Žárlivost – co vám bere a jak se s ní vypořádat?

V tomto článku vám nabízím ne zcela tradiční pohled na žárlivost. Vycházím na jednu stranu z psychologické roviny, ale na stranu druhou z kontextu neurověd, epigenetiky a kvantové fyziky. Zamýšlím se nad těmito souvislostmi pohledem jogínky, zohledňuji východní filozofii a dovednosti kultivace lidské mysli a schopnosti nadhledu. Žárlivost je utrpením pro oba Zřejmě každý z nás má se žárlivostí alespoň nějakou osobní zkušenost a věřím, že se shodneme na tom, že ubližuje oběma stranám. Žárlivý jedinec trpí svým vnitřním bojem. Pod vlivem silných negativních emocí ubližuje sám sobě, neboť se udržuje ve stresu a jeho tělo tedy vylučuje stresové hormony. Ocitá se ve stavu „uteč“, anebo spíše v tomto případě „útoč“. Přirozenou nevědomou reakcí těla je agrese, slovní i fyzická. Výjimkou nebývají ani sebedestruktivní počiny. Nemusí jít nutně o sebepoškozování, ale například o tendence k užívání alkoholu, drog, návykových činností. To vše vede k nižší sebekontrole a tím k umocnění statu quo, a tedy k zacyklení se ve stavu žárlivosti. Mysl jedince ovládaného žárlivostí začne pracovat ve prospěch žárlivosti argumentací a obhajobou svého postoje bez ohledu na to, zda se žárlivost odvíjí od skutečné nevěry či jen na základě bájného příběhu divoké fantazie řízené domněnkami. Žárlivost bere fyzické i mentální zdraví. Destruktivní chování žárlivec směřuje zpravidla také k partnerovi. Ten pak trpí nedostatkem svobody a důvěry ve vztahu a v závažných případech nabírá emoční a často i tělesná traumata. Žárlivost ničí vztahy a ubližuje všem zúčastněným. Skutečná příčina žárlivosti Jsme rozumní lidé a žijeme v civilizované společnosti ve vztazích dobrovolně. Každý vztah nabízí naprostou jedinečnost ve všech ohledech, míru svobody a přijetí autenticity partnera nevyjímaje. Záleží pouze na obou partnerech, jak si vzájemné hranice nastaví. Na jednom pólu existují vztahy naprosté závislosti jednoho partnera na druhém, kdy si ani jeden z nich nedokáže představit jakékoli navázání byť čistě přátelského kontaktu s jedincem opačného pohlaví. Na druhém pólu existují volné vztahy, tzv. polyamorie, kdy spolu jedinci žijí ve svobodném vztahu, přičemž má každý svobodu mít jakékoli další vztahy. Podmínkou je, aby všechny vztahy byly založené na upřímnosti a otevřenosti, nedějí se tedy tajně. Ať už se nacházíte na jakémkoli pólu, či někde uprostřed spektra, je třeba především otevřeně s partnerem komunikovat a nastavit v tomto ohledu pravidla a hranice, která budou akceptovatelná pro oba a budou naprosto respektovat míru připravenosti vědomí každého z páru. Pokud partneři najdou vážný nesoulad svých potřeb, je třeba zvažovat další možnosti… Je příčinou vaší žárlivosti skutečná nevěra? A nevyhovuje vám to? Máte plné právo s partnerem o tomto promluvit a zjistit potřeby, které za nevěrou stojí. Možná budete sami překvapeni, co odhalíte. Pokud je vztah nezdravý a ubližuje vám, můžete z něj vystoupit. Žárlivost na základě domněnky Tenhle fenomén se děje dle mého názoru častěji. Obvyklým scénářem bývá nějaké hluboké zranění, které si člověk s sebou nese (někdy i nevědomé) celá léta. Toto zranění značně ovlivňuje schopnost zdravé sebedůvěry a vědomí sebehodnoty. Jedinec mívá pak tendenci se srovnávat ať už s osobami stejného pohlaví ve vztahu ke svému protějšku, či v jiných oblastech (práce, sport, umění, vědomosti…), a staví se tak do velmi náročné pozice pomyslné soutěže. A tak se pohled na jinou ženu může stát pro partnerku velmi vysilující a traumatizující, pro partnera pak například setkání s jiným mužem, kterého domněle považuje za konkurenci. Na základě tohoto postoje řízeného podvědomím nabíráme na bojovnosti a ztrácíme přirozenou přátelskost. Stačí malá záminka a vytvoříme si ve své mysli dokonalý scénář nevěry partnera, který bývá často zcela nevinný. Pomůže podpora, nikoli kritika Žárlivý jedinec je v určitém smyslu obětí. Není namístě ho kritizovat, ale podpořit a umožnit mu vědomou práci na sobě sama. Samotný postoj žárlivosti stojí na intenzivním pocitu méněcennosti, nedostatečné sebelásce, chybějící sebehodnotě a sebevědomí jedince. Takový člověk zpravidla nemá rád sám sebe, neváží si sám sebe, a není tedy schopen bezpodmínečnou lásku skutečně cítit ani ke komukoli jinému. Může žít v zajetí myšlenkového vzorce, že lásku či přízeň je třeba si vybojovat a zasloužit. Proto ta neutuchající srovnávání, soutěžení, obavy ze ztráty, připoutanost… Leží příčina vaší žárlivosti jen ve vaší hlavě? V tomto případě není nic ztraceno, můžete na sobě začít pracovat. Není třeba bojovat ani soutěžit, každá lidská bytost je jedinečná a právě pro tu jedinečnost milujeme… Tipy, jak si pomoci sám: Pokud vám někdo ublížil, pokuste se najít v sobě nadhled a odpustit. S vědomím, že se jedná o minulost, která již není přítomností, a že vracením se ke starým zraněním ubližujete nejvíce sami sobě, to nadobro propusťte… Napište si seznam 3 svých jedinečných darů (dovedností, znalostí…), které jsou prospěšné vám osobně i společnosti. Napište si seznam 3 významných věcí, které se vám v životě podařily. Napište si seznam 3 věcí, které na sobě máte rád/a. Udělejte denně alespoň jednu věc, kterou prokážete laskavost sami sobě. Postupem času se začnete mít rádi takoví, jací jste, bez potřeby cokoli komukoli dokazovat a soutěžit, ani se sebou. Cesta ven ze začarovaného kruhu žárlivosti není snadná. Vyžaduje dávku odhodlání, vnitřní síly, motivace a touhy konečně začít jinak. Tam, kde končí lpění a závislost, kde se daří respektu, soucitu a ohleduplnosti, kde má prostor autenticita a je přijatá, tam se daří skutečné bezpodmínečné lásce.

Žárlivost – co vám bere a jak se s ní vypořádat?

Žárlivost je utrpením pro oba

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky

Žárlivost – co vám bere a jak se s ní vypořádat?

Žárlivost je utrpením pro oba

Odebírejte newsletter Kondice

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky