Je jedenáct hodin večer, když přebírám cyklistickou štafetu na rozbité cestě někde v polích kousek od Hodonína. Vyšlapu kopec a nahoře, než se mi správně chytne navigace, objedu dvě kolečka. Trasu 2222kilometrového maratonu mám staženou a uloženou v mapách Seznamu. Stejně odbočím špatně, na což mě upozorní zatroubení týmového auta, které mě mezitím dojelo. Zapíná dálková světla, kluci dávají maják na střechu a já na kole vyrážím na další noční šichtu. Židlochovice, Klobouky u Brna, Čejč, Mutěnice, Kyjov, tady to musí být krásné, říkám si, když jedu po široké silnici. Krásný asfalt, vlídný, lehce se vlnící profil… Tady by kilometry ubývaly samy, nebýt toho protivětru ve tváři. Hodinky Garmin ukazují, že jsem ujela 56 kilometrů, když se nechávám střídat.


Náš tým My jsme Ostrava vytvořený Nadačním fondem My Dominika a Silvy Kotulových tvoří dvě auta, osm nadšených cyklistů, z nichž jsou dva handicapovaní. Bojovník Patrik nemá ruku, Dominik se nikdy nedal stoprocentně dohromady po havárii na motorce a svůj úraz bere jako pozitivní změnu směru svého života. Jsme tým, zmizely tituly, funkce z práce, pomáháme si, občas se pohádáme, licitujeme a hlavně se máme rádi.


Jedeme nonstop s krátkými přestávkami na předávku trackeru (zařízení, které sleduje náš pohyb). Někdy jsme spali tři hodiny, jindy zůstali vzhůru celou noc, jednou jsem usnula v autě uprostřed slova s navigací v ruce. Zažili jsme spoustu legrace, byly to nervy, občas jsme po sobě křičeli, nechybělo závodní nadšení, každý z nás vystoupil ze své komfortní zóny, každý z nás se o sobě něco zajímavého dozvěděl. Když jsem to doma spočítala, vyšlo mi, že jsem z celkové porce 2222 km ušlapala 374 km, zdolala 4130 výškových metrů a naspala 13 hodin za čtyři noci.


Byla to prostě Cesta za snem, jak se nazývá pořadatelská organizace. A největší radost mám, jak se nám podařilo propojit náš svět se světem handicapovaných a hlavně podpořit patrona týmu Vojtíška, který se s četnými komplikacemi narodil ve 29. týdnu s váhou 1350 g (sbírka na jeho podporu stále běží na transparentním účtu 240222091/2010 pod v.s. 012022).


„Není nad to si v rámci vlastní dovolené užít čtyři nonstop dny skoro bez spánku mimo komfortní zónu, v horku nebo v dešti… Ale stálo za to! Aspoň já se bavil!“ shrnuje to za všechny nejúspěšnější český paralympijský cyklista Jiří Ježek, který se závodu zúčastnil v týmu We Love Cycling.

Zdroj: Kondice