama, jediným členem mého týmu je moje maminka, která mě zná nejlépe a máme spolu opravdu blízký vztah. Proto mě fotí, zná dobře moje úhly i moji představu o tom, jak by fotka měla vypadat. Jinak videa si točím i stříhám sama, a už roky přemýšlím o tom, že bych si najala někoho externího. Pak bych sice měla více času na natáčení, na druhou stranu mám svůj osobitý styl a rukopis, a sledující vycítí, že od začátku do konce jsem tu práci odvedla sama.
Co vlastně říkali rodiče, když jste v šestnácti začala vydávat na Youtube?
Já měla už od dětství ráda různé reality show, zpěváky, tanečníky. Brzy jsem začala psát blog, takže rodiče věděli, že jsem takový internetový blázen. Pak jsem se jen z psané verze přetransformovala do té mluvené. Tenkrát ale Youtube nebyl tak rozjetý, nicméně rodiče brzy pochopili, co dělám, protože jsem měla celkem rychlý vzestup. Mamka asi ze začátku moc nevěřila tomu, že by videa měla takový potenciál, oba rodiče mě ale vždycky podporovali ve všem, co dělám.
Letos měl v kinech premiéru film Cool girl, kde jste si zahrála hlavní roli. Jaká to byla zkušenost?
Bavilo mě to moc! Při natáčení jsme si užili spoustu legrace, přišlo mi to jako natáčet jedno dlouhé video na Youtube, nebyl to žádný stres. Jsem si vědoma toho, že film schytal velkou vlnu kritiky, ať už oprávněně nebo ne, to nechám na lidech. Myslím si, že cílová skupina byla od začátku jasně daná, je to snímek pro mladé holky, ne pro masové publikum. Když se do budoucna naskytne nějaká další herecká příležitost, budu jedině ráda. A když ne, jsem s tím taky v pohodě.
Zdroj:
Anna Šulcová
