S Jitkou jsme se potkali v přírodní rezervaci Slavičí údolí v Praze a ukázalo se, že dlouhé vyjížďky není potřeba, že celý náš workshop – jak vybrat zatáčku, zdolat překážku nebo se chovat ve sjezdu – se může odehrát na pár metrech. „Kolo nabízí nespočet možností, kde a jak se dá trénovat. Navíc si mohu tréninky časově přizpůsobit. Pohybuji se v přírodě, nejsem nikde zavřená,“ vypráví a hned dodává, že by cyklistiku doporučila každému. „Od dětí přes dospělé až po seniory. Je to příjemný pohyb, který nezatěžuje klouby,“ dodává trojnásobná mistryně České republiky v závodech na horských kolech.
Tady je 11 triků, které je třeba si osvojit pro jízdu na kole v terénu:
1. Správný posed
Na kole vás nesmí nic bolet. Základem je správně vybrané kolo a nastavená výška sedla a řídítek. Velikost kola se odvíjí od naší výšky, kdy každý výrobce má „tabulku velikostí“. Ženy mají většinou delší nohy a kratší trup, proto je dobré volit kratší představec, aby na kole nebyly tolik natažené. Výška sedla se laicky dá nastavit tak, že když sedíte a máte patu na pedálu, noha by měla být lehce pokrčená, ne natažená.
„Nekupujte kolo přes internet nebo proto, že je zlevněné. Běžte do specializovaného obchodu, který nabízí více značek, nechejte si poradit a vyzkoušejte ho. Kdo tráví na kole více času, měl by investovat do body-fitingu, může tak předejít zdravotním problémům,“ radí Jitka.
2. Pohled vpřed
Ať už jedete po rovině, anebo do zatáčky, vždy se dívejte dopředu. Koukat se jen před přední kolo je jednou z největších a nejčastějších chyb cyklistů, se kterou bojuje i Jitka Čábelická. Překážka nás nesmí zaskočit, musíme s ní počítat dopředu. A jak se chovat v zatáčce? „V momentě, kdy začnu točit, jde pohled ven ze zatáčky, koukám se, kam chci jet,“ říká Jitka. „Pokud je to ostřejší zatáčka a jedeme rychleji, je dobré si před ní trochu přibrzdit a často i podřadit, ať po výjezdu mohu začít normálně šlapat. Tím pádem se nezaseknu na těžkém převodu,“ radí Jitka Čábelická.
3. Jak na přehazování
S pohledem dopředu souvisí i další důležitý bod – přehazování. Jitka doporučuje sledovat terén, a když vidíme zlom – do vrchu nebo sjezd, kámen či překážku na cestě –, začít pomalu řadit. „Ale s citem. Ne rovnou o tři převody, to většinou špatně končí.“ To samé před zatáčkou, aby měl člověk při výjezdu lepší plynulost šlapání a neztratil rychlost. Nezapomínejte si podřadit také před křižovatkou.
4. Prst na brzdě
Ať už projíždíte zatáčkou, nebo sjíždíte v terénu z kopce a potřebujete si přibrzdit, není třeba dlouhého mačkání brzdy. Stačí si klepnout do zadní brzdy, už to kolo dostatečně zpomalí, a navíc nedojde ke smyku. Jitka doporučuje i další závodnický trik: během jízdy v terénu mít jeden prst vždy na brzdách pro případ rychlé reakce, kdyby se něco stalo.
5. Nohy vodorovně
Důležitý je také postoj nohou při průjezdech zatáčkami. Hodně cyklistů (obzvlášť těch, kteří jezdí na silničních kolech) mívá vnější nohu dole (když zatáčím doprava, mít zvednutou pravou nohu a levý pedál dole), ale Jitka doporučuje stát na šlapkách vodorovně, lépe se tak pracuje s kolem, hlavně pokud máme více zatáček za sebou. „Je jedno, která noha jde dopředu, jak je to komu příjemné. Ani první způsob není špatně.“
6. Jít ze sedla
Na nerovnostech i ve sjezdech je lepší zvednout se ze sedla, na pedálech jakoby stát. Pracovat s těžištěm. S kolem se pak lépe manipuluje. „V závodě bývá jen pár míst, kde si v technických pasážích mohu sednout. Většinou potřebuji pracovat s kolem, v momentě, kdy sedím, neudělám s ním nic,“ dodává Jitka. Jízda ze sedla je i dynamičtější způsob jízdy do kopce.
7. Pokrčené ruce
Dalším důležitým trikem v terénu jsou lehce pokrčené ruce. Terén je dobré kopírovat i rukama a během jízdy pracovat s těžištěm celého těla. Namístě je také nebýt v terénu strnulá, je třeba jezdit uvolněně. V zatáčce je pak lepší přestat šlapat, hezky to řídítky dotočit/prokroužit a pak pokračovat ve šlapání dál. K tomu je ale potřeba mít dostatečnou rychlost.
8. Jak na překážku
Ať už chcete vyskočit na chodník, nebo přejet v lese větev či pařez, je důležité nadlehčit přední kolo, než překážku zdoláme. Není dobré jen přijet k překážce, udělat „drc“ a přejet to. Pohyb vychází od rukou, jedná se o jakési trhnutí. I Jitka ovšem přiznává, že to pro ni samotnou nebylo lehké. „Tahala jsem řídítka jakoby k sobě a to není dobře. Musíte kolo jakoby vyhodit před sebe, tím se nadlehčí a překoná překážku. V tréninku tomu říkáme ‚udělat striptéra‘, ‚odhodit kalhoty‘,“ doplňuje Jitka. Rychlost nabírejte už před překážkou a dva metry před ní přestaňte šlapat.
9. „Čistá“ stopa
Mějte oči na „stopkách“ a vybírejte si co „nejčistší cestu/stopu“, protože v terénu hrozí mnohem více nebezpečí než na cyklostezce. Pozor si dávejte na vyjeté koleje od traktoru, na spadané listí – mohou být pod ním schované klacíky nebo kameny. Velkou nepříjemnost dokáže také způsobit klacek, když vlétne do předního kola.
10. Začínejte v teniskách
První tréninky techniky jízdy je lepší absolvovat v teniskách na platformách. Nášlapy (speciální pedály, ke kterým patří i speciální obuv) nechejte na začátku doma. Platformy mají na ploše výstupky pro lepší přilnavost k botě. Výhodou je, že noha se dá v případě problému rychle sundat.
11. Nebojte se bike parků a kempů
„Jezdit, jezdit, jezdit,“ radí Jitka Čábelická, jak se nejlépe zlepšit v terénu. Vyrazit potrénovat můžete do některého z bike parků nebo trail center. Jitka doporučuje například traily v Koutech nad Desnou nebo Rychlebské hory. Zúčastnit se můžete také některého z kempů, které jsou často zaměřené jen na ženy (nebo páry). „Mám radost, že v terénu potkávám čím dál tím více holek, jezdí těžké technické věci a vidím, že se nebojí,“ dodává Jitka Čábelická.
Kdo je Jitka Čábelická?
Trojnásobná mistryně České republiky v závodech na horských kolech se narodila do sportovní rodiny, dělala atletiku, hrála basketbal a s tátou – triatlonistou – vyrážela na kolo. První závod jela v šesti letech a od patnácti u ní cyklistika zvítězila nad ostatními sporty na plné čáře. Sice trénuje i na silničním kole, ale horské u ní vždy vedlo. Její disciplína se jmenuje cross country a jede se na poměrně krátké, 3,5 až 4 km dlouhé trati plné stoupání a technických sjezdů. Závod má většinou 5–6 okruhů a trvá hodinu a půl. Účast na letošní olympiádě je pro Jitku splněním velkého snu. Ráda by stihla i tu za tři roky v Paříži.