Diastáza, česky rozestup, je poměrně častým defektem a v posledních letech se jí věnuje mnoho pozornosti. „Mám pocit, že je to vlastně až na škodu,“ hodnotí certifikovaná pohybová specialistka Eliška Lechnerová. „Přicházejí ke mně nejčastěji ženy po porodu s tím, že si doma udělaly samovyšetření a mají ji. Věnují jí veškerou pozornost, až nakonec nic jiného nevnímají.“

Po porodu je její výskyt skutečně častý. Co diastáza vlastně je? Přímý břišní sval rozděluje na pravou a levou část vazivová struktura, která se nazývá linea alba. Vede od mečovitého výběžku hrudní kosti až ke kosti stydké a upínají se k ní i některé další svaly břicha. Linea alba je také nejslabším místem přímého břišního svalu. Rostoucí plod v děloze vyvíjí na obrovský tlak, který může vyústit tím, že se sval ve svém nejslabším místě rozestoupí – vazivová struktura se rozvolní a vznikne mezera, která fungování břišní stěny ztěžuje. Při zapojení přímého břišního svalu mezerou uniká tlak a vytváří se „stříška“. „V extrémním případě může dojít k výhřezu vnitřních orgánů jako při kýle, ale to jsou opravdu výjimečné případy. Tím hlavním, co je potřeba se naučit a vyřešit, je udržení tlaku v břišní dutině v pomyslném válci spojujícím pánev a hrudník pomocí koordinované souhry břišních svalů,“ vysvětluje pohybová specialistka.

Břicho je totiž ojedinělé tím, že se celý jeho prostor opírá pouze o svaly, které jsou velmi důmyslně propojené a tvoří vrstvy břišní stěny, které se vzájemně podporují. Není tu žádná kost, kterou by svaly obalovaly. To samozřejmě znamená, že každý problém ovlivňuje celý systém. Dobrou zprávou ovšem je, že problém jedné vrstvy dokáže velmi dobře kompenzovat vrstva jiná.

„U diastázy není důležité jen to, jak je velká, ale zejména zda je kompenzovaná – do mezery není možné zanořit prsty, nebo dekompenzovaná – prsty při vyšetření zajednou hluboko do břišní dutiny,“ vysvětluje Eliška Lechnerová. Nutné je řešit diastázu dekompenzovanou. Překvapivé může být, že není dobré soustředit pozornost pouze na diastázu. Je nutné najít příčinu jejího vzniku – fungují všechny svaly správně nebo jsou některé odpojené? Nezpůsobuje problém špatné držení těla? I proto si specialistka nemyslí, že je dobrý nápad řešit diastázu rovnou chirurgicky – často k tomu dochází zároveň s operací kýly. Zatímco kýlu skutečně bez zásahu chirurga nevyřešíte, u diastázy se vyplatí to zkusit. „Musíme si uvědomit, že vrstvy svalů v břišní stěně jsou poskládané jako takový medovník. Mezi jednotlivými pláty je krém a vrstvy po sobě mohou klouzat. Po operaci vznikne ve struktuře jizva, která tohle znemožní a ovlivní opět celý systém břišních svalů, potažmo celého těla,“ vysvětluje Lechnerová.

I když za ní s diastázou chodí zejména ženy po porodu, diastáza je poměrně častým problémem i u bezdětných nebo u mužů. Navíc po porodu se obvykle do tří měsíců sama stáhne, pokud tomu tak není je dobré podívat se, kde je zakopaný pes. Nejčastěji jde o neaktivní břišní stěnu, za kterou bývají zodpovědné špatné pohybové stereotypy nebo vadné držení těla (typicky vystrčený kačeří zadek nebo naopak schoulená ramena a hrb), nefunkční pánevní dno, špatný dechový stereotyp nebo přecvičené svaly, které se zkracují a ztrácejí pružnost. Obojí stojí za to řešit.

„Důležité je říct, že i diastáza po porodu je závislá na stavu břicha před těhotenstvím. Vzhledem k velikosti mimina k ní může dojít, ale pokud je břišní stěna funkční, bude snáze probíhat i poporodní rekonvalescence,“ slibuje Eliška Lechnerová ze studia POHNI S LETY. Aktivní břišní stěna (tedy nepovolená ani nepřecvičená) je také dobrým předpokladem snazšího porodu.

Zdroj:
autorský podcast
osobní stránky Elišky Lechnerové