„Jsem velký fanda do technologií,“ říká hned na úvod našeho setkání a dodává, že brýle s virtuální realitou (VR) má doma i její syn. V soukromí s nimi sice velké zkušenosti nemá, ale po pracovní stránce je považuje za další krok vpřed. „Na nějaké hraní s VR nebyl kvůli pracovním povinnostem čas, ale dala jsem si za úkol to v následujícím roce prozkoumat,“ směje se lékařka. Je totiž přesvědčená o tom, že brýle s VR budou v jejím oboru hrát čím dál tím výraznější roli.

„Klasickou rehabilitaci brýle nenahradí, ale jsou skvělým doplňkem,“ uvažuje. Ulevit by mohly jak pacientům, kteří by nemuseli tak často dojíždět na specializované pracoviště a ve virtuální realitě by měli připravené cvičení, tak fyzioterapeutům, kteří by i na dálku měli kontrolu nad tím, zda pacient cvičí pravidelně a správně. V případě, že by léčba nebyla úspěšná, bylo by jasnější, zda za to může pacientova lenost nebo je potřeba upravit úkoly na doma a zacílit přesněji na řešení problému.

Lékařka má vypozorovaný ještě jeden efekt: využití brýlí s VR výrazně zvyšuje motivaci pacientů cvičit. Pacienti, kteří například ochrnou po cévní mozkové příhodě, na tom nebývají nejlépe ani po psychické stránce. Je pro ně těžké srovnat se s tím, že nejsou plně samostatní a musí se učit něco, co už přece dávno uměli. Virtuální prostředí je proto naprogramované tak, aby třeba starším pacientům připomnělo něco z mládí, vzalo je do přírody, kde pak budou provádět rehabilitační cvičení, nebo kolem nich proletí motýl, slyší příjemnou hudbu. Dalo by se říct, že jakmile si nasadí brýle s VR, svět kolem z nich zmizí a s ním i nepříjemné pocity a vjemy.

Někteří pacienti také vypínají i rozum, který může být brzdou ve správném provádění cviků. To jsou situace, kdy pacient odmítá nějaký úkol v reálném světě udělat, protože se bojí, že to bude bolet, ačkoliv je zranění ve stavu, kdy už by byl pohyb třeba jen nepříjemný nebo zcela nebolestivý.

„Mým velkým přáním je, abychom mohli VR používat i u mladších pacientů a dětí, zatím jsme na to neměli moc prostor,“ říká primářka rehabilitačního oddělení ve Vítkovicích. Vývoj metody je technologicky náročný, protože je potřeba zvážit i pohodlí a celkový přínos pro pacienty. „Aktuálně řešíme, zda by bylo možné VR využít pro rehabilitaci dolních končetin tak, aniž by se na ně pacient musel dívat a namáhat krční páteř.“

Další nepříjemností je pak kinetóza – nevolnost, kterou způsobuje nesoulad mezi vědomím mozku, že se tělo nehýbe, a zrakovým vjemem, který dostává informaci, že je v pohybu nebo vyšší citlivosti očí na prostředí aplikace. „Je potřeba být opatrní, protože určitě nechceme, aby si pacient VR spojil s nějakým nepříjemným pocitem, a odmítal pak cvičit. I proto brýle nasazujeme jen na deset až patnáct minut,“ vysvětluje primářka Štveráková. „Někteří pacienti si ale přejí, ať jim to o chvilku protáhneme, že budou ještě chvíli cvičit,“ vypráví.

Podle lékařky brýle s VR skutečně mají potenciál, protože jsou relativně finančně dostupné, technologie se stále vylepšuje a hodí se i pro méně pohyblivé jedince, dokonce i ty ležící. Se smíchem dodává, že pokud přemýšlíte o vhodném dárku pod stromeček pro prarodiče či rodiče, kupte jim brýle s VR. Pokud zrovna nepotřebují cvičit, můžou si dny zkrášlit třeba virtuálním cestováním nebo nějakou hrou. I starší lidé si hrají rádi a jejich psychice to prospívá. „Nicméně, pokud se pro tuto variantu rozhodnete, je vhodné nejprve navštívit pracoviště, kde si brýle můžete vyzkoušet a poradit se s odborníky a určitě doporučuji využívat aplikace přímo určené a vyvinuté pro rehabilitaci,“ ještě dodává primářka.

Jste z oboru? Přijďte na XVII. Sympozium AGEL Současné trendy v ortopedii, traumatologii a rehabilitaci už 22. a 23. října v hotelu Hilton v Praze.

Zdroj: podcast Kondice.cz