Jako studentka psychologie brzy narazila na teorie, které stav její kůže spojovaly se stavem celého jejího života. Hlavní problém? Žila závod s cílovou rovinkou na Everestu. „Zjistila jsem, že musím zpomalit. Soustředit se na kvalitu místo kvantity. Ale abych změnu zvládla, potřebovala jsem především přenastavit svou hlavu. Proto jsem si pro sebe vymyslela dvacet jedna úkolů, které mi pomohly zpomalit,“ vzpomíná Tereza Škorupová.

Hnacím motorem její touhy po vyšším výkonu byl zejména její vnitřní kritik. „Uvádí se, že existují čtyři typy vnitřního kritika. Ovlivňují naše myšlení, sebepojetí a celkovou spokojenost. Měli bychom toho svého ale slyšet, jen když děláme něco špatně, a musíme se s ním naučit komunikovat. Většinou je to ale tak, že kritik mluví a my ne,“ vysvětluje psycholožka a upozorňuje, že vnitřní kritik nám má pomáhat a má svou funkci. Není cílem ho vymazat, jen ho usměrnit.

„Můj vnitřní kritik je typ požadovač. Způsobuje, že se nemáme rádi, dokud něco nedokážeme. Já jsem si tak nějak vzala za své, že budu dobrý člověk, až udělám vysokou školu,“ usmívá se odbornice. Z její zkušenosti mívá vnitřní kritik podobu někoho blízkého, kdo se zvnitřnil. Tím prvním krokem v práci s ním pak může být pochopení, před čím vás chce kritický hlas v hlavě chránit. Potom je možné s ním začít diskutovat a umlčet ho dobrými argumenty, dát si pozor na případné komplikace, hlouběji se zamyslet před důležitými kroky. Rozhodně by vám neměl nahlodávat sebevědomí a odpojit vás od toho, co skutečně chcete.

S tím souvisí i problematika sociálních sítí, které vedou k masivnímu srovnávání se s okolním světem stejně jako k sebemrskačství za promrhaný čas, nebo s nutnou revizí vztahů, které mohou vysávat a ubližovat. Některé se vyplatí odstřihnout, i když jde o rodinu. „Generace před námi měly nastavené, že musí za každou cenu držet s rodinou. Jenže co když právě to je někdy příčina všech problémů? Toxický vztah nebo přátelství bychom utnuli, ale stejně toxický rodinný vztah je třeba udržet, protože jsme rodina?! S tím jako psycholog nesouhlasím. V praxi mnohdy vídám, jak může člověku obrátit život k lepšímu už jen to, že se od takových příbuzných odřízne a nahradí je přáteli.“

Zvlášť zraňující a toxické chování její klienti často popisují u vlastních rodičů či prarodičů, kteří mají tendenci své dospělé děti neustále hodnotit skrze to, co v životě fungovalo nebo nefungovalo jim a třeba i nevědomě dětem stále podsouvat své názory, aniž by si skutečně vyslechli jejich pohled na věc. „Děti takových rodičů cítí nepřijetí, protože nežijí stejně, a to je velmi bolestivé. Proto se podle mého názoru mnoho dospělých lidí vzdaluje od své rodiny. Pokud v dospělosti náš blízký není schopen vyslechnout náš názor bez odsouzení nebo poučování, nejedná se o zdravý vztah,“ říká autorka návodu na životní zpomalení.

Schopnost říkat svůj názor nebo si alespoň dovolit nesouhlasit s kýmkoliv je i v rámci snižování životního tempa zásadní. „To pro mě bylo obzvlášť těžké, protože mám tendenci názor nemít a přizpůsobit se. Důležité je ovšem uvědomit si, že když neřeknete, že nemáte ráda rozinky, budete až do smrti muset jíst rozinky,“ směje se autorka podrobného interaktivního návodu na zpomalení.

Může to působit dojmem chození kolem horké kaše namísto prostého zredukování vlastních aktivit. Podle Terezy Škorupové se vyplatí jít na zpomalení takto od lesa. „Cílem není ani tak dělat toho méně jako dělat to vědomě a s radostí. Navíc je důležité, aby změnu ustála vaše hlava. Aby vás třeba nepřeválcoval vnitřní kritik, že nic neděláte a jste k ničemu. I podle reakcí čtenářů si troufám říct, že si po projití těchto jednadvaceti úkolů budete umět lépe vybrat, co je pro vás důležité, a soustředit se na to,“ slibuje autorka knihy Čas zpomalit.

Zdroj:
autorský podcast
Tereza Škorupová: Čas zpomalit, Pointa 2023