Strach z konfliktu
Najdou se samozřejmě vztahy, kde se partneři nehádají vůbec. Může to být známkou toho, že jsou oba dostatečně zralí a nedělají, jak se s oblibou říká, z komára velblouda. V druhém případě se ale může jednat pouze o krásnou fasádu, pod kterou se bude skrývat řada nevyřešených problémů, nevyřčených slov a utajených pocitů. „Pokud se nikdy nehádáte, tak to může znamenat, že se jeden nebo oba bojíte konfliktu – ve zkratce máte strach z odmítnutí, pokud prosazujete vlastní názor,“ cituje terapeutku Lucy Beresford web Harpersbazaar.
A proč se člověk bojí konfliktů? Možná to má kořeny v dětství, kdy jste byli trestaní za hněv nebo vztek. Nejlépe vařečkou nebo klasikou „jdi do pokoje a vrať se, až se uklidníš.“ Často to jsou společenské zákazy, kterým se snažíme vyhovět. Smutek je akceptovatelný, hněv ne. Zejména vztek muže na ženu je něco, co se nepřísluší. Takže to v sobě raději dusíte (muži) nebo jste v pozici oběti a pláčete někde v koutku (ženy). A jak píše Psychologytoday, mužům je často nepříjemné jakékoli vyjádření silných citů. Když se jejich manželky/partnerky zlobí, zvyšuje to emocionální teplotu ve vztahu, což muže zneklidňuje.
My se vůbec nehádáme
„My se vůbec nehádáme, za patnáct let ani jednou, máme krásný vztah…“ Podobně se vyjadřují lidé, pro které je případná hádka signálem k rozchodu, znamení, že si s partnerem „nerozumí“. Co nad takovými větami napadá psychologa?
Spíš, než přímo hádky bych zkoumal, jaké jsou v daném vztahu emoce, s hypotézou ověřit si, jestli mezi partnery nějaká část emocionality není odříznutá, nedovolená. Ze své praxe vím, že lidé do partnerských vztahů mnohdy už vstupují s přesvědčením, že tam něco nepatří nebo že vztah za každých okolností musí nějak vypadat, vyjadřuje se k tématu psycholog Tomáš Kvapilík.
Je možné i několik let žít bez konfliktů, ale znamená to, že v partnerském vztahu něco chybí. V něčem se to také vždy projevuje. Například v tom, že „všechno je fajn… ale jeden víkend v měsíci musím prostě vypadnout“. Nebo ve vztahu sice nejsou hádky, ale jeden z partnerů je často smutný, zamlklý, odmítá některé otázky otevírat a partneři se postupně odcizují.
Jaké hádky jsou zdravé?
Možná bychom ještě měli zmínit, že se bavíme o hádkách alespoň trochu konstruktivních, ne o těch toxických, které jsou plné nadávek a ubližování. Konstruktivní hádka je taková, kde řeknete, co chcete nebo nechcete, proč a případně jak moc mizerně nebo naštvaně se cítíte. Nemá to nic společného s osočováním protějšku. Zdravé hádky jsou:
Ty, které se drží v přítomnosti. Partneři řeší přítomný problém a neprosakuje jim do toho něco deset let starého (na to je dobré si vyhradit zvláštní čas a příležitost).
Ty, které jsou bezpečné – bez vulgarismů, napadání, ponižování, tlačení do něčeho. Můžu říct cokoli, co potřebuju, a druhý to nebude shazovat, a můžu taky na cokoli říct stop a neodpovědět, nechat to na příště.
Ty formy komunikace, u kterých má člověk pocit, že se hýbe. Pokud cítíme, že se u některého tématu nedokážeme pohnout z místa, je možné, že potřebuje víc času. Může pomoci mezitím si o problému promluvit s jiným blízkým člověkem a příště tak být v trochu jiné pozici.
Hádky zdravý vztah potřebuje
Mnohým se může zdát, že jakákoliv rozepře či konflikt ve vztahu vede pouze k potížím. Pokud ovšem protějšek s názorem nesouhlasí, nemusí to být nutně špatně. Hádky mohou z dlouhodobého hlediska váš vztah udělat zdravějším a spokojenějším.
Malé hádky vztahu prospívají, protože odkrývají vaši skutečnou podstatu a partner se s ní musí učit vypořádat. Na těchto malých sporech si pak navíc můžete nacvičit umění kompromisu, což je dovednost, která se hodí v průběhu celého života.
Pokud se vrhnete do hádky, znamená to, že vám ten druhý stojí za vztek i bolest, kterou vám spor způsobí. V opačném případě byste totiž mohli prostě odejít a nechat problém vyšumět. Pamatujte si, že aktivním řešením sporu získává vztah na pevnosti a jen tak se může dále vyvíjet.
Podle webu Auxxme jsou hádky jako jistá forma komunikace daleko lepší, než když spolu partneři nemluví nebo se rozhodnou problém neřešit. Nedostatek komunikace totiž může způsobit frustraci, emocionální odcizení nebo přinejmenším nedorozumění, které může rychle přejít v něco závažnějšího.
Zdroj: Redakce, Mojepsychologie, Auxxme, Psychologytoday, Harpersbazaar,
