Respektujme zákoníky ostatních

Podle odbornice je důležité si uvědomit, že ten druhý může mít ve svém vnitřním zákoníku něco jiného než my. Proto je dobré se naučit respektovat zákoníky ostatních. „Příkladem může být nepořádek v kuchyni, který může vadit ženě. V zákoníku ženy například je, že v kuchyni má být pořádek. Její manžel to ale ve svém zákoníku mít nemusí, takže nechápe, proč se rozčilujete. Čím více máme pravidla a očekávání zakořeněná, tím více jsme přesvědčeni o naší pravdě. Následně se snažíme vychovávat k obrazu svému, což ale u dospělých bývá velmi obtížné, zvlášť když o převýchovu nestojí,“ vysvětluje odbornice.

Olga Lošťáková naše světy přirovnává k planetám, které si neseme na ramenou. „Každý si na ramenou neseme svoji vlastní planetu a je malý zázrak, že jsme schopni alespoň trošku nahlédnout, jak vypadá planeta toho druhého. Je pro nás zásadní vědět, jak ten druhý vnímá svět a co je pro něj důležité, i když někdy může být těžké to rozklíčovat,“ domnívá se psycholožka. Jestliže se nám to povede, může nám to pomoci respektovat pohled na svět toho druhého.

Neberme si věci osobně

Zkušenost Olgy Lošťákové je, že lidé málokdy dělají nebo říkají něco se zlým úmyslem. Může se stát, že udělají nebo řeknou něco, co je obvyklé na jejich planetě, ale na té naší ne. V tu chvíli bychom si jejich chování neměli brát osobně, ale měli bychom více prozkoumat naši planetu. Pokud zjistíme, že to na ní máme jinak a je něco „našeho“ narušeno, je v pořádku, že cítíme například vztek. „Když si toto uvědomíme, snáze pochopíme nejen svoji emoci, ale i to, že na planetě toho druhého to může vypadat jinak než na té mé. Pokud máme k dotyčnému respekt, jsme pak schopni v klidu říct, co nám vadí nebo co se nám nelíbí. Bohužel lidé často skončí u toho, že si pomyslí svoje. Situaci nebo slova si vezmou osobně a negativní pocit nebo emoce v nich zůstanou,“ dodává odbornice.

Nevytvářejme si domněnky

Další věc, kterou běžně děláme, je, že si vytváříme domněnky. V hlavě si promítneme scénář, který může vést k negativním emocím. Jak z toho ven? Podle psycholožky velmi pomáhá vycházet z holých faktů, a ne ze smyšlenek. „Výborná je na to technika kamery. Funguje tak, že si v náročné komunikační situaci představíte, co by snímala kamera. Ta totiž vidí a slyší, ale už nedokáže zachytit motivaci a myšlenky toho druhého a už vůbec ne interpretovat jeho chování,“ vysvětluje psycholožka.

Podle ní toho víme o situaci nebo o tom, proč se dotyčný chová právě tak, jak se chová, velmi málo a místo toho si vytváříme negativní a mylné domněnky. „Když mě kolega odpoví otráveně na pozdrav, vůbec to se mnou nemusí mít nic společného. Ale my začneme spřádat příběh, který bývá většinou negativní: Určitě se na mě zlobí. Co jsem mu udělala? Ráda říkám: Neznáme celý příběh. A pokud mě zajímá, co se děje, je dobré se zeptat. Anebo si říct, že to nechci řešit a nechat to být,“ dodává Olga Lošťáková.

Z podcastu se dále dozvíte:

  • Co je to emoční únos a jak mu předejít
  • Kolik kladných interakcí by mělo proběhnout na jednu negativní aneb co je to Losadovo číslo
  • Proč je dobrá vědět o našich citlivých místech
  • A jak je to s pochvalami a kritikou
  • Jak se vyhnout konfliktům
  • Jak se vyhnout manipulaci
  • Strategii, jakého zvířete zaujímáme, když procházíme náročnou komunikací

Zdroje:

  • Autorský podcast časopisu Kondice
  • časopis Kondice
  • Olga Lošťáková: Empatická a asertivní komunikace