Vztah matky a dcery – od lásky k démonům

Vztah matky a dcery – od lásky k démonům
Druhá květnová neděle je nejen v České republice, ale v celosvětovém měřítku věnována oslavě mateřství. Letos Den matek připadá na neděli 9. května. Tradice uznání pocty mateřství může mít velký přesah. Když si dovolíme špetku sebereflexe a bez předsudků pohlédneme na svou roli dcery a svou vlastní roli matky, možná tento svátek v našich očích a srdcích nabyde ještě většího významu. Kromě lásky a péče dochází v linii matek a dcer k předávání vnitřních démonů a sabotérů. Jak s nimi naložíme a chceme je předávat formou emočního břemene svým dětem?

Dar života

Dar života je největším darem. Život není samozřejmostí, nýbrž jeho vznik a udržení závisí na nespočtu faktorů a okolností, z nichž mnohé přesahují schopnosti běžného lidského chápáni i vědy. Vznik embrya a jeho další zdravý vývoj nezávisí na pouhém fyzickém splynutí spermie a vajíčka. K tomu, aby do tohoto shluku buněk byl vdechnut život, je zapotřebí tvůrčí a mocné esence samotného vesmíru, chcete-li Boha. A pokud je tento magický proces vzniku nového života zakončen počínajícím těhotenstvím a úspěšným porodem, je důvodem k oslavě života samotného. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že tímto obdobím celý proces lidské evoluce teprve začíná…

 

Dar mateřství

Matka je dárkyní života a v mnoha kulturách v minulosti byla oslavována coby bohyně. Laskavá a milující mateřská náruč poskytuje bezpečný prostor potřebný pro zdravý vývoj těla i mysli dítěte. Mezi vlastnosti, které na svých maminkách většinou oceňujeme, patří jejich bezpodmínečná láska, pochopení ve chvílích, kdy okolí ztrácí veškerou trpělivost, nekonečná podpora našich snů a životních záměrů, altruistická obětavost a nekonečná péče. Za tuto laskavou péči a podporu jsme vděční.

 

Každá mince má dvě strany

Život ve vztahu obecně a konktrétně vztah mámy a dcery však není v praxi, troufám si říci, nikdy tak patetický jako obraz, který nám předkládá literatura. Často se stává, že se svou mámou nesouhlasíme v některých postojích, dokonce můžeme mít i odlišný hodnotový žebříček a někdy tyto neshody přerůstají v celoživotní konflikt či boj. Nejvtipnější (s nutnou dávkou hořkosti) bývají chvíle, kdy někomu ve svém okolí řeknete: „Ty jsi stejná jako tvá máma.“ Mnohé ženy se při tomto konstatování dokonce urazí! Anebo jsem se setkala s tvrzením: „Tak dlouho jsem bojovala se svou matkou, až jsem si ji znovu porodila.“ S hořkým úsměvem na rtech je třeba konstatovat, že s démony našich matek či dalších žen v rodové linii před námi nejde ani bojovat, ani před nimi utéci.

 

Zrcadlení démonů

Démony či sabotéry rozumíme nefunkční myšlenkové vzorce a postoje, kterými škodíme sami sobě nebo okolí. Patří mezi ně celá řada „nežádoucích“ tendencí v chování. Již Carl Gustav Jung pojmenoval tyto postoje jako stínové kvality neboli „stíny“, tedy vlastnosti, které vědomá mysl odsoudila coby kvality nehodny vystavování světu a snaží se je pohřbít někam velmi hluboko uvnitř sebe sama. Démon tam však stále je. Pokusy o oddělení toho „dobrého“ a reprezentativního od toho „zlého“ a odsouzeníhodného známe i z příběhu o doktoru Jekyllovi a panu Hydovi. Příběh neměl šťastný konec…

Ani v životě to oddělením a bojem se stíny nedopadá dobře. Buddhistická učitelka Tsultrim Allione píše ve své knize Pečuj o své démony, že je třeba démona přijmout a integrovat. Pokud své démony přehlížíme anebo s nimi bojujeme, míváme tendenci si je promítat na ostatní. Pokud se podíváme na ty, jež kritizujeme, nebo se je snažíme ovládat, najdeme ty démony, kteří sídlí v nás samotných. Ve vztahu matek a dcer bývá toto zrcadlení velmi intenzivní…

 

Genetika a epigenetika

Dnes je již vědecky podložené, že si z generace na generaci předáváme nejen podstatu své DNA, ale také bohaté epigenetické dědictví, tedy naše tendence, postoje, hodnoty a další programy, které nasáváme jako houby v útlém dětství. Otázka zní: Co toužíme jako mámy (rodiče) předávat svým potomkům? Většinou se shodneme na tom, že jim chceme dát to nejlepší ze sebe sama. Přeci je nechceme zatěžovat břemenem, jehož vyřešení bylo v naší kompetenci… Život sám se postará o dostatečné množství výzev pro naše dcery (děti) i bez naší zátěže.

 

Co můžu jako máma vylepšit?

Žijeme v celospolečenské představě, že máma = péče, laskavost, obětavost. Za touto zidealizovanou altruistickou polohou by však měla být pevně vymezená hranice, abychom při touze vychovávat své děti v měkké vatě nečelily absolutnímu fyzickému a emočnímu vyhoření z vyčerpanosti. Špetka sobecky zaměřené sebelásky je absolutně namístě, mimo jiné také právě pro zachování harmonie a síly kmene. Tedy nesoustředit se jen a pouze na blaho rodiny, ale vnímat a respektovat také své potřeby a naplňovat je. Do oblasti sebepéče patří podle mě i vědomá péče o svou mysl, její kultivace a vyřešení svých démonů.

Uvědomělá máma hledá, nachází a vědomě aplikuje konstruktivní řešení na to, co ji v životě trápí, aby se její dcera/syn měl/a v těžkých chvílích kým inspirovat.

Jestliže se problém nepodaří vyřešit matce, ať už z jakéhokoli důvodu, měla by žezlo pro vyrovnání se s démony převzít dcera. Pokud starou zátěž včas nepropustí, může se stát, že jí vnitřního démona nebo sabotéra bude zrcadlit její vlastní dcera. A démon tak bude vesele škodit dál…

A jaký vztah máte vy?

ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.