Co je to emoční únos?

Naše komunikace je tak nejen negativní, ale také neefektivní. „V tu chvíli prožíváme emoční únos,“ říká v podcastu časopisu Kondice Olga Lošťáková, psycholožka, koučka, lektorka a také autorka knihy Empatická a asertivní komunikace.

Podle Olgy Lošťákové zažívá emoční únos občas každý z nás. Představte si například situaci, kdy vás někdo neoprávněně obviní nebo na vás zvýší hlas třeba v práci. V tu chvíli můžeme zareagovat třemi neefektivními způsoby: ustrnutím, které se projevuje jakýmsi „zablokováním mozku“, takže nejsme schopni nic říct; nebo obranou, či útokem. Záleží na našem vztahu s dotyčným člověkem a na situaci. Můžeme se začít obhajovat nebo omlouvat, i když to tak sami necítíme, nebo přejít rovnou k útoku. Ani jedna z těchto tří reakcí (ustrnutí, obrana, útok) situaci neřeší.

„Tyto reakce jsou známkou emočního únosu. V tu chvíli nejsme schopni uvažovat konstruktivně a racionálně. Typické pro emoční únos je, že jakmile se k dané situaci v myšlenkách znovu vrátíme, je nám líto, jak jsme zareagovali. Kdybychom měli možnost reagovat znovu, vypadala by naše komunikace jinak,“ vysvětluje psycholožka.

Jedeme na splašeném koni

Autorka knihy přirovnává emoční únos ke splašenému koni, kdy kůň představuje emoce. Každý kůň by měl mít jezdce v podobě racia, který ho usměrní. Jaká je první pomoc, když ucítíme, že náš kůň už začíná „hrabat kopyty“?

„Základem je být v kontaktu se svými emocemi a umět si je pro sebe popsat, být všímavý. Pokud vidím, že můj kůň už nejen kope, ale začíná se stavět na zadní, a já cítím, že chci něco pichlavého říct, je užitečné uvědomit si, co se stane, když to řeknu. Někdy může pomoci zareagovat ihned a pročistit tak vzduch, ale většinou je lepší reakci odložit,“ radí Olga Lošťáková. Pokud cítíme, že konflikt eskaluje, může nám pomoci například vstát od stolu, odskočit si na toaletu nebo si zajít pro skleničku vody. Pomáhá i jednoduché dechové cvičení.  V okamžiku, kdy cítíme, že nás emoce opravdu ovládají, je lepší druhému otevřeně říci, že chceme situaci řešit s chladnou hlavou a potřebujeme čas.

Když je chuť se pohádat

Znáte situaci, kdy druhá strana touží po hádce, trvá na výměně názorů a nechce akceptovat odložení debaty. I v těchto případech máme vždy možnost směr komunikace ovlivnit. „Pokud konflikt eskaluje a nepomáhá vaše ujištění, že chcete situaci vyřešit v klidu a odložit komunikaci na později, nezbývá než opustit prostor. Někteří lidé se mohou naštvat, ale je vždy lepší ze situace odejít než říct něco ošklivého. Často se pak stane, že dotyčný následující den přijde a omluví se za své chování,“ dodává Olga Lošťáková.

Z podcastu se dále dozvíte:

  • Jak fungují naše vzorce z minulosti
  • Co je to náš vnitřní zákoník a jak funguje
  • Proč bychom si neměli brát věci osobně a nevytvářet si domněnky
  • Proč je dobrá vědět o našich citlivých místech
  • A jak je to s pochvalami a kritikou.

Zdroje:

  • Autorský podcast časopisu Kondice
  • časopis Kondice