„Studie organizace Calmer z Velké Británie popisuje syndrom vyhoření jako pět fází, které ale nemusí jít v tomto pořadí. Vše začíná fází líbánek, nastupuji do nového zaměstnání, jsem nadšená, druhou fází je nástup stresu, který nás ovlivňuje po psychické či fyzické stránce, případně obojí – typicky mám výkyvy nálady, hůře se rozhoduji, co je důležité. Třetí fáze rovná se nástup chronického stresu – to znamená, že děláme chyby v práci, více se ozývá fyzično, jsme častěji nemocní. Ve čtvrté fázi už přichází vyhoření. S tím je spojená nechuť chodit mezi lidi, často bolí hlava, do práce se vám nechce. Poslední fází je naučené vyhoření, kdy už se může rozvinout deprese, mohou vás trápit úzkosti, zažívací potíže, nespavost,“ popisuje koučka.

Vyhoření pak snadno může přerůst v deprese nebo rozvoj závislostí. „Často ve stresu a tlaku sáhneme po různých podpůrných látkách, které nás mohou nabudit nebo uvolnit. Dlouhodobě se ale dostáváme do začarovaného kruhu, ze kterého se pak těžko vystupuje,“ varuje Kirchner. Doplňuje, že pokud projevujeme známky deprese a máme tuto nemoc v rodině, neměli bychom s vyhledáním odborné pomoci otálet.

Lidé se syndromem vyhoření mají ale spíše tendenci své problémy bagatelizovat. „Říkají, že to je tím, že mají před sebou uzávěrku, že je špatné počasí, že se zrovna dělo to nebo ono,“ popisuje koučka. Další nástrahou je také strach své problémy řešit, i pokud víme, co je jejich příčinou. Bojíme se dát výpověď, někoho odmítnout, být „sobec“ a starat se o sebe. Syndrom pak pokročí do závažnějších stavů a rekonvalescence je o to složitější. Jenže změny mohou být i méně radikální.

„Jedna má klientka přišla s tím, že se necítí v práci dobře, ale neví proč. Zjistily jsme, že její zaměstnání je v rozporu s jednou její hodnotou, přestože jinak je vlastně spokojená. Když si to uvědomila, rozhodla se promluvit si s manažerem a zmenšit podíl práce, která je pro ni problematická. Loučily jsme se s tím, že v práci zůstává a umí si představit, že tam zůstane i v budoucnu,“ vypráví Lucie Kirchner.

Každý úkol je výhodné rozdělit si do menších kroků a to platí i pro řešení syndromu vyhoření. Není skutečně nutné překopat svůj život od základu, začít lze i pouhým zamyšlením se nad svými prioritami. „Tím hlavním společným rysem klientů se syndromem vyhoření je odpojení od sebe sama. Nerespekt k vlastním potřebám. Je potřeba rozklíčovat, proč se to děje a co se s tím dá udělat,“ doporučuje odbornice na pracovní výzvy.

Kromě stanovení priorit bývá jedním z prvních kroků i vyčlenění si času pro sebe. „U svých klientů vidím, že neumí odpočívat. Většinou mají zvládnutý aktivní odpočinek, ale ten pasivní se učíme do života přidávat,“ prozrazuje. Pasivním odpočinkem není tak úplně spánek, ale spíš bdělé „vypnutí“ pozornosti. Koučka doporučuje čtení – ideálně knih nebo pokud jsou nám blíže technologie, tak texty na jednoúčelových přístrojích, jakými jsou čtečky. Na mobilu, tabletu či počítači hrozí, že místo odpočinku budeme přelétat z tématu na téma, budou na nás útočit všudypřítomné reklamy a výsledkem nebude relaxace, ale další tříštění pozornosti. „Pokud rádi odpočíváte u televize, volte raději filmy s jasně ohraničenými časovými sloty, které vám nespolknou více času, než jste si naplánovali. Stejně opatrní buďte i se sociálními sítěmi. Jejich algoritmy chtějí, abychom tam trávili co nejvíce času kvůli reklamám, je potřeba si nastavit pravidla a nepovažovat surfování po sítích za odpočinek,“ varuje koučka.

A jak syndrom vyhoření řešit? To je závislé na fázi, ve které se nacházíte. „V pokročilých stádiích bych se obrátila na svého praktika, který mě odkáže na nějakého psychologa nebo psychiatra. Případně zavolat na Linku první psychologické pomoci, kde mi také poradí co dál. Pokud nemáte chuť jít rovnou za lékařem, možná bude stačit najít si terapeuta či právě kouče a naučit se říkat ne, delegovat, nastavovat si rozumné cíle. Dejte hlavně na to, jestli vám pomoc vyhovuje nebo ne. Nebojte vyzkoušet více řešení,“ přidává radu na závěr Lucie Kirchner.

Zdroje:
- podcast Kondice.cz
- luciekirchner.cz
- What are the 5 stages of burnout?
- The Impact of Social Media on the Mental Health of Adolescents and Young Adults: A Systematic Review