Vystouplé a zbytnělé, často i odlišně zbarvené jizvy nikdo nevidí rád. Přesto jim věnujte čas a pozorně si je prohlédněte. Je poměrně důležité vědět, co je ta vaše jizva zač a na co všechno má vliv. Ať se vám to líbí nebo ne, estetická stránka věci je až na druhé koleji. Během hojení rány se totiž může stát, že k sobě přirostou vrstvy tkání, které po sobě běžně kloužou, a vás najednou mohou začít trápit i zdánlivě nesouvisející bolesti. Typické je to u jizev po břišních operacích, zejména sekci, po kterých se zničehonic mohou objevit silné bolesti během menstruace i ovulace, inkontinence nebo bolest při pohlavním styku.

Pokud vás navíc jizva nebo oblast kolem ní táhne, pálí nebo je jakkoliv nepříjemná, zpozorněte také. Opravdu nejde jen o to, jak jizva vypadá, ale jaký vliv má na vaše tělo. Jak velká byla původní rána, přitom téměř nehraje roli a i ranka po odstraněné pize může mít nepříjemné vedlejší účinky. Jakkoliv některé jizvy vypadají děsivě, nemusíte je ani vnímat. Rozhodně byste ale nad tím, jak je cítíte, měli popřemýšlet.

Proč keloidy vznikají, není úplně jasné, ale tvoří se tak, že se místo poranění zhojí jizvovou tkání, která ovšem dále roste. Vzniklá jizva je obvykle výrazně větší než původní rána a má nerovný povrch. Předpokládá se, že takto hojí hlubší rány asi desetina lidí. Rizikovější jsou tmavší typy, mladší lidé, a rány či hluboké hnisavé akné na hrudníku či ramenou. „Často obtěžují nejen vzhledově, ale i svěděním, a zpočátku mohou až bolet,“ vysvětluje kožní lékařka Kateřina Dlabolová z kožní kliniky Achillea. Informaci, že by se keloid sám od sebe vstřebal, jak se můžete dočíst na internetu, vyvrací.

Někdy se můžete setkat i s doporučením nechat si jizvu vyříznout a ránu zašít znovu, ovšem výhodné je to spíše u jizev hypertrofických, které se s keloidy zaměňují. Hlavním rozdílem je, že keloid výrazně přerůstá místo původního poranění, zatímco hypertrofická jizva kopíruje místo původního poranění, je výrazně zesílená a vyvýšená, ale její povrch je hladký. Tvoří se jako reakce na infekci v ráně, na zanícení, nebo když je místo hodně namáhané či je rána velká, ale z nějakého důvodu nezašitá. Výsledná jizva pak může být mnohem vzhlednější. U keloidů je vysoká pravděpodobnost, že se rána opět zhojí keloidem a vy si znovu projdete všemi nepříjemnými stavy.

Jak už to tak bývá, i zde je lepší vsadit na prevenci a vzniku nevzhledných jizev se vyvarovat. Místo poranění by mělo být adekvátně ošetřené, čisté, větrané a pokud možno v klidu. Aby se předešlo srůstům ve spodních vrstvách tkání, je dobré místo lehce stimulovat třeba hlazením. V žádném případě ho „nerozhýbávejte“ nebo nemasírujte do bolesti. Tím byste se vydali rovnou cestou ke zbytnělé jizvě.

Kromě toho můžete zkusit i vlhké hojení za pomocí silikonových náplastí, které podporují proces obnovy kůže bez vytváření strupu v místě narušení pokožky. Pokud už se keloid či vystouplá jizva objeví, dermatolog vám může doporučit kortikoidové injekce, ošetření laserem nebo kryoterapii, při které se keloid zmrazí tekutým dusíkem, vazivo se naruší a nastartují se hojivé procesy.

Jizva je záležitost na celý život a i když už vás nijak netrápí, hlídejte si ji a čas od času ji zkontrolujte. „Zkuste vnímat jizvu jako dar, jako speciální receptor nebo indikátor na vašem těle, který signalizuje, že je toho někdy moc, že se příliš soustředíte na výkon. Je to místo s vyšší citlivostí a sbírá cenné informace, aby nás varovalo s předstihem, než se rozvine třeba větší bolest nebo dojde k omezení hybnosti,“ říká na závěr fyzioterapeutka Lucie Melounová. Jizvy tedy neschovávejte a nepřehlížejte. Naopak, zahrňte je pozorností.

Zdroj:
- autorský text
- gynekologická fyzioterapie Lucie Melounová
- MUDr. Kateřina Dlabolová - vedoucí lékař kliniky Achillea