Většina z nás vnímá pilates jako cvičení na podložkách, které má budovat svaly a je možná trochu nudné. Když vidím vaše studio i vás, mám jiný pocit. V čem je rozdíl?

V Česku i ve Francii je mnoho typů pilates. Před deseti lety začalo být cvičení populární, mnoho celebrit jej začalo dělat, a tak řada fitness studií rozšířila nabídku o lekce pilates. Najít dobrého učitele je ale složité. A rozdíl je i v tom, jestli máte na lekci patnáct lidí nebo tři. Ve svém studiu nabízím soukromé lekce, kde cvičím s jedním, maximálně pěti lidmi. Je těžké se věnovat většímu počtu lidí se stejnou intenzitou. Nemáte šanci vše podchytit, jen předcvičujete. Jsem soukromý učitel, nabízím jinou kvalitu za odpovídající cenu. Nakonec je to jako ve všem. Máte hlad? Můžete sníst kebab na ulici nebo jít do dobré restaurace. Výsledek bude podobný - nasytíte se, ale rozdíl bude ve vašem pocitu i ve výsledném efektu na vaše tělo i duši.

Co tedy nabízíte?

Když klienti otevřou dveře mého studia, je to jako jejich druhá práce. Učí se tu pracovat na správném držení těla, posilovat střed těla. Pilates je filozofie - učí, jací bychom měli být ve svých životech. Pro mě to není práce, ale životní poslání. Čtu historii těla. Dokážu z těla vyčíst, zda se člověk stresuje, je velmi živý, unavený… A pokaždé mám možnost díky Pilatesově metodě tělo napravit. Klientům nepomáhám, práci odvedou sami, já jim jen nastavím zrcadlo, navedu je, vysvětlím, jak tělo pracuje, předám filozofii. Někdo potřebuje obraz, jiný rytmus, někomu stačí dotek. V průběhu hodin si hraju s volbou nástrojů, které mi metoda dává, abych pomohl lidem k dobrému tréninku.

Pro filozofii pilates jsou klíčové tři základní principy: pružnost, síla, kontrola. V čem spočívají?

Pružnost je všude, v každém našem pohybu. Pokaždé, když otevřete dlaň, když se zvedáte ze židle, napínáte svaly. Pružnost není jen schopnost protáhnout nohy do provazu. Když se ráno probudíte, první, co uděláte, je, že se protáhnete. Na schopnosti pružit závisí správná činnost vašich svalů. A pružiny, na jejichž principu pracují stroje, které tu ve studiu mám, pomáhají uvědomit si práci svalu. Je snadné zapojit svaly, natáhnout pružinu, ale složitější už je vrátit se z napnutí zpět. Nejde nám jen o to dostat se v pohybu někam doprostřed a vybudovat opticky velké svaly, pracujeme na pevném středu. To je základ. Na strojích posilujeme všechny svaly. Při tom všem je důležitá kontrola. Když vám chybí, můžete se zranit.

Jde také o duševní kontrolu?

Pilates je padesát procent mysli a padesát procent těla. Jde o to, najít rovnováhu. Někteří lidé jsou příliš ve své hlavě, stále přemýšlejí, ptají se: ,Proč mám dělat tamto? A proč to mám dělat takto? A proč raději neděláme toto?‘ Pak jim jako učitel říkám: Přestaňte se ptát, naučte se poslouchat své tělo, a dostanete odpověď na své otázky. A jiní zase přijdou a říkají: ,Jsem silný, dokážu tohle a tamto…‘ Takovým radím, aby do činnosti dali víc vědomí, kontroly a vyvážili to.

Jak probíhá lekce u vás?

Kombinuju cvičení na strojích s cvičením na podložkách. Když s klientem začínám, sedmdesát procent lekce cvičí na stroji ,Reformer‘, který posiluje tělo komplexně. Trochu cvičení na podložce, kde je to těžší, protože se potýkáte s gravitací, trochu pracujeme na ostatních přístrojích a lekci zakončím tím, co klient zrovna potřebuje. Hodinu vystavím pokaždé jeho tělu na míru. Nejsem terapeut, ale ta metoda je terapeutická a funguje úžasně. Každý učitel vám předá něco jiného.

Jak pracujete na těch druhých padesáti procentech - vědomé mysli?

Chvíli trvá, než se seznámíte s prací na přístrojích, po první lekci proto může být klient trochu zmatený. Musí se naučit ovládat svůj pohyb. Důležitá je též práce s dechem. Ta může pomoci zbavit se i nervozity. Naopak ospalé a unavené lidi se snažím probudit hrou s rytmem. V pilates nepoužíváme hudbu, dech klienta a zvuk přístrojů vytváří rytmus - zvukovou kulisu cvičení. Může to působit až terapeuticky. Vše směřuje k pochopení správného držení a používání těla. Uvědomit si sílu svého centra těla - ,power house‘. Tato skupina hlubokých svalů (břišní, bederní a hýžďové) je v centru harmonického rozvoje celého těla a napomáhá zesílení opory kostry. Také žaludek je vaše druhé vědomí. Když máte strach, stáhne se vám žaludek. Práce na vědomé mysli napomáhá k dosažení celkové rovnováhy.

Kdo jsou vaši klienti?

Běžní lidé, profesionální tanečníci i sportovci. Nechodí ze zvědavosti, ale ze zájmu a na doporučení. A většinou už zůstanou. V Evropě je běžné, že lidé přicházejí na hodiny pilates, až když je potká nějaké zranění. Je totiž mnohem jednodušší, když máte bolesti, spolknout prášek a pokračovat dál. Takhle vydržíte pár let, jenže pak se neobejdete bez fyzioterapeuta. Ve Spojených státech je úderem šesté spousta lidí ve fitku. Většina nemá tak dobré zdravotní pojištění, a proto více dbají na prevenci. Jsou posedlí sportem, protože vědí, že je to cesta, jak být zdraví a udržet se v kondici. Velká část mých klientů už nějaké zdravotní potíže má nebo je po úrazu. Mojí nejstarší klientce je 72 let, nejmladší je 5 let.

Jak pilates pomáhá? Dejte příklad z praxe.

Když každý týden cvičíte, vidíte výsledky. Aktivujete hluboké stabilizační svaly důležité pro správné držení těla a budujete celkovou sílu. Učíte se cítit rytmus a plynulost pohybu. Po pěti hodinách už si všimnete změn. Po deseti, dvaceti, třiceti se komplexně měníte. A každou lekci vidíte změnu, a to i v běžném životě. Když jedete v metru, připravujete doma večeři, sedíte… Každodenní činnosti děláte jinak. Tady na lekci to teprve začíná. Lidé sem přicházejí vystresovaní a odchází s úsměvem na tváři.

Co vám jako bývalému profesionálnímu tanečníkovi dalo pilates?

Všichni tanečníci by ho měli dělat povinně. Pomáhá k větší síle a lepším výsledkům. Tanečníci běžně umí kamuflovat nedoststky, často nevyužívají dostatečně sílu centra těla, narušují harmonii těla a jejich tělo na to doplácí. Když se přepínají celou kariéru, v jednom okamžiku se hráz protrhne a objeví se bolest nebo zranění. Pilates buduje sílu z centra a učí správnému zacházení s tělem. Profesionálním sportovcům cvičení pomáhá k lepším výkonům.

Zdroj:

magazín Kondice