Nadace vznikla po sebevraždě Ivanina nejmladšího syna. Potýkal se s depresí a poslední kapkou byl nezdravý vztah s první láskou. „Jeho problémy začaly někdy v době pandemie, přestože byl zvyklý fungovat on-line. Myslím, že svou roli v tom sehrála jeho velká citlivost vůči tomu, jak se cítí okolí. A pak se přidaly právě vztahové problémy,“ vzpomíná Ivana.

Na rodiče apeluje, aby se svými dětmi především mluvili a udělali si na ně čas. „Deprese u dětí se projevují jinak než u dospělých, nemusí to být ta pověstná neschopnost vstát z postele a nechuť cokoliv dělat. Náš syn Kája byl velmi efektivní a pracovitý, vždycky dokázal podávat excelentní výkony a vlastně nikdo kolem něj ani netušil, že bojuje s nějakými vnitřními démony. Až do okamžiku, než se s tím svěřil,“ popisuje zakladatelka a předsedkyně správní rady nově vzniklého nadačního fondu na podporu duševního zdraví mladých, který nabízí mimo jiné konzultace pro rodiče, kteří se chtějí o problémech svých dětí poradit s odborníky v rámci projektu #KAREwe.

Mezi nejčastější spouštěče problémů ze strany rodičů patří přílišný tlak na výkon, předsudky, zlehčování psychických obtíží, ale i helikoptérové rodičovství, kdy rodiče pečlivě umetají dětem cestičku a řeší za ně veškeré problémy. „Pokud nenecháme děti nabít si ústa samotné, těžko se připraví na samostatný život. Není dobré, pokud ještě v deseti letech zavazujete potomkovi tkaničky. Naopak věnujte čas tomu, abyste se skutečně zajímali o to, co je baví,“ shrnuje Ivana Ašenbrenerová poznatky z oblasti, které se poslední rok intenzivně věnuje.

Strach z počítačů a sociálních sítí naprosto chápe, ale spíše než zákazy doporučuje hlídat míru a způsob jejich používání. „Když jsem se poprvé dozvěděla, že můj syn hraje nějakou počítačovou hru a chce se tím živit, myslela jsem si, že se zbláznil. Ale hodně jsme o tom mluvili, snažila jsem se pochopit, co ho baví, o co v té hře jde, co která postava dělá. I díky tomu jsme spolu strávili spoustu hezkých chvil,“ vzpomíná. Pokud budete vědět, co dítě na počítači, mobilu nebo sociálních sítích dělá, budete mít mnohem větší možnost zasáhnout, pokud to už nebude zdravé.

„Virtuální svět je mnohem toxičtější, protože tam s těmi lidmi nejste v přímém kontaktu, snadno můžete hejtovat, používat vulgarismy, být zlí, nemáte zábrany, jako když stojíte s někým fyzicky proti sobě a můžete si to vyříkat,“ uvažuje Ašenbrenerová. Obrovské množství informací valící se z internetu také zvyšuje citlivost dětí vůči takové kritice, ale i vůči všem negativním informacím ze světa, je těžké se odříznout od lidí, se kterými vám není dobře. Z toho pak pramení i vysoký počet toxických vztahů. „To jsou vztahy, které nezvládají ani dospělí, natož šestnáctileté děti. Vztahy jsou jedna z nejčastějších věcí, kterou řeší teenageři v rámci třeba našich online chatů v projektu #KAREme. V dubnu jsme také pořádali kulatý stůl v Poslanecké sněmovně, kterého se zúčastnili zástupci různých organizací včetně Linky bezpečí. Říkali, že i jim děti a dospívající nejvíc volají kvůli vztahům s vrstevníky a rodiči a kvůli šikaně. To dnes mladí řeší úplně nejvíc.“

Co je podle ní na mladých obdivuhodné? To že o svých problémech mluví, nestydí se a pokoušejí se je řešit a nechat si pomoct. „Když můj syn veřejně přiznal na tiskové konferenci po prohraném zápasu v Sao Paulu, že trpí depresemi, obdivovala jsem ho, že dokázal takto veřejně vystoupit s něčím, o čem lidi bohužel moc nemluví, protože mentální zdraví a duševní problémy jsou pořád tak trošku stigma. Jakýsi cejch na čele, protože nikdo nechce říct: ‚Já chodím k psychiatrovi.‘ Přitom je to stejné jako to, že jdeme k zubaři.“

Zdroj: Podcast Kondice, Twisten Foundation